Smyslnost osudu 4 – Někdo mě chce zničit
Čtvrtá část příběhu právě začíná Hobit se po chvíli přemýšlení probral a trhl sebou. „Co, co?“ vykoktal. „Pohni, támhle je nějaká puklina.“ postrčila ho elfka dopředu a sama se procpala puklinou. Hobit vzdychl a jednou nohou vlezl dovnitř. Pak ho elfka s vervou přitáhla za paži a zasyčela: „Pohni!“ Ocitli se v malé jeskyni, do které se sotva vešli. Člověk se rozhlížel kolem sebe a jeho zrak upoutal neznámý tvor sedící v koutě. Tvor okamžitě vyskočil na nohy a popošel k zástupcům rodů. „Dovolte mi, abych se představil. Jsem.. nechme to být, to pro vás není důležité.“ tvor se zašklebil a pokračoval: „Nicméně, jsem jedním z Vyšší moci a mám vám předat zadání úkolu, který pokud splníte, zachráníte svůj rod na...
Hrozba z vesmíru – 17. Složité přípravy
Ráno už rozhodně tak u vytržení nebyli. Přes noc se jim to důkladně rozleželo v hlavě a nyní jim připadalo, že i když o jejich slabině ví, je jim to naprosto k ničemu. Vždyť co můžou dělat s tím, že slabou stránkou Bytostí je hluk? Toho by mohli využít, když jsou s nimi v přímém kontaktu, ale co s tímto poznatkem ve vesmíru? A tak chodili s hlavami svěšenými, od přemýšlení jim už málem praskly, ale ne a ne něco vymyslet.Po pár týdnech marné snahy na něco přijít už na to ani neměli čas, oba dva byli v práci naprosto vytížení. Pete měl dost práce s končícím školním rokem, znáte to, uzavírání známek, přezkušování a dozkušování, písemné práce, byl v Institutu mnohdy až dlouho do noci. A Mike? Na planetě Rhodon u Arkturu zjistili známky života a tak byla celá...
Hrozba z vesmíru – 16. Nápad
Jedno odpoledne, kdy Mike došel domů utahaný z práce, se svalil do křesla a relaxoval při poslechu hudby. Byl sám doma, proto mohl mít kazeťák puštěný naplno. Kdyby ho někdo pozoroval, určitě by si pomyslel, že je cvok. A pořádný. V jednu chvíli seděl v křesle, spokojeně podupával nohou v rytmu hudby a blaženě relaxoval, v následujícím okamžiku vykřikl, chytil se za hlavu a divoce vyskočil, jako by ho štípla vosa. Pak rychle utíkal k telefonu a už vytáčel Petovo číslo. Když se Pete ozval, Mike jen vyhrkl: „Brácho, okamžitě přijeď ke mně. Nechej vše plavat a ať už jsi tu.“ Hned po těchto slovech zavěsil. Pete nevěděl, která bije. Co se Mikovi stalo? Proč to tak spěchá? Vždyť se stejně zítra mají vidět. Bude sobota a mají naplánovaný celodenní výlet....
Hrozba z vesmíru – 15. Hrozba nadále trvá
Celý následující týden trávili každý u sebe doma, líčili své zážitky, sbližovali se navzájem s rodinami po tak dlouhém odloučení a uvykali si opět na Zemi. Museli se informovat, co se v jejich nepřítomnosti dělo, aby se opět mohli začlenit do společnosti. Přece jen, pět let je dlouhá doba.A začlenit se mezi ostatní musí zvládnout velmi brzy. Vždyť je čeká velmi náročný úkol. Uvědomit svět o blížícím se nebezpečí a vymyslet účinnou zbraň, aby se zachránili. Jak jen to provést? I kdyby se jim svět podařilo přesvědčit, že mají být zničeni, že to nejsou jen výmysly dvou nenapravitelných vtipálků, jak by jen mohli proti Bytostem bojovat? Neznají jejich slabosti, neměli za celou tu dobu příležitost to zjistit. Poněkud bezvýchodná situace. Ale Mike s Petem rozhodně...
Omluva
Omlouváme se za prodlení s vydáváním nových částí spisovatelského klání. Veškerá díla vyjdou s prodlením maximálně tří dnů. Za čítárnu Eillen McFir Elat
Hrozba z vesmíru – 14. Shledání
Vše ale vyřešil někdo jiný. Náhle se k nim totiž rozběhl pes a vesele štěkal. Trvalo snad jen okamžik, než ho poznali. Byla to Daisy, pes Mikovy sestry Lucy. Zase tak moc nezestárla. Než byli uneseni, bylo Daisy něco málo přes rok a nyní byla ještě pořád dostatečně čilá, i když bylo znát, že je to „dáma v letech“.Vítali se s Daisy opravdu radostně, ale v tom je přerušil šílený jekot. Mike poznal hlas své sestry. Ta už si jich stačila všimnout a myslela si, celá vyděšená, že vidí strašidla. Už to bylo tak dlouho, co bratra s jeho nerozlučným kamarádem viděla naposledy. Ale i Mike s Petem na ni zírali s otevřenou pusou. Než odjeli, byla Lucy malým čtrnáctiletým děvčátkem a nyní to byla slečna na vdávání. No co, pomyslel si Mike, alespoň to už nebude ta...
Nebeská brána
Úkol z literárního semináře… Obsahuje sprostá slova a nespisovné výrazy. Použita píseň Nebeská brána od Petra Kalandry. Neklidnej klapot koňskejch kopyt nevěstí nic dobrýho, cosi visí ve žhnoucím vzduchu. Kapka potu putuje pod košilí až k opasku kalhot stejnou cestou jako všechny předchozí a lechtá mě na kůži. Nepatrně znervózním. Můj instinkt mě většinou neklame. Něco se děje… Supění vlaku v dáli mě donutí přestat přemejšlet. Už nemůžu couvnout. Musím. Sluneční paprsky se odrazí od perleťový rukojeti mýho koltu. Lehkým kývnutím dám najevo, že jsem připravenej. Pravidelný údery kol o kolejnice naplňují prostor blíž a blíž. Schoulení v trávě vyčkáváme na správnej okamžik, každou chvíli musí vlak začít brzdit před blízkým mostem, a to je naše...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
