DM 42 – Yasmin

Něco končí, něco začíná. Doplněno v bonusovém kole. Autorka: Yasmin Mia Madisson Kdyby venku tak nepršelo, byl by to docela pěkný večer. Konečně by se trošičku ochladilo, že by se dalo sednout na balkón s šálkem ledového čaje nebo vychlazené limonády. Sledovala bych s nadšením letní soumrak a honičky nezbedných vlaštovek. Místo toho jsem opřená o okenní parapet a koukám na dešťové kapky, jak máčí hlínu na zahradě. Chvílemi spočinu očima na obrazovce počítače. Už? Ještě ne. Ach jo… Asi to vzdám, vypnu ten krám a půjdu si číst. Ale cosi mi našeptává, abych ještě vydržela. Najednou se něco změní. Už je to tady! Konečně přišel dopis o přijetí. Začíná nádherné...

DM 26 – Cerridwen

A babičko? Proč máš tak velké oči? Doplněno v bonusovém kole. „Babičko, proč máš tak velké oči?“ A pak tma. Probudila se a lapala po dechu. Tak jako každou noc. Věděla moc dobře, že to nemůže nechat dojít až do konce, bála se toho, že by ji vlk opravdu snědl. Na svých deset let v sobě měla strachu až až. Odmalička jí říkali, že vypadá jak Karkulka – a to jenom proto, že měla rudé vlasy. Ani nepotřebovala žádný čepec. Rodiče jí slibovali, že pokud bude zlobit, určitě ji sežere vlk. A ona zlobila, samozřejmě, neuklízela hračky, nosila špatné známky. Muselo to být zlé – jinak by se jí ty sny přeci nezdály!

DM 31 – Evelina

Obraceč času Doplněno v bonusovém kole. Kapitán vzducholodi si zhluboka nadechl a pak vydechl. Pomalu otevřel oči a podíval se na co-pilota a trpělivě vysvětloval: „Povídám ti, že to nepůjde, Jarede. Nemůžeme změnit minulost. Nemáme právo do ní zasahovat.“ Mladý co-pilot zuřivě sevřel ruku v pěst a pak ji zas povolil. Nakonec jenom sykl a vztekle se na kapitána podíval a zavrčel: „Ty víš moc dobře, Gabrieli, že bychom mohli zachránit naši navigátorku a i pilotku tím, že bychom se vrátili v čase a jejich smrti zabránili.“ Gabriel se ovšem tvářil neústupně. „Je mi to líto, Jarede. Ale odpověď zní stále ne. Můžeme ovlivnit jen...

DM 34 – Janel

Čekání na minulost Doplněno v bonusovém kole. Seděl u baru, v ruce otáčel sklenkou whisky. Ledy potichu cinkaly jeden o druhý. Normálně by v tomhle okamžiku měl pocit dobře odvedené práce, cinkání ledů by ho uklidňovalo a rozradostňovalo, nezapíjel by žal, ale slavil vítězství. Normálně. Ne dnes. Protože právě dneska se to dozvěděl. Že ho jeho zaměstnavatelé zradili a že u poslední mrtvoly „omylem“ zůstanou jeho otisky prstů. Že se povídá, že je jako vrah odepsaný a že svou práci už dál nedělá pořádně. Že s ním nejsou spokojeni. Že prostě skončil. A tak teď seděl v baru, popíjel a čekal, až ho jeho minulost konečně...

DM 40 – Yasmin

Tajná závislost. Doplněno v bonusovém kole. Autorka: Yasmin Mia Madisson Už její první myšlenka, když ráno otevřela oči, spočinula na té hranaté krabici na jejím psacím stole. Samotný přístroj ji ani tak nezajímal. Spíš to, co umožňoval. Snídani si donesla jak jinak ke stolu do pokoje. A kdyby jí to matka dovolila, klidně by tam i obědvala a večeřela. Celé vyučování se nedokázala plně soustředit. Už aby byla doma a mohla se zamknout ve svém pokojíku. Poslední hodinu však přišel šok. Koule z matiky! To znamená jediné. Zákaz počítače. V tom okamžiku se jí zhroutil svět. Ona přece musí na internet! Její závislost byla skrytá. Ještě si ji nedokázala...

DM 36 – Alisma

Tři oříšky pro nikoho. Doplněno v bonusovém kole. Kdesi v hlubokém lese rostla líska. Každý rok se na ní urodilo mnoho oříšků, které sbíraly veverky a další lesní zvěř. A na ní se jednoho dne objevily tři oříšky srostlé k sobě. Všichni se nad tímto úkazem podivovali a chválili jejich zvláštnost, proto si také oříšky začaly myslet, že jsou něco více než ostatní. “Určitě si nás vezme nějaká princezna nebo statný jinoch,“ snily si svůj sen o lepší budoucnosti. Pravda však byla taková, že nikdo nepřijel, neboť Popelka již dávno byla ženou krále. A tak tři oříšky postupně uschly a jejich příběh se stal odstrašující ukázkou budoucím...

DM 25 – Cerridwen

Nikdy neříkej nikdy. Doplněno v bonusovém kole. Nikdy je až příliš nadužívané a přeceňované slovo.Alespoň tak nějak přemýšlela, když seděla v cele smrti a v hlavě si opakovala svůj život.Byl pro ni příliš krátkým na to, aby ho označovala jako „celý“. Pár let, nic víc.Myslela si, že nikdy nebude schopná pro cizí názory válčit. Křičívala, že nikdy nebude bezcitná. Tvrdila, že nikdy nikomu neublíží. Šeptala, že nikdy nikoho neopustí. Spousta nikdy a u všech hromada podmínek, které nahlas nezazněly, ale někdy nějaká prostě musela zklamat. Nebo se splnit.Všemi těmi nikdy akorát tak lhala.A nikdy by si nemyslela, že to skončí zrovna...