Podzimní deprese
Druhý z příspěvků do Li Shang-yinova šílenství. Téma: podzim. Autor: Anseiola Renine Rawenclav Stavím si domeček z tabulky čokolády A jím obháním svoji depresi Ji si hýčkám, ji miluji Ona mou jedinou společnicí V tomto vlahém, ponurém večeru Jí zpívám, že ona jediná zůstala Když všichni odešli Hvězdou se přikryji! Hvězdu si tříštím na hromadu trojúhelníku A slepuji z ní srdce A to si dám, neb moje již pozřela A to si chovám, i když trochu píchá I když mne řeže, trhá na kusy To si nechám V mém čokoládovém hradě Ve skleněných věžích Za tisícem zámků Noční běsy střežím V pytlíku od bonbónů A slzy jim maluji A konce se neberou Ty...
Podzimní
Třetí z příspěvků do Li Shang-yinova šílenství. Téma: podzim. Autor: Cerridwen Lowra Antares Vrásky na tváři, bodláčí v polštáři, a listí, pomuchlané krytí, na zemi se válí, slunce ledově svítí. Pestrobarevnost okamžiku, mizí, chřadne, bláznivá, réva vine se kol otazníku, zda oheň v nás fakt dohořívá. Brodíme se v závěji, v závěji z bahna a břečky, držíme se za ruce, mlčky, v dešti topíme naději. Na sebe se nedíváme, raději, smáli bychom se bez ustání, jak čas nás rychle dohání, utíkáme bez přestání, jak ten vítr, jak ta doba. A když padající rudá záře zahřeje nám mrazem tváře, vyprchá z nás všechna zloba, to zima nás potichu volá hlasem pohřebním. Raděj podzimu odpustíme, že vzal nám to, na čem lpíme, a ten kaštan z parku z rána, schováme si do bezpečí, tam, kde...
Je podzim
Druhý z příspěvků do Li Shang-yinova šílenství. Téma: podzim. Autor: Alisma Bailly Fisto Podzim, jak mnoho planých slov se vzhůru vzpíná. Je chladno a rána začínají býti zlá. Chce se mi spát a smát se najednou, když zaženu tu chvíli zlou a hledám teplo vprostřed zimy, na zemi roztahující se stíny, je podzim. Tu vprostřed nicoty je zář a nacházím malý hnědý kaštánek, vidím v něm mile známou tvář, co už však dávno zmizela s padajícím listím. Je podzim, čas melancholie a snění, nic než mlhy převalující se není, jen drak, co ulétl z dětské ručky, která chtěla vyletět s ním až do oblak. Mám ráda podzim, i přes jeho tmavé stíny, nacházím v nich krásu, ve které nejsou žádné viny jen žloutnoucí listí z javorů. A je tu malý pavouk, co na hedvábném vlákně tiše letí,...
Chapter Two – Madness and Rivalry
Meriditte šla rychlým krokem chodbou a její dlouhé kaštanové vlasy za ní vlály. Byla velice rozohněná a chtěla si na tu děvečku posvítit. Ale vypadala spíš na to, že jde někomu zakroutit krkem.Naposledy takhle vyváděla, když jí její spolužák nařkl z toho, že se muchlovala s Meverickem. V celé jedné třídě pak měsíc zasklívali okna, protože její každé setkání s ním skončilo jeho novým setkáním s okenní tabulí a následnou návštěvou školních pozemků. Tentokráte však svůj cíl vyhledávala cíleně, byla jako šelma na lovu, když zahlédla tvář, kterou na škole nikdy nepotkala. Na prváka byla moc stará, takže bylo jasné, že kořist již lokalizovala. „Ty!“ Okřikla ji a došlápla si skoro na ní. „Slečna opozdilá? Jak bylo to jméno… Mededitte?“...
Tvá nejlepší přítelkyně – VII.
„Mami!“ zvolala Becka. „Proč tu sedíš?“ Paní Woodsová se pomalu otočila. Neusmívala se. „Mami, jsi v pořádku?“ „Užila sis to?“ zeptala se Becčina matka chladně. Zvedla se. „Ne,“ odpověděla Becka zaraženě. „Já… no… “ „Byla jsi u Willa?“ zeptala se paní Woodsová rozzlobeně. Založila si ruce v bok a zkoumavým pohledem si Becku přísně měřila. „Nerozumím ti, mami,“ odpověděla Becka a strachem se jí sevřel žaludek. Rychle si svlékla bundu a usilovně přemýšlela. Snažila se odhadnout, kolik toho její matka ví, a podle toho rozhodnout, jak moc má být upřímná. „Vím, že se zase scházíš s Willem,“ řekla paní Woodsová klidným bezvýrazným hlasem. „Vím,...
Podzimní víly
První z příspěvků do Li Shang-yinova šílenství. Téma: podzim. Autor: Alienor Holubová Podzimní láska podzimní smích hoří a tančí v alejích víly se dotkly lidských čel vylétly s královnou Sirael sukýnky mají z listí a kapradí kolem lidí dovádí podzimní víly napnuly síly obtančí každý strom barvami zářit bude pak jako slunce jako vlčí mák zaženou chmury zlehýnka zašustí jejich sukýnka vždyť ony jsou s námi spojeny podzimem jsou tvořeny koukni se na listí v každém je jedna z nich uslyšíš jejich smích rády nás mají v podzimu nás s láskou...
Do pekel
A tu přichází prorok k bráně do horoucích pekel, Co čeká na něj, za hranicí tohoto světa? Přibližuje se blíž a blíž a nehodlá brát zřetel, Že mohla by to pro něj býti jeho poslední věta. Co pronese, než vstoupí do světa jiného, Kde nejsou lidé, andělé ani tvorové roztodivní. Co čeká tam něj, krom života nesmrtelného, Proč touha po vědění již jeho rozhodnutí nezmění? První krok, první nádech, první pohled do nového světa, On přemýšlel, zda rozhodl se správně, že vstoupil tam, Kde již nespatří slunce jasné, kouzlo všedního života. Svým věrným čtyřnohým přítelem byl slepě následován. Redakční úpravy provedla Janel...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
