Barvy
Povedený příspěvek do soutěže Barvy z pera Kirsten Woodové. Kdysi hodně dávno, ještě dřív, než Merlin pamatuje, dřív, než byly postaveny Bradavice, dřív, než začala vznikat kouzla, dřív, než na svět vkročili první mudlové, a dokonce dřív, než se začal den střídat s nocí, byly tím nejživějším z celé naší planety barvy. Barvy byly velmi čiperná stvoření, rády si hrály, smály se spolu a činily celou zemi veselejší a krásnější. Byly různé: Od růžové až po zelenou a od fialové až po žlutou. Měly tisíce odstínů a všechny byly stejně čilé a byla radost na ně pohledět. Dlouhou dobu spolu všechny žily v míru. Je ale pochopitelné, že na jinak pustoprázdné zemi se brzy začaly nudit. A jak už to bývá, někdy bychom ani nevěřili, co jsou tvorové z nudy schopni udělat. Tak se...
Kamenná želva
Každý měsíc si odbývám tuto povinnou návštěvu, a právě proto mě tolik zarazila slova mojí pratety: „Sepsala jsem závěť, Karle.“ Zkoumavě jsem se zahleděl do jejích stařeckých očí a snažil jsem se zjistit, jakou odpověď ode mě očekává. „Ty tam nejsi.“ V první chvíli mě zastihla myšlenka, že na mě zapomněla a že se mi omluví, ale z výrazu své pratety jsem si domyslel, že mi jen tak nepodá bližší vysvětlení a že si přímo libuje v mém zmateném mimickém projevu. Několik vteřin předstírala, že čeká, až se vložím do jejího monologu, přestože samozřejmě věděla, že já se teď určitě neozvu. Vychutnávala si ten okamžik jako hyena drásající čerstvou mršinu, když není konkurence v dohledu. „Jana odvedle mi chodí na nákupy, občas mi přinese něco k...
Křídla nočních motýlů
Krystalky tmy na křídlech nočních motýlů pod ranním sluncem roztají, s bezdechým úžasem jako když potkáš vílu se ti srdce až zatají.Vílí prach na šupinkách jemných když setřeš, navždy ztratí moc Bytosti světla pod ochranou temných – i světlo v sobě skrývá noc. Světlo ve tmě a noc ve dne, motýl se k spánku ukládá, když východní obzor bledne a vstává jitřní nálada. Noc je zas pryč a slunce září, po klenbě nebes stoupá výš, zříš radost v jeho rozjásané tváři a noc si tajně hledá skrýš. Kapky tmy křídel nočních motýlů před paprsky se utají a sotva zajde den, uvolní svoji sílu – noci se zase...
Příběh jedné kapky
Velmi povedený článek do soutěže Barvy z pera autora, který si přál zůstat v anonymitě. Kdesi v temnotě nejhlubšího oceánu žila jedna malá kapka. Pohybovala se v rytmu vodní masy stejně jako všechny sousední kapky, znaly jen neustálé kolébavé houpání, jež jim zajišťovalo jistotu a smysl existence, jež je vedlo z jednoho dne do dalšího. V temnotě si všechny byly podobné jako vejce vejci. Malé kapce se však zdály sny, že jednoho dne nebude tak černá jako svět, v kterém dosud žila. Zdálo se jí o barvách, tvarech, o světě, který nikdy nespatřila a který ani nikdo neznal. Často ve snech slýchala zvláštní písně. Družky se jí smály, že je pomatená, ryby jen tiše proplouvaly a odstrčily ji z cesty. Kapka se zastyděla a dál už se nikde neptala. Až jednou se jí zdálo, že...
Mlha
Bylo velmi brzy ráno. Jako vždy jsem byla první na nohou, tentokrát jsem však nevstávala ze své postele, ale z postele, která má své místo v Oliverově „hradu“. Ano, zde se teď nachází celá naše parta.Oliver Harvey, devatenáctiletý syn „krapet“ bohatšího tatíčka, který svému synovi dá vše, kromě svého času. Oliver má krátké rovné vlasy, hnědé oči, které se skrývají za brýlemi, nosánek poněkud nahoru a chodí oblečený jako velký sportovec, i když mu jde vše kromě sportu. Povahu má výbušnou a nejvíc si s ním rozumí můj bratr, který má zásluhu na tom, že nám Oliver ještě neodletěl do oblak. Olivera nemám moc ráda, je totiž strašně namyšlený a občas dává najevo, že se s námi baví jenom kvůli mému bratrovi, ale jinak si stejně myslí, že jsme...
Ferdinand
Zdařilé vypracování soutěže Ferdinand z pera Nebelbracha Mechachy. Všichni si pamatujeme tu chvíli, kdy se profesor Nekro The Gravedigger naposledy otočil zády k řediteli Školy čar a kouzel v Bradavicích Nimrandiru Elénére, otevřel bránu hradu, zakřičel: „Svoboda!“ a rozběhl se jak Jára Cimrman pryč. Ulevilo se v té chvíli všem těm studentům, kteří jsou často zavíráni do hradního sklepení. Všichni byli totiž přesvědčeni, že s sebou pan profesor odnáší také baziliška Ferdinanda, svou pýchu. Ferdinand přebýval právě ve sklepení a po hradě se říkalo, že mu již řada potrestaných studentů padla za oběť. Pouze zmijozelští odmítali, že by kdokoli z jejich koleje posloužil baziliškovi za potravu. Onehdy se ve sklepení ocitla mrzimorská studentka Ella z Frelu....
Profesionální hrdost
Co všechno se může pokazit, když se skupina mužů pokusí vystrašit celý kraj pomocí falešného nekromanta? V malé vesničce na konci světa pomalu končil den a všichni se rozcházeli domů, aby usedli k večeři se svými blízkými. I stařík jménem Malmek sklízel nářadí a těšil se na klidný večer u krbu. Ale dnes se neměl dočkat. První energické bušení na dveře se rozhodl ignorovat. Hosty nečekal a těch pár vesničanů, co za ním chodilo, by nikdy nepřišlo v tuto dobu. Ale návštěvník se nechtěl nechat odbýt, a tak v zájmu zachování dveří nakonec Malmek přece jen otevřel. „Co tu chcete?“ obořil se na trojici mužů neklidně přešlapujících před jeho dveřmi. „Promluvit si,“ odpověděl ten, který stál nejblíže a nejspíš i bušil na dveře. „Nemám zájem, jděte pryč.“ Malmek se chystal...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
