Oznámení
Bohužel jsem byla nucena z prostor čítárny odstranit několik svitků. Konkrétně jde o povídky Vzpomínka na mě, Tvá nejlepší přítelkyně, Klub umírajících a Tanec smrti. Anonymní komentátor, kterému bych chtěla touto cestou poděkovat, mě upozornil na to, že povídky vyšly knižně a tedy rozhodně nejsou originální tvorbou zde uvedené autorky. Doufám, že se nic takového opakovat nebude, ale že se naopak zdi čítárny zaplní kvalitní originální tvorbou z vašich brků. Hodně štěstí při psaní přeje Janel Weil
Malé holky a velcí kluci
Malé holky si sednou k počítači a píší slohovky o tom, jak je málo lásky a pochopení. Velcí kluci si sedají k počítači a píšou, jak hustě tenhle víkend pařili.Malé holky vstávají brzo, aby se hezky namalovaly a upravily vlasy. Velcí kluci vstávají a chodí pozdě, s rozcuchanými vlasy a vypadají ospale. Malé holky chodí po ulici a lížou lízátka. Velcí kluci sedí v parku a kouří. Malé holky píšou sms velkým klukům. Velcí kluci neodpovídají na sms. Malé holky spí s plyšovejma medvídkama. Velcí kluci spí s holkama. Jakmile velký kluk uviděl malou holku, řekl si: „Anděl“. Velký kluk zatoužil po malé holce.. zamilovali se do sebe a ona mu dala to, co chtěl. Řekl: „Líbí se mi hodně dívek, nemůžu být jen s jednou.“ Ona se usmála. Řekl: „Jsem...
Harlekýn
Za bílou maskou… Za bílou maskou se šklebem optimisty, pravou tvář skrytou a oči s modří nebe, jen prázdnota a žal čistý. Kde život je jen hrou s hráči cirkusu patřící, s tváří tuší črtanou, za níž jen duše prosící a chladné srdce spící. Já, prosím, chci maskou strhnout, svobodu vykoupit, sám sebe oloupit, smazat harlekýna tvář a ze hry navždy vystoupit. Za bílou maskou jen prázdné místo, tělo tuhé, bledé, bezvládně ležící, spící, avšak na duši...
Láskou zrazená
Báseň z pera Kristie Smithové. Těžké je smát se, když nechci, těžké je slzu v oku udržet, když chce ven, těžké je skrýt v očích žal, když mě sžírá, těžké je milovat, když v lásku není víra. Lehké je ronit slzy, pro lásku, lehké je vraždit, pro lásku, lehké je ztratit rozum, pro lásku, lehké je žít, pro tebe.. Snadno se říká „Neplač“, snadno se říká „Tak už se nemrač“, snadno se říká „Neumírej“, ale neslyším „lásku nepodezírej!“
Tajemný dům
Velmi povedená závěrečná práce z Literárního semináře z pera Ainkidua Arnimane. Na kraji lesa stál tajemný dům. Co lidé věděli, stál tam odjakživa. Čert ví proč, nikdy nikoho nenapadlo jít dovnitř. Až jednoho dne ten nejneočekávanější host zavítal do jeho nitra. Nemohl vědět, jaké historky se k němu vážou a možná by se tam běžel ukrýt, i kdyby je všechny znal, kdo ví. Jedno je však jisté. Kdyby opravdu věděl, co se za těmi oprýskanými a překvapivě stále jasně rudými dveřmi skrývá, nikdy by tam byl nevkročil. Slunce zmizelo již před nějakou dobou za korunami stromů, a tak se začalo smrákat. Kdo tím nezvaným hostem a nešťastníkem byl? Někdo, kdo nebude společnosti chybět – vyvrhel a chamtivec. Jeho důvody k útěku byly stejně pochybné, jako jeho potřeby. Mnoho...
První kapitola – Střetnutí
Často bez rozmyslu bloumáme městem. Prohlížíme si stará známá místa s novým zaujetím. A když máme štěstí, tak vidíme i to, co jiní lidé přehlížejí a považují to za zbytečné. Je naprosto zbytečné vyprávět někomu ty úžasně zajímavé postřehy. Třeba, že v téhle ulici mají nádherně zbarvenou kočku, že z tohoto domu každý den v 6:15 vyhlíží starý pán nebo že tahle paní jezdící na vozíku občas hlídá svého vnoučka, kterého vozí na klíně. Vaše okolí tu jedinečnost nepochopí. Nepřipadá jim to důležité. Jsou to většinou takoví ti lidé, kteří mají jednu cestu, kterou chodí do práce nebo do školy, a nedokáží ji změnit stejně jako svůj oblíbený ranní hrnek nebo televizní pořad. Jsou to průměrní lidé, často bez názoru, ale stoprocentně odpovídající požadavkům naší společnosti....
Expelliarmus
Stalo se to již před mnoha lety. V lesích u velkého vodopádu, který rachotil nad krajem řeckým, žil stařičký kouzelník. Žil v polorozpadlém domku na okraji velkého hlubokého lesa, kterému nikdo nikdy neřekl jinak než Strašinec. O tom lese se totiž dodnes povídají smyšlené a možná i pravdivé příběhy, že tam žije spousta bubáků, nebezpečných tvorů, možná i nějaký ten černokněžník, který se ukrývá před Ministerstvem kouzel. Jen málo kouzelníků a lidí se odvážilo do hlubin tohoto lesa. Naopak ten stařičký kouzelník, o kterém vypráví náš příběh, chodil do lesa často. Hledal tam bylinky na různé zdravé čaje, znal místa, kde jsou vždy hromady hub, znal stromy, kde roste chutné ovoce a znal místa, kde rostou dobré jahody, maliny a podobně. V lese byl skoro každý den,...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
