Láska
Bojuj, dokud žiješ, život jde dál, ale ty nic nezažiješ. Stojíš tu opodál. Koukáš kolem sebe, jak vše se řítí do zapomenutí, nikdo si nevzpomene na tebe. Tvé srdce zůstává bez povšimnutí. Láska ho opustila a tebe zničila. Není tu nikdo, nikdo, kdo by tu prázdnotu vyplnil. Tma a strach budou tu dlouho, stále ses neprobudil. Srdce pro lásku je uzavřené, rána se nezahojila. Už nikdy nebude celé, láska ho zničila…
Vrbový proutek
Přečtěte si pravidla nejnovější soutěže čítárny Pod vrbou. Nejprve bych chtěla popřát hezký den všem, kteří čtou toto oznámení, a tedy ještě nezapomněli, že pod vrbou stojí čítárna. Chci vám slíbit, že pod vrbovým listovím se zase začíná něco dít. Mým dnešním úkolem je seznámit vás s pravidelnou měsíční soutěží čítárny Sub Salix, která se nazývá Vrbový proutek. O co vlastně jde? Na konci každého měsíce bude vypsána anketa pro všechny obyvatele hradu. Zde budou mít možnost poslat hlas jednomu z děl, která během uplynulého měsíce na Sub Salix vyšla. Autor povídky s největším počtem hlasů – a pokud jich bude hodně, tak i těch, které se umístí na druhém a třetím místě – pak získá odměnu. Odměna? O čem je řeč? Autor vítězné povídky se může celý měsíc pyšnit putovním...
Do poslední kapky 4.
* Pokojem čpěl zápach krve. Podívala se na své dlaně. Pozdvihla je k očím a sledovala krev temně rudou jak divoké růže. Pomalu se srážela. Byl to jediný důkaz o jejím činu v oné místnosti. Připálila si cigaretu a prkenně přešla k umyvadlu. Voda mísící se s její vinou zrůžověla. Všechno smyla. Do poslední kapky. *Ten den si řekla, že ho po tak krásném víkendu překvapí. Uvaří jeho oblíbené jídlo – hovězí roštěnou s novým bramborem, poté si obleče něco, čemu se zrovna nedá říkat ‚oblečení‘, když odhaluje tolik částí těla a udělají si pěkný večer. A jak tak stála s taškou s erotickým prádlem v jedné ruce a s čtvrtkilovým kusem hovězího v ruce druhé, otevřela dvířka poštovní schránky a to všechno protáhl tenký ostrý drát a přeřízl vše na malé části....
Povalentýnská samota
Příspěvek do stejnojmenné soutěže. Stála u okna a žmoulala potrhanou valentýnku. Občas se na ni podívala, ale číst ji nemusela – znala nazpaměť, co v ní stálo. Ještě před pár dny byla šťastná, těšila se až odešle zamilované psaní. Celé hodiny přemýšlela, jaká bude Lucasova reakce. Vyfantazírovala si ji od užaslého pohledu v jeho očích, až po vášnivé polibky u jezera… Nemohl ji přece odmítnout, po všem, co řekl, jak se choval! Po tváři jí skalnula slza, následovaná dalšími. Jak moc se zmýlila… Včera, právě když své psaní odeslala, přiběhla za ní Lucia, nadšeně mávající valentýnkou… Znovu se podívala na obálku v ruce. Prý...
A pak to přijde
Příspěvek do soutěže Drabble trénink 1, které mělo obsahovat větu Půlnoc dnes voněla krásně. Stála opřená zády o strom, jemně se usmívala. Půlnoc dnes voněla krásně. Čerstvý vítr, který jí cuchal černé vlasy, přinášel ohlasy z dalekých končin a otevíral nové možnosti. Cítila tu příležitost, jež se blížila, a plně si ten pocit vychutnávala. Jen klidně stála a čekala. Ne netrpělivě, spíš odhodlaně. Vševidoucím pohledem přejížděla po obzoru, očekávala jeho příjezd. Těšila se, až se objeví jako malý bod v dáli, jen o něco tmavší než temně modrá obloha. Jak se bude blížit a jeho silueta nabude tvaru, jak dlouho nebude s to rozeznat jeho tvář. Ale nakonec ho pozná. A pak to...
Jak Alysha a Angie zachránily Bradavice – část první
Z mimořádných důvodů úkolu do Literárního semináře se k vydání dostává i fan fiction inspirované světem HP.Byl krásný zářijový den. První den. Na nádraží King’s Cross bylo živo. Všude po nástupištích byli lidé. Mladí, staří. Dospělí, děti. Všichni někam jeli. Mezi ně patřily i dvě jedenáctileté dívky, obě hnědovlásky. Stály před nástupišti 9 a 10 a rozhlížely se kolem. Jako by něco hledaly, ale ostatní lidé si jich nevšímali. Kdo by si všiml dvou malých holek. Asi čekají na rodiče. Kdo ví? Ony dvě věděly své. Nečekaly na rodiče. Ti s nimi nešli. I když jde o takovou slávu jako je první nástup do Bradavického expresu! Jim to bylo jedno, měly vlastní hlavy. Obě. První byla živel a druhá? Ještě vetší. Obě měly s sebou velký kufr plný kouzelnických věcí, vedle...
Kalamář
Báseň z pera havraspárské autorky Trishy Thompson.Zas vstupuji do krásy smutné tváře, kdy z očí mi teče, jak ze zátky kalamáře. Schod po schodu vstupuji do zšeřelé místnosti. Pode mnou roklina. Veškeré mé štěstí a slávu odhodím mu do klína. Mu, muži beze tváře. On všechny mé mašle úsměvů, zlomkem sekundy, představou jeho vůně, jen jak si na něj vzpomenu- -mašle splývají. Jen on mi je zas v pevný suk sváže. Jenže ty to nejsi. A postupem času, který nezastavím, váhám. Půjde ještě vůbec někdy ty tenké nitky svázat? Šlo by to – já stále doufám, že každá dírka a prasklina bude vyspravena dotykem tvých něžných úst. To by mi však polibek musel dát s opravdovou tváří muž. Jenže ty tu nejsi. A zas pozbyl jsi svou mladou tvář. A já už jaksi přestávám vnímat...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
