Simirajský bojovník – 13. kapitola
Tažení Nate ujížděl krajinou. Nebylo to dlouho, co odjel ze Zexu. Město bylo ještě stále vidět v dálce, ale pomalu se zmenšovalo a před ním se otvírala divoká příroda. Hlavou se mu honily myšlenky na to, co ho vlastně čeká a kam se potáhne. Zároveň myslel na Liu a Gwen. Obě je měl rád, ale věděl, že obě mít nemůže. Později se bude muset rozhodnout, která pro něj znamená víc. S oběma toho zažil poměrně dost a ke každé měl zvláštní vztah. Teď to ale řešit nebude, a tak to hodil za hlavu. Město Zex se nacházelo částečně v poušti a částečně už kolem začínaly růst stromy, které tvořily malé lesíky. Jak Nate ujížděl krajinou, pozoroval, jak se mění. Z pouště se najednou stával pravý les. Všude spousta jehličnatých stromů a kapradí. Ujížděl dál na východ. Aby neztratil...
Novoroční předsevzetí
Každý rok si s příchodem nového roku dávám nějaká předsevzetí. Snad aby byl můj nadcházející rok o něco lepší než ten minulý. Snad abych vylepšila něco sama na sobě: abych zhubla, pila méně alkoholu, pravidelně cvičila a věnovala se nějakému cizímu jazyku namísto neplodné zahálky a nicnedělání. Ale pozor! Jen málokteré předsevzetí vydržím plnit svědomitě, popravdě většinou nevydržím ani do jara! Letos jsem si proto kladla na srdce, že se na to celé vykašlu, že poruším tenhle hloupý zvyk a že si vůbec žádné předsevzetí nedám. Ejhle, ono je to vlastně také předsevzetí! A tak bylo porušeno už prvního ledna!
Vlčí volání
První báseň ze série Život vlka Bílá srst se krajem míhá, bílá deka, na zem tíha. Neslyšný běh a tichý šelest, měsíc září v davu nevěst. Tmou se leskne krásná srst, nevěst v nebi jak má hrst. Ladné tělo, vnadné křivky, zem a sníh, drobné třpytky. Protáhlá tlama, ostrý dráp, stromoví a větve, chcou se prát? Chytré oko, smutný zrak, děsivá krajina? Temný brak. Rychlé tělo křovím se míhá, temná doba, stesk ho stíhá. Tlapky mokré sněhem letí, lovci, pro vlčí duši prokletí. Kapky vody zmrzlé se v kožichu lesknou, vlk zpívá melodii něžnou a tesknou. Prchá, dnes on je lovnou zvěří, obrazům svých nočních můr stále věří. Vidina ohně v její mysli vězí, namáhavá cesta pro vlčici štvanou, březí. Dusot nohou z jejích úst nářek mámí, ten jiné vlky zas k ní vábí. Píseň z jejích...
Lososiáda
Losos, kam se podíváš. Kam čert nemůže, tam nastrčí lososa. Losos, půl zdraví. Béžová vévodí barevnému spektru hradu a člověk málokdy zahlédne její absenci či nižší výskyt. V Síni se podává lososové menu. Lososová tématika je aktuálním trendem hradu. Lososovost sama o sobě byla dokonce prohlášená za vědu roku a zkoumá se velmi dopodrobna, který losos je ten nejlososovitější. Ale já volám: „Zastavme se. Přestaňte lososovat, nebo nám z toho všem hrábne!“ Lososovost není důležitá, je to přechodný stav, za chvíli barva zmizí a bude zas chvilku klid. Mimochodem, já lososa ani moc nemusím. Nešel by zařídit třeba takový tuňák?
Simirajský bojovník – 12. kapitola
Rymirský tábor Fred pomalu otevíral oči. Nad ním se skláněl muž. Sluneční záře mu zakrývala tvář, ale vypadalo to, jako by se ho na něco ptal. Fred byl tak vysílený a měl takovou žízeň, že odpovědět nedokázal. Potom ucítil, jak se mu ke rtům přitisklo něco vlhkého. Byla to čutora s vodou. Fred by v té chvíli nejraději vypil úplně celou láhev naráz, ale onen muž mu dával pít jen po malých doušcích. Bylo to až neskutečně příjemné. Potom ucítil, jak ho někdo zvedá a posazuje na koně. Posadili ho za jednoho jezdce a přivázali je k sobě, aby nespadl. Nevěděl, jak dlouho pouští jeli, ale probudil se až v malém táboře stále ještě někde v poušti. Pořád neměl dost sil, ale už pochopil, že musí pít pomalu. Trvalo mu ještě jeden den, než byl schopný postavit se na vlastní...
Simirajský bojovník – 11. kapitola
Král Nate si připadal skvěle. Právě dokázal něco, co od něho nikdo neočekával. Stále však musel mít na paměti, že ať se mu to líbí, nebo ne a ať se cítí jakkoliv svobodně, stále je otrokem. Na rozdíl od ostatních teď mohl počítat alespoň s lepším zacházením. Než vyrazil zpět do tábora, dostal od velitele týden volna. Potom se měl připojit k jednotce. Byl to tak akorát čas, aby se stihl rozloučit a ještě třeba i strávit nějaké pěkné chvíle s Liou. Cestu zpátky už luštit nemusel, takže mu uběhla mnohem rychleji. Vyrazil krátce po poledni a do tábora dorazil ještě před setměním. Sotva obyvatelé uslyšeli kopyta, vyhrnuli se ven a zvědavě pokukovali, kdo to jede. Pro mnoho z nich bylo obrovské překvapení, když spatřili Nata v Simirajském brnění. Všichni i hned...
Simirajský bojovník – 10. kapitola
Fred Potom, co si Nata odvedl onen cizinec, zůstal Fred sám. Bál se víc něž kdy jindy, že domů se už nikdy nedostane a že svoje kamarády už taky nikdy neuvidí. Mezi otroky strávil necelý další týden. Den co den stál na pódiu, kde ho okukovaly spousty lidí. Nikdo neměl zájem. Jednoho večera bylo všem otrokům oznámeno, že se budou stěhovat do jiného města. Důvodem bylo, že si je nikdo nechtěl koupit. Noc ještě zůstali ve městě a ráno za úsvitu vyrazili. Všichni byli spoutáni k sobě, jak za ruce, tak za nohy. Nemohli udělat pořádný krok, a tak se vyvracela možnost, že by se někdo pokusil utéct. Šli přes poušť. Nikde nebylo nic, všude jen písek. Nikdo netušil, kam jdou, ani jak je to daleko. A vlastně to ani nikoho nezajímalo. Fred se snažil vymyslet nějaký způsob,...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
