Valentýnka od Effie Melissy Jayce

Královna egyptská

Chci Vám říci příběh. Budu Vám vyprávět historku plnou přátelství a porozumění? Možná. Bude to nervy drásající děj zahrnující hrůzu a násilí? Možná. Co zde ale bude určitě, je láska. Ta kvete všude kolem nás a ovíjí všechny svými lístky, popíná se po lidech jako břečťan po opuštěných budovách a maluje na tváře osob široké úsměvy. Všem. Všem kromě Vitali.

Vitali žije ve velkém městě a všude kolem ní se neustále něco děje. Ve svých pětadvaceti letech dosáhla pozice ve vrcholném managementu, žije sama ve svém moderním superbytě s vlastní šatnou a má křečka, kterého pojmenovala Rory po svém oblíbeném zpěvákovy. Ráda tráví všední dny do noci v práci a miluje řešení problémů ve firmě i osobních trápení podřízených. Ostatně heslem, že spokojený zaměstnanec odvede lepší práci, se řídí i její nadřízení, protože vědí, že pro Vitali je neděle svatým dnem.

V neděli spí naše dívka do jedenácti, potom si vytáhne knihu a uvaří kávu, kterou si u knížky v posteli pomalu vypije, aby vstala, oblékla se a vyrazila do nákupního centra. Rutina. Její šatna je nafouklá k prasknutí a s každým týdnem se nafukuje více a více. Stovky párů bot, desítky džínsů, snad tisícovka topů a svetříků, unikátní sbírka šál, tucty společenských šatů a pracovních kostýmků i jedinečný malinový kabát od Diora. To všechno hezky uložené a nasvícené v šatní místnosti. A proč by ne? může si to dovolit.

Vitali se zrovna chystala na poradu, když otevřela příchozí zprávu o chystaném valentýnském večírku pro firemní klientelu s povinnou účastí managerů, včetně její. Otřásla se nad tou představou. Ačkoliv zbožňovala podobné večírky, ten valentýnský jí vždy přišlo zatěžko skousnout. Ale musela. Odklikla na pozvánce „Ano“ a zabrala se na chvíli do myšlenek, co na sebe. Ty klasicky modré třpytivé koktejlky od Joan Jí by mohly krásně pasovat k sandálkům od Mahnola Blahnika, pokud ovšem není předepsán jiný dress code. Okamžitě si rozbalila přílohu s pozvánkou vyvedenou v růžové, kde nepatrně, avšak důležitě uprostřed, stálo to, co nechtěla vidět.

„Maškarní večírek na téma slavných milenců a milenek.“

Po dlouhých rozvahách se rozhodla pro Kleopatru – ztělesnění samostatné, ale vášnivé milenky. Sofistikovaná feministka, která muže využívala k moci. Ano, to je ono. Radovala se pro sebe a v neděli vyrazila. Koupila si u Valentina překrásné zlaté šaty, kabelku Miu Miu, paruku od DaG a pantoflíčky Jimiho Choo. Sto tisíc za večírek, no tak ať stojí za to.

Po návratu do kanceláře hned v pondělí našla na stole růžovoučkou obálku. Docela skepticky se podívala na své kudrlinkami vyvedené jméno, vytáhla z obálky rudou kartičku a četla vzkaz:

„Záříš jako maják mé bouři v moři lásky, jsi přístavem pro moji samotářskou loď.“

Zůstala na to vyjeveně zírat s naprosto nečitelným výrazem. To má být jako vtipný? Otáčela kartičku i obálku a hledala stopy po pisateli. Bezúspěšně. Ha! Winston a Harley! Papírnictví na rohu Orlí a Smaragdové. Sebrala tašku a vyběhla v obědové pauze do papírnictví. Nic tam ale neobjevila, jen prodavačka na ni soucitně hleděla s výrazem já-mám-přítele-ty-chudinko-osamělá. Takže se Vitali sebrala a zase šla do kanceláře.

Do valentýnského večírku se objevily tři další, každá jinak vypadající, ale s podobnými básničkami, psaná stejnými kudrlinkami. Byla si téměř jistá, že si její zaměstnanci buď dělají legraci, nebo se ji snaží před Valentýnem trochu obměkčit, ale nadšená z toho nebyla, jen co je pravda.

V sobotu čtrnáctého večer už stála před velkolepým sálem luxusního hotelu na vysokých podpatcích a z blondýny černovláskou – prakticky k nepoznání. Nevšímala si mužských obdivných pohledů a snažila se zakrýt tetování henou, kde stála slova z poslední Valentýnky vyvedená stejnými kudrlinkami. Chtěla tím dát najevo, že ta přáníčka četla.

Když ji k tanci vyzval jeden z klientů, nenápadně si poupravila rukou škrabošku a když se podívala znovu, viděla, že měl muž v kapse saka místo kapesníčku navlas stejnou Valentýnku, jako byla ta, kterou obdržela. Podívala se pozorněji a zjistila, že takovéto drobné obálečky mají místo kapesníčku v kapsách saka snad všichni muži v sále.

Co bylo zřetelné, bylo „Máme Tě rádi“ v ozdobných kudrlinkách vyvedené na viditelné části obálečky v náprsní kapse.

A tak Vitali poprvé poznala, co je láska, a už tomu nebyla tolik uzavřená. S klientem, se kterým tehdy tančila první tanec, se políbila poprvé pár měsíců nato.