Starší příspěvky

Redakční úpravy provedla Janel Weil.

Příběh o mladém obchodníkovi, který je na pokraji krachu a záhuby. Jeho poslední nadějí je pokusit se projít nebezpečnou trasou do hlavního města. Avšak Cesta se změní v noční můru...

Neodešli jsme ze hřbitova přímo. Museli jsme se nejdříve rozhodnout, jak se pustíme do pátrání. Začala jsem se vyptávat Petra, jestli by uměl číst lidské myšlenky. Považoval to za výstřední otázku.

Když vidíš hvězdu na nebi...

Na sáňky si sotva sednem,
Už se musím hádat s lednem.
Štípá mě do obou uší:
- Rudé uši, ty ti sluší!

Redakční úpravy provedla Janel Weil.

„Bože, to už je tolik hodin? Sakra, vždyť už je tma!“ rychle ze sebe Nura shodila a odhodila ho na zem.

“Co blbneš, Sofy?“ snažil se její výraz trochu zklidit, ale Sofie vypadala opravdu rezolutně.

Rudavé slunce znovu vyšlo nad Araxií. Ozářilo její pahorky a doliny a vyslalo paprsky do otevřených oken. Probudilo ptačí zpěv i lidské hlasy. Jedním z probuzených byl i Netyka. Dospával ještě noc, když tu ucítil na nose první světlo nastávajícího dne. Koutky mu zacukaly a on otevřel oči.

Lavinii naložili na malý krytý vozík a odvezli ji skoro až k paláci. Trena jí už ráno řekla, že se jí nebude moct věnovat a dala jí dva lektvary - posilující a její obvyklý lék, po kterém usínala. Před odjezdem se zastavil Erlis.

Vzhlížím se v zrcadlech
napsaných na míru,
bortí se v základech,
spoléhám na víru.