Samota a smutek
Autor: Natally Daley Den za dnem pomalu míjí, smutek však nikdy nepomíjí. Osoba, kterou milovala, už ji nemiluje a ani nemilovala. Každý den se sama trápí, avšak on se k ní už nevrátí. Když s ním byla ten krátký čas, připadala si jako princezna zas. Ale všechno jednou končí, něco nového začíná, stačí nad samotou rukou mávnout a najít tu cestu správnou. Přijde jiný, který tě bude mít rád, toho se nemusíš vůbec bát. Ale jak dlouho čekat musíš, ať samotou se neudusíš? To nikdo...
Následník
Jaké to je, když vám zcela nečekaně spadne do klína následnictví trůnu? Možná jste o tom snili, kdysi jako děti. Ale jak se dospělý člověk vyrovná s takovou zodpovědností? Co to udělá s jeho životem? 1. Telefon uprostřed noci. Telefon by neměl zvonit ve tři hodiny ráno. Chytáš myšlenky skrz mlhu rozespalosti. Zatím spíš unikají, netušíš, co se děje. Telefon stále zvoní. Přichází někdo další, někdo vešel do tvé ložnice a zvedá ten řvoucí aparát. Sedáš si a jak se zkoušíš postavit, zamotáš se do přikrývky. „Proboha…“ První slovo, které rozpoznáváš. Kontext je zatím mlhavý, ale je naprosto jasné, že do postele se už nevrátíš, dnes rozhodně ne. „Vstávej, musíš se oblíknout,“ říká silueta. Matka? Samozřejmě, kdo jiný. Než stačíš zformulovat otázku, už je pryč....
Temné srdce 1 – Začíná peklo
Autor: Maya Devers Médea se přestěhuje s rodiči do malého městečka jménem Coldwater. Ze začátku se jí tam nelíbí, protože si ostatní všímají, že je jiná než oni. Jen jeden z nich, kluk ve stejném věku jménem Jace, v ní ale vidí svou spřízněnou duši. I když se ti dva rozhodnou být spolu, osud to vidí jinak a připravil tak těm dvěma a jejich přátelům nebezpečné dobrodružství. Nazdar, jmenuji se Médea Johnson a moji rodiče se rozhodli, že se odstěhujeme do malého zapadlého městečka jménem Coldwater. Řeknu vám, že je mi 16 a není to příjemné. Mí rodiče mě nechápou a neposlouchají mé názory. Myslí si, že jsem problémová a tak podobně. Jenže já jsem úplně jiná než oni. Jsem čarodějka. Takže asi chápete, jaký vedu život. No, snad abych vám už pověděla svůj příběh....
Nepozvaný návštevník
Jediný, s kým sa môže v tej chvíli rozprávať, je hlas v jej hlave. Ona z toho ale prirodzene radosť nemá… Autor požádal o anonymní vydání. //Ahoj.// Nie! Nie, nie, nie, nienienienienienie! Začnem kričať a chytím sa za hlavu. A za uši. Dúfam, že to čím skôr prejde. Nenávidím tieto stavy, nenávidím! //Si rada, že ma vidíš?// Ten jeho úlisný hlas. A nechutný úsmev. Niežeby som ho videla, ale živo si ho predstavujem. S tým jeho hlasom to inak ani nejde. Pritisnem si dlane k ušiam silnejšie, no akosi to nezaberá – jeho odporný smiech stále počujem v hlave. Čím silnejšie si dlane tisnem k ušiam, tým hlasnejšie sa on smeje. „Prestaň,“ vzlyknem a pustím si uši, aj tak je to zbytočné. Smiech v tej chvíli utíchne. Utriem si uslzené oči a pohľadom prebehnem po izbe....
Doktor
Doktor nečekal, že ho jeho dar přivede právě sem. Vězení si ve své budoucnosti asi nepředstavuje nikdo, ani ten, kdo se tam později opravdu ocitne. Čím se to vždycky oháněli největší tyranové světa? Obecným blahem? Vyšším dobrem? Přínosem pro společnost? Ano, to přece říkal i on sám, před pár týdny. A kam ho to přivedlo? 1. „Dokážu vyléčit cokoliv, to jste mi řekl.“ Stála naproti Doktorovi jako amazonka připravená k souboji na život a na smrt. A v jejím případě přesně o to jde, o život, nebo o smrt, s níž se odmítla smířit. „Ano, říkal. Reklama je přece o tom, že se chlubíte, ne?“ Nezasmála se, šlo o příliš vážnou věc na to, aby byla ochotna žertovat. „Viděla jsem toho koně. Na závodišti. Na mrtvolu běžel skvěle.“ Začala být kousavá, musel se jí rychle zbavit....
Strašidelná půda
Autor: Natally Daley Ťapka a já ležíme v posteli. Je to můj nejlepší přítel a zároveň i pes. Jsme sami doma a momentálně nemáme co na práci, jen se tu tak povalujeme. Žiji v rodinném domě, který má dvě patra včetně půdy. Tento dům patřil prý jedné paní, která byla posedlá kočkami a nechtěla nikam chodit. Prakticky byla jenom doma a na zahradě. Tedy svůj veškerý čas trávila hlavně na půdě, kde se později oběsila… Nedávno mi bylo 18 a řekla jsem si, že by bylo dobré bydlet sama. Jsem docela strašpytel, takže bych se tu asi bála, a tak mi rodiče darovali Ťapku. Můj pokoj je hned pod tou místností na půdě, kde se paní oběsila, takže docela strašidelné. Jdu do ledničky, dostala jsem na něco chuť. Beru si marmeládu a ze spíže toastový chleba. Sednu si ke stolu a...
Můj život
Autor: Natally Daley Ahoj, jmenuji se Puňťa a povyprávím vám o svém životě. Začalo to tak, že jsem byl malé štěně. Nacházel jsem se s bratry a sestrami ve velké stodole plné sena. Vždy, když se žlutá koule vyhoupla nad modré mraky, tak nám lidská bytost s krásnýma modrýma očima nosila krmení. Mě měla nejraději, vždy mě tajně přikrmovala. Jednoho dne už ale nepřišla. Nevěděl jsem, co se stalo. Přišel ale někdo jiný s ještě krásnějšíma modrýma očima. Bál jsem se. Schoval jsem se pod seno, ale ta bytost mě chytila do pracek. Viděl jsem, jak jí stéká voda z očí, nevěděl jsem, co to znamená. Ukázala na mě. Vždy, když někdo takhle ukázal například na prase, už se nikdy neobjevilo. Mám takto skončit?! Ale lidská osoba mě vzala do velké krabice. Nevěděl jsem, proč mi...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
