Pro Chester…

Jedna stará lampa
na půdě se skvěla.
Prach z ní Chester setřela,
když uklidit tam chtěla.

Nevěděla, že lampa ta,
z kouzelných je krajů,
z nebezpečných údolí
plných čar a tajů.

Na starou zeď za ní
padl temný stín,
když se prudce otočila,
stál tam mocný džin.

Pravil hlasem úlisným:
„Chester – moje paní,
splním já ti bez váhání
jakékoliv přání.

Kterékoliv přání,
po čem touží tvé srdce,
pravou lásku, slávu?
Či snad radši srpce?“

Dlouho Chester přemýšlela
a nakonec mocí jata
džinovi si poručila
bezedný zdroj zlata.

I vytáhl džin měšec
ze záhybů své róby,
měšec, co již způsobil
převelice zloby.

Lepší pozor dát si měla
na svá vlastní přání.
Málo kdy je upřímný,
kdo se vám k zemi klaní.

A džin se jen zle směje,
pekelník ten zrádný.
Chester dluhy nadělala,
však bezedný měšec – prázdný.