Gaia
Zemské drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Bohyně země sestoupila na zem a sledovala dění kolem sebe. Nebyla spokojená. Lidé na sebe byli zlí, neustále se mračili a trvalo dlouho, než došla do vesnice, kde alespoň trochu zněl smích. Květiny, které svou vlastní vůlí přiměla vykvést, usychaly. Gaia jen mávla rukou a na dům, kde bydlela zvláště zlá rodina, spadla halda kamení, na vedlejší dům seslala písečnou bouři. Gaia si to užívala, neměla slitování a nářek ostatních jí přinášel radost. Když však spatřila úsměv, vlídná slova a dům plný štěstí, i její černé srdce to rozněžnilo. Vyčarovala květiny, několik pestrých motýlů. I bohyně země umí být vlídná… Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...
Zemitá romance
Zemská báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Autor požádal o anonymní vydání. Země mne má tak moc ráda Že jí chci dát do zubů Ať se vrtnu, kam se vrtnu Pořád padám na hubu Stále si mě přitahuje A chce se mě dotýkat Já s problémy s rovnováhou Musím se pak potýkat Začalo to loni v květnu Uslyšel jsem Země hlas Řekla mi, že po mně touží Pak jsem spadl. A pak zas! Těžko se to vysvětluje Nikdo mi to nevěří A řidiči mě dokonce Srovnávají se zvěří Tahle Země, ta se nedá Má dost tuhý kořínek Ale ve mně naděje mé Stále hoří plamínek Že ušetřím svoje tělo Od ran, šrámů na tváři Zítra vyjdu do ulice Obrněný polštáři! Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...
Jistota
Zemské drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Troufám si říct, že pro většinu z nás nejbližší živel. Ten, u kterého nehoříme obavami o požár, netopíme se ve starostech, aby nepřišly povodně, nic nebere vítr z plachet našim plánům. Celý život obýváme jeho příbuznou, planetku se stejným názvem, avšak s velkým písmenem na začátku, většinu svého bytí strávíme na pevnině. Hrozbu zemětřesení nebereme tak vážně, vždyť je omezená převážně na místa styku litosférických desek, cítíme se bez ohrožení. Nesnažíme se udržet ve vzduchu, nepokoušíme se zabránit potopení pod hladinu, jsme přesvědčeni, že se nám nic nestane. Jednoho ze čtyř živlů se nebojíme. Vždyť stojíme pevně nohama na zemi. Redakční úpravy provedla Helenia...
Za hranicemi III – Záhadné setkání
Zemská povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Pokračování příběhu Za hranicemi II – Leo (živel voda). „Pracovat se živlem země není tak jednoduché jako s vodou,“ řekl Leo, když Elvíře vysvětloval, co ji čeká. „Musíš použít energii z jiného místa uvnitř sebe. Málokomu se to povede napoprvé.“ „Ani voda nebyla zrovna lehká,“ namítla Elvíra, když si vzpomněla na své peripetie s učením. „Já myslím, že jsi ji nevědomky používala už předtím. Šlo ti to totiž velice dobře, ač se ti to teď nezdá.“ „Předtím? To určitě ne,“ vrtěla dívka hlavou. „Ovládání vody nespočívá jen v naplnění poháru. Někdy stačí k vyslání energie k mrakům, když je potřeba menší přeháňka,“ mrkl Leo na děvče. „Neměli jste letos náhodou dobrou úrodu?“ Dívka na něj zůstala koukat s otevřenou pusou....
Příšera
Zemské drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Země pod nohama začala praskat a vzdouvat se, jako by v ní bylo něco strašlivého, co vylézalo ven. Příšera tvořená z hlíny, kamenů a písku. Formovala se z puklé země a v srdcích lidí, již byli u toho, zasévala strach. Nikdo se nemohl ani pohnout, až na muže, jenž se tiše usmíval. Příšera hrozivě zařvala, otočila svůj nelítostný pohled k muži a začala se k němu blížit. Každý by utíkal, ale on ne. On jen lehce pohnul rukou, v níž cosi držel. Hůlku. Příšera už byla kousek od něj, když se najednou zastavila a začala se propadat zpátky do země. Redakční úpravy provedly Nerys Heliabel Ghostfieldová a Helenia...
Matka země
Zemská báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Vzpíná se nahoru k sídlu všech bohů. Jest korunou i základním kamenem všech domů. Života kolébkou, tichou a hebkou, a mlčky čeká, než havrani se slétnou. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová.
Zahradničení
Zemské drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Byl krásný, slunečný den. Na obloze se honily mráčky a větřík lehce pofukoval. Tak tedy dnes, dnes je ten pravý den. Tomášek šel pomalu do kuchyně, kde už ležela připravená mistička se semínky. Tomášek ji opatrně uchopil a zamířil na zahradu. Jenom ještě najít nějaké pěkné místečko. Aby měly kytičky dost světla a tepla. Támhle v koutku to bude hezké. Tomášek opatrně vyhrabal kolíčkem hlubokou jamku a semínka do ní opatrně položil. Teď ještě přidat trochu vody z konvičky. A opatrně hlínu zahrnout. Snad semínka neobjeví nějaký nenechavý ptáček. Tomášek zamířil domů a už se velmi těšil, až kytičky vyrostou. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
