Starší příspěvky

Ponořte se do čtení poslední, závěrečné kapitoly celé povídky.

U nás v Brně existuje několik lokalit, ve kterých vás bezpochyby někdo zastaví a pokusí se vám prodat nové, úžasné tarify pro volání, po domácku vyrobené měchačky, kvrdlačky a peroutky, a nebo třeba čuprdupr značkový Rolexky jen za dvě stovky! A když zrovna nepadnete do náruče téhle sortě obchodníků, neuniknete sbírce na děti bez domova, děti s domovem, ale jenom jedním společným a nebo děti s domovem a rodiči, z nichž jeden se pokusil vzít situaci do svých rukou a právě teď vás žádá o příspěvek na chod jejich domácnosti.

Sametem zlatavé vlasy pokryté,
oči jako studny hluboké a upřímné,
duši čistou a laskavou má,
osud lidí, ten ona zná.

Strach se z mého prvního letu nevytratil. A to byla velká škoda. Mohla to být nádherná chvíle. Svižně jsem vzlétla do výšky kolem tisíce stop a pak jsme zamířili k naší ulici. Směr a rychlost jako by byly přímou funkcí vůle, a má touha dostat se tam byla obrovská. Letěli jsme jako divoké čarodějnice na hořícím koštěti. Domy, pole a zahrady se pod námi v té rychlosti rozmazávaly do neurčitých skvrn. V obličeji jsem necítila žádný vítr, jenom podivný strach v srdci.

Milí havránci,
I když už nemůžu být s vámi v jedné kolejce a dohadovat se o tom, co komu přinesla Fleutýna, na tohle vánoční kouzlo se prostě nezapomíná. Užijte si svátky a dál dělejte radost sobě i celému Havraspáru. Modrá kolej za to stojí!
Krásné Vánoce!
Janel

Věnováno mé nejdražší koleji, Nebelvíru.
Milí červení, zlatí i fialoví lvíčci, ať už současní nebo bývalí, přeji vám šťastné a veselé Vánoce plné radosti, hodně zlatého štěstí i zdraví do nadcházejícího roku a hlavně spoustu dalších pěkných chvil s červenou a Nebelvírem.
Janička Moorenů

Sestře – Jsi sluníčko!

Věnováno mému nejdražšímu manželovi

Z lásky, a proto, že se mi zrovna nechce zašívat tvoje ponožky.

Věnováno příteli – Ty víš.

Drazí čtenáři,

Tento dárek nemá žádného konkrétního adresáta. Je pro vás všechny.