Ty potvory vám vlezou všude! od Chérie

Double-drabble do soutěže A nejhorší ze všeho jsou trpaslíci! Vydáno v původním znění bez úprav. autorka: Chérie Lyons Nejhorší nejsou trpaslíci Na pokraji Šiškovitého lesa stál nezvykle malý šišatý domek uprostřed velké neupravené zahrady. Neustále dovnitř a ven vybíhali maličcí trpaslíci předškolního věku. Někteří dováděli na obří hromádce písku a další si hráli na schovávanou ve vysoké trávě. Uvnitř domku bylo také plno. V každé místnosti pořvávali malí trpaslíčci, ti nejhodnější si hráli se šiškami nebo lesními houbami. V kuchyni vařila mamča trpaslice oběd pro 37 trpaslíků a pod nohama se jí pletli čtyři nejmladší členové trpasličí rodiny. Úplně nahoře na půdě měl pracovnu starý taťka trpaslík. Trochu nevrle zabručel pokaždé, když ho vylekal dětský jásot...

Ty potvory vám vlezou všude! od Grace

Double-drabble do soutěže A nejhorší ze všeho jsou trpaslíci! Vydáno v původním znění bez úprav. Nechápala som, prečo práve ja musím mať také nešťastie. Každý jeden kúzelník má každé ráno pokojný, ničím nerušený spánok a ja? Môžem o tom iba snívať. Vlastne ani to! Každý jeden deň ma ráno budí divné pískanie. Ale nie je to zvuk z muklovských áut. Dokonca ani starej pani susede Hajálkovej už bránička nevŕzga. Nechápala som, odkiaľ sa ten zvuk berie. Rozhodla som sa ísť po stopách tohto nepríjemného a neprispôsobivého zvuku a zistiť, prečo je môj spánok každé ráno ohrozený. Bohužiaľ som sa ale musela vzdať jednej hodiny spánku navyše a vstať o niečo skôr. Moje prvé kroky viedli do pivnice odkiaľ sa tón ozýval najviac. No kým som prišla, zvuk utíchol a na nič som...

Ty potvory vám vlezou všude! od Cerridwen

Double-drabble do soutěže A nejhorší ze všeho jsou trpaslíci! Vydáno v původním znění bez úprav. „Poslední dobou mám pocit, jako kdybych se zbláznila. Přemýšlím nad podivnými věcmi a zdají se mi živé děsuplné sny. Včera jsem se probudila při náměsíčné procházce a vykláněla jsem se zrovna z okna!“ „To zní velice divně, paní, netrpíte poslední dobou nějakým stresem?“ poznamenal lékouzelník a kriticky si prohlížel ženu středního věku, která skutečně vypadala, že není úplně v pořádku. Měla vykulené oči, byla zborcená potem a viditelně se jí třásly ruce. „Ne, všechno je v pořádku! Nic se neděje. Myslíte, že jsem přetížená?“ vyhrkla a pravé oko jí začalo těkat ze strany na stranu. Lékouzelník pokrčil rameny, mávl hůlkou a použil...

Ty potvory vám vlezou všude! od Ayi

Double-drabble do soutěže A nejhorší ze všeho jsou trpaslíci! Vydáno v původním znění bez úprav. „Trpaslíci jsou tak roztomilá stvoření.“ nebo „Jé ten je hezký, já chci taky trpaslíka.“ Přesně tohle slýchávám snad každý den, když jdu ve Wroclawi a lidé si ukazují na sochy trpaslíků. Říkám si jen „Víte vy vůbec, co jsou to trpaslíci?  Živí trpaslíci? Nevíte, to byste je totiž nechtěli! Ty potvory vám vlezou všude, všechno zničí, rozdupou, okoušou, rozbijou. Zkrátka děs! Nechcete trpaslíky!“ Ale však to znáte, jsou to mudlové. Netuší, čeho všeho je takový živý trpaslík z kouzelnického světa schopný. Moje babička jednoho měla, myslela si, že jí pomůže na zahradě. Pomáhal jí, to ano, ale leda tak sežrat úrodu mrkví, hrušek a všeho,...

Netvor a princezna – část druhá: Sebastian 1/2

I Blížila se noc. Na krajinu sedla tma a já se opět odvážil vyjít z lesa, kde se přes den skrývám. Když jsem si byl jistý, že venku není nikdo, kdo by mne viděl, vyplížil jsem se až k hradbám. Vyškrábal jsem se po zdi a ladně jako kočka jsem na druhé straně neslyšně dopadl nohama na zem, když jsem zeď přeskočil. Znovu jsem se rozhlédl, jestli mě nemůže nikdo vidět. Ne. Bylo tu pusto a prázdno. Pomalu jsem se rozešel do ulic. Dlaněmi jsem hladil zdi městských domků. Byly to nuzné stavby, žádný velký přepych… Pro ně. Říkal jsem si, co bych dal za možnost bydlet v takovém domečku. Povzdechl jsem si a mé prsty zabloudily pod košili, aby se dotkly náhrdelníku. Doby, kdy jsem byl člověkem jako každý jiný, byly nenávratně pryč. II Skrytý u růžových keřů, díval jsem se...

Živelné rande

Zemské anonymní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Kdysi dávno, když byl svět pouze směsicí elementů, se mladý Země rozhodl pozvat slečnu Ohnivou na rande. V baru si k ní přisedl a laškovně řekl: „Čau kotě, dnes vypadáš vážně žhavě. Koukni na mý svaly, že ze mě jde strach? Haha, ze mě, chápeš?“ Ohnivá se otočila a odpověděla: „Hele, Země, neříkám, že se mi tvůj zemitý humor nelíbí, ale víš, ty jsi občas vážně natvrdlý.“ Země si uvědomil, že tohle by stejně nefungovalo, a šel pozvat na rande slečnu Vodu. Netrvalo dlouho a vznikly řeky a moře… Inu, díky Bohu, že se Země nedal dohromady se slečnou Ohnivou. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...

Když nás povolá zase zpátky…

Zemská povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. „No, tohle bylo nejblíž, co jsem se kdy dostal k infarktu. Tohle už znovu nedělejme.“ „Baxtere. Právě jsme se propadli bůhvíkam podlahou jeskyně. Myslíš, že jsem to plánoval?“ pozvedne tázavě jedno obočí, vyhrabe se na nohy a začne malou místnůstku obcházet kolem dokola, snad v nějaké bláhové naději, že najde východ. Z mého pohledu to moc nadějně nevypadá. Kam dohlédnu v mlhavém světle baterky, jsou jen chladné skalní stěny, pokud nepočítám tu hromadu kamení, která přiletěla s námi. Naštěstí však dopadla jako první. Se zaťatými zuby se trochu nadzvednu, ale nepokouším se vstát. Aniž bych to zkoumal nějak podrobněji, vím, že tahle noha je zlomená. S tichým syčením se opřu o zeď a pomalu vydechnu. „Co kdybys zvedl...