ŽD8 – drabble od Any

Romantické drabble   Celý den měla naprd. V noci naspala jenom několik hodin a od rána jí vše padalo z rukou. Nestihla se ani najíst, v práci vše pletla a ještě do toho měla jít večer na rande. Sice se už s dotyčným párkrát potkala, ale nebyla z něj až tak unesená. Nakonec vyrazila (samozřejmě, že začalo pršet a ona nechala doma deštník) a, protože přestalo jezdit metro, přijela s dvacetiminutovým zpožděním. Ale on tam stál. Čekal. Na domluveném rohu, poněkud opršelý, s velkou kávou v ruce. „Měl jsem pocit, že ji budeš potřebovat,“ usmál se. Nakonec to vypadá docela nadějně, pomyslela si. Redakční úpravy provedla Helenia...

ŽD8 – Láska léčí

Romantické drabble   Jednoho dne se narodil jeden malý klučina jménem Adam. V ten stejný den se narodila i malá holčička se jménem Anča. Narodili se ale každý někde jinde. Uplynul nějaký čas a oba se začali potkávat při práci na poli pro místního krále. Stačil jeden pohled, aby se do sebe zamilovali. Každým dnem byla jejich láska silnější a silnější. Jeden den se ovšem dívka na poli neukázala… a další také ne. Dozvěděl se, že Anča trpí strašlivou nemocí. Chlapec z toho byl tak smutný, že za ní každý den jezdil. Jeho láska byla tak velká, že se jeho dívka dokázala vyléčit. Redakční úpravy provedla Áine...

* Úplňkové čtení 10/18 *

Milí čtenáři, vážení spisovatelé, drazí návštěvníci čítárny Pod vrbou, je tu říjnový úplněk a k němu nesmí chybět krátké šéfredaktorské povídání o dění v čítárně Sub Salix. Pokud Vás zajímá, co v současné době otřásá vrbou u jezera, směle se pusťte do čtení… * Celým podzimem se vine linka spisovatelského projektu, v němž přibývají drobné předměty a s nimi střípky života do Šperkovnice královny Magdalény. Už proběhla 4 kola a ještě 3 další nás čekají. Pokud máte nápad, není nic jednoduššího než sepsat příběh a přidat jej k těm dvaatřiceti úžasným pokladům, které už ve šperkovnici čekají. Zřejmě Vám neuniklo ani pisatelské klání, ve kterém soutěžící během celého měsíce října prokazují, že zvládnou sepsat drabble v jakémkoliv žánru či formě… Ano, jde o...

ŽD7 – Odsouzen

Drabble formou rozhovoru   „Jak se cítíte, když víte, že za chvíli zemřete?“ „Nijak. Každý přece někdy zemře,“ řekl vězeň s číslem 754. „To ano, ale vás odsoudili k trestu smrti. Rozsudek proběhne již za pár hodin. Nemáte strach?“ „Vnímám jen klid. Můj konec je blízko. Raději zemřu teď, než jako nemohoucí čekat v posteli, až mně mé srdce stářím vypoví službu.“ „Ale co vaše sny? Necítíte lítost nad krutou vraždou, kterou jste spáchal?“ „Sny jsem pohřbil už dávno.“ „Nechcete se kát? Bůh by vám snad odpustil.“ „Bůh ano, ale vy i ten vrah budete žít s vědomím, že jste poslali nevinného na smrt.“ Redakční úpravy provedla Helenia...

ŽD7 – Počasí

Drabble formou rozhovoru   „Ach jo, to je zase počasí. Zima a furt fouká, to nemám ráda.“ „Počasí? To jako fakt, už zase? Proč se všichni bavíte o počasí? Je podzim, co bys chtěla?“ „Tak nevím, na něco si člověk stěžovat musí. Chtěla bych ještě trochu sluníčka. A míň větru.“ „Jo, v létě to budou stížnosti na málo sluníčka a moc větru, co? Že tě to baví.“ „Náhodou počasí je dobré společenské téma, k tomu mají co říct všichni! Spousta lidí si prý pouští televizi jenom kvůli předpovědi počasí!“ „Ale to znamená, že mají všichni lepší společné téma.“ „Jo? A jaký teda? Povídej.“ „Rosničky.“ Redakční úpravy provedla Helenia...

ŽD7 – Hvězdy

Drabble formou rozhovoru   „Myslíš si, že je někde také život?“ „Dívám se do nebe a vidím spoustu hvězd. To by bylo, aby tam nikdo nebyl.“ „Třeba kosmonaut!“ „Ten taky, ale určitě tam někdo žije a kouká se na nás. Má lepší dalekohled než my a vidí nás.“ „Myslíš, že se nám směje?“ „Smál by se, kdyby nás slyšel. Ale když koukáme z okna, smějeme se těm lidem, které neslyšíme, ale jen vidíme?“ „Já většinou ano, ty ne? Někdy to je vtipné.“ „Mně je spíš z toho smutno.“ „Hele, padá hvězda!“ „Přej si něco.“ „Já si přeji, aby i na pohled bylo všechno veselé.“ Redakční úpravy provedla Helenia...

ŽD7 – drabble od Magnolie

Drabble formou rozhovoru   – Co jsi to zase provedla? Pojď sem, koukej. – Já? – Ano, ty. Nedělej na mě tyhle nevinné oči, vždy se do všeho pleteš. A je to tvá vina, že se hádají. – Ale já jim nic špatného neudělala. – Tlačila jsi je k sobě přes všechny překážky a rozdíly, a teď? Podívej, jak jsou nešťastní. Zraňují se. – Jen jsem jim ukázala potenciál, co by mohlo být. Ale snažit se musí sami. K ničemu jsem je nenutila. To ani neumím. – Ale to je… to je naprosto… – Úžasné? Neuvěřitelné? Geniální? – Nerozumné! – Od toho jsi tady přece ty, Rozume. Já jsem Láska, já nemusím dávat smysl. Redakční úpravy provedla Helenia...