Podzimní vrbové lístky I.

V závanech ledového větru se k zemi snáší jeden zežloutlý list za druhým… Ani vrba není ušetřena podzimu a pomalu stahuje své síly dolů, do kořenů, a chystá se na zimu. Společnými silami hradních básníků se však podařilo zakouzlit a s pomocí magie udržet barevné lístky ještě chvíli na větvích. Ponořte se do atmosféry podzimních haiku… Sychravý počas Řádí na zahradě tvé Podzim hlásí se – Aya Watanabe Červené listí vydává se na cestu do teplých krajů – Sally-Ann Olson Ledové kapky chladně kloužou po tváři. Zlodějky tepla. – Beteramis Athenodoros Déšť cesty myje Vrbu vítr česává Každý doma je – Aya Watanabe Listí už padá červi se v zemi svíjí a dlouhá je noc – Siny de Sorrow Barva za barvou koruny něžně kryje. Krása v každé...

Životní cesta

Čtrnáctý díl sepsaný na téma Mrtví můžou, živí musí. * Stáli proti sobě. Stejní a přesto jiní. Jeden chtěl přinést městu smrt. Druhý dal městu celý svůj život. Protivníci. Nepřátelé. Bratři. Stáli a nemuseli říct jediného slova, aby si rozuměli. Minulost jim oběma stále připomínala den, kdy se zpřetrhalo jejich bratrské pouto. Den, kdy jeden z nich zahodil své jméno na zem a zadupal jej do prachu. Den, kdy si jeden vybral zkázu a smrt. Mohl dělat cokoliv. Neměl žádné zábrany. Když jdete cestou mrtvých, můžete cokoliv. A tak se druhý stal ochráncem města. Bránil jeho život všemi dostupnými prostředky. Navěky stál na cestě živých. Neměl na výběr. Prostě musel. Redakční úpravy provedla Helenia...

* Úplňkové čtení 11/18 *

Milí čtenáři, vážení spisovatelé, drazí návštěvníci čítárny Pod vrbou, dnes pár minut po půl sedmé ráno Měsíc završil svou pravidelnou pouť a ukázal se nám v celé své kráse. Kdo měl to štěstí a viděl ho skrz sněhové mraky a ranní mlhu, jistě nám to dosvědčí. Pro ty méně šťastlivé z nás je tu alespoň šéfredaktorčino úplňkové čtení… Začnu smutnější zprávou. Možná jste si všimli, že slečna Áine Adair opustila hrad a s ním i čítárnu – mudlovské povinnosti jsou neúprosné. Ještě jednou děkuji za všechnu úžasnou a pečlivou korektorskou práci, kterou za měsíce v čítárně odvedla. O to aktuálnější je naše poptávka po korektorech, a to pro český i slovenský jazyk. Pokud máte zájem a chuť se podílet na činnosti Sub Salix, ozvěte se mi. 🙂 * Dobrých zpráv je naštěstí...

Podzimní ráno od Uny

Příspěvek do soutěže Ranní drabble. * Z peřin mě tahá budík. Otvírám oči a vidím za záclonou modrou oblohu, rozsvícenou čerstvě protahujícím se sluníčkem. Dnešek bude krásný a plný inspirace! Otvírám okno. Pouštím do pokoje čerstvý vzduch. Je tak svěže chladný, že se musím zachumlat do županu. Pohled do lesa za naším domem je nádherný. Listnaté stromy už mění barvy svých šatů. Žlutá, oranžová, červená, propůjčují paprskům růžový nádech červánků a to je teprve ráno. S třepotáním padajících listů, jako kdyby se zastavil čas. Říká se, že když vidíte padat listí ze stromu, někdo na vás právě myslí. Z chladného rozjímání mě vytrhne vůně čerstvé kávy. Vydáno v původním znění bez...

Tváří v tvář

Třináctý díl sepsaný na téma Zlé dvojče. * Nemělo cenu se vzpírat. Následovali vojáky. Vypravěč doslova cítil strach a bezmoc sálající z jeho společníků. Společně vstoupili do hradu. Měl už tu stát nebo teprve bude? pomyslel si Vypravěč, ačkoliv na tom nezáleželo. Na ničem už nezáleželo. „Vítejte! Tak moc jsem se těšil na setkání. Doufal jsem, že dorazíte sami. Ale jak vidím, moji muži vás dokázali najít a předat vám moji pozvánku,“ ozval se pevným hlasem jejích protivník. „Co jsi udělal s kronikou?“ odsekl mu Vypravěč. Odpovědi se mu dostalo ve formě pobaveného úsměvu. „Ale, ale. Copak je to za způsoby? Takhle se vítá rodina? No tak, bratříčku!“ Redakční úpravy provedla Helenia...

Podzimní ráno od Miraell

Příspěvek do soutěže Ranní drabble. * Ranní krajinu, stále ponořenou do tmy halí něžná mlha, která skrývá mnohá tajemství. V té mlze má člověk pocit, jako by byl jediným na světě. Nebo alespoň široko daleko. Světlo vzdálené lampy se jeví pouze jako nejasný zářivý kotouč. Obloha začíná blednout, zvolna získává své světlemodré a narůžovělé odstíny. Až se nad obzor vyhoupne slunce, které se ještě snaží hřát, leč sil mu mnoho nezbývá. Mlha se zvolna rozpadá pod zlatavými slunečními paprsky odhalujícími barevnou podzimní krajinu, kterou malíř Podzim použil za plátno. Sluneční svit se převaluje přes listy stromů zbarvené do žluta, červena a odhaluje tak pravé klenoty přírody. Vydáno v původním znění bez...

Z louže přímo pod okap

Dvanáctý díl sepsaný na téma Tak za kolik. * Doběhli ke klášteru. Doufali ve chvíli klidu na přemýšlení. Zabušili na vrata. Bylo jim okamžitě otevřeno. Vyděšeně couvli. „Ne, to nemůže být možné,“ vydechl Vypravěč. „Měli jsme pravdu. Kam jinam jste se mohli schovat,“ pronesl velitel s jizvou na krku. Salix s chlapcem se otočili. Zjistili, že jsou obklíčeni. „Proč jste se přidali na jeho stranu? Kolik vám nabídl?“ ptal se překvapeně Vypravěč. „Tady nešlo o peníze. Díky němu žijeme. Díky němu mám zpět hlavu,“ pronesl ledově. „Ale to se ještě nestalo,“ odpověděl Vypravěč, zapomínaje, že se časy prolínají. „Možná pro vás. My si ale pamatujeme den, kdy nás sťali!“ Redakční úpravy provedla Helenia...