Patnácté okénko: Vánoce na hradě

Venku duje vítr a sníh se z nebe sype o sto šest. Čítárna Pod vrbou otvírá další adventní okénko, v němž se tentokrát skrývají verše z pera NaSaŠí Jackson. Jak vypadá vánoční čas u nás v hradních zdech? Nakoukněte… * Za okny napadá první sníh, chodbou se rozléhá studentský smích. Utíkej z učebny, knihy vem – za sněhem, cukrovím. Za stromem! Větve má zdobené, honosně stojí, zakrátko koleje sjednotí, spojí. Skřítci naň barevné ozdoby věší, všichni se na dárky pod stromem těší. Snad každý tam uzře, co moc by si přál, ať jsou to šachy, koště na famfrpál, ať to jsou knihy, či zásoba kořalek, na každého čeká tam úžasný dárek. Hradem se line muzika libá, koledy na chodbách Protiva zpívá, leč ho to nebaví, přešel ho smích – zaklel ho vánočně náš Tlustý mnich! Nikdo...

Autor : dne 12/15/2018 | Z adventního kalendáře, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Probuzení

Třicátý pátý a zároveň poslední díl příběhu, sepsaný na téma Poslední klapka. * Byl předposlední dubnový den roku 2017. Procházela Rokycany a nepoznávala město, ve kterém vyrůstala. Dřív jí připadalo plné života. A teď? Netušila. Došla až k řece. Zastavila se u sochy svatého Jana Nepomuckého. Její pohled však přitahovala vzrostlá vrba. Doběhla k ní. „Vrbo, vrbičko, probuď se. Vím, že v tobě spí vrbová dívka,“ pronesla tiše a pohladila kmen. Ve svých jednatřiceti letech byla stále snílkem. Po chvíli zpoza kmene vykoukla zelená dívka s vrbovými proutky místo vlasů. S nesmělým úsměvem zamávala. Ona ji však nespatřila. Zbývala jen jediná klapka na jejích očích. Nespadla. Neviděla ji. Salix však stačilo, že věřila. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 12/15/2018 | Město moře a železa, Ze STOklas | 0 komentářů

Čtrnácté okénko: Dopis

Prosinec, čas Adventu a Vánoc je úžasná příležitost vidět se s blízkými, nebo jim dát jinak vědět, že jsme si na ně vzpomněli, také čas propojení mezi světy a sdílení kouzelné atmosféry. Pod vrbu se do dnešního adventního okénka zatoulal dopis psaný právě v tomto duchu, kdy kouzelník píše svému mudlovskému příteli. Dílko od Nicholase McElena v nás zanechá trochu toho vánočního kouzla… * 14. prosince 2018, Skotsko Zdarec, Nialle! Díky za dopis z konce září. Je fakt fajn vidět, jak Ti to v dalším ročníku jde. Matemantika vypadá děsně, ale jak Tě znám, vždycky jsi hledal za vším něco víc a prostě jsi o tom přemýšlel. Hodně mě překvapovalo, jaký jsi měl odhad na lidi. Takže mně trochu nejde do hlavy, že zrovna v tomto docela plaveš. Na naší škole pořád říkají,...

Autor : dne 12/14/2018 | Z adventního kalendáře | 0 komentářů

Vstříc plamenům

Třicátý čtvrtý díl sepsaný na téma Eso v rukávu. * Vypravěč se rozběhl vstříc plamenům. Nedbaje na žár a létající jiskry, postupoval hlouběji do srdce města. Musel se dostat k hradu. Znal svého bratra velmi dobře. Jen jeden z nich v případě krize utíkal. A jeho bratr to nikdy nebyl. Byl si moc dobře vědom hněvu, jaký město k jeho bratrovi cítilo. Ale byl to on, kdo měl trumf. Stále měl kroniku a stačilo ji jen vhodit do plamenů a bylo by po všem. Město vycítilo, co má jeho ochránce v plánu. Zaleklo se. Vypravěč postupoval stále vpřed. Šel si pro svého bratra. Plameny ustupovaly jeho hněvu. Město se vzdávalo. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 12/14/2018 | Město moře a železa, Ze STOklas | 0 komentářů

Třinácté okénko: (Ne)splněné vánoční přání

Ve čtvrtečním adventní zastavení Vám vrba předkládá příběh, jemuž bývá v čase vánočním častým němým svědkem. Drabble pro Vás sepsala Siny de Sorrow… * Netrpělivě přešlapovala skrytá ve stínu vrby. Kde je? Ztratil se dopis cestou? Opozdila se moje sova? Už dávno tu měl být! Nakonec se zoufale opřela o zasněžený kmen. Slzy jí zaplavily oči. Nemá mě rád… Tak je to! Se zoufalstvím zahodila malou krabičku a rozběhla se pryč. O chvíli později k vrbě dobíhá mladý muž a udýchaně se rozhlíží. Najednou ho cosi zaujme u kořenů vrby. Zabalený dárek. Tak přece ten dopis nebyl omyl. Nebo sen. Miluje mě! V srdci ucítil nával radosti. Ať už je kdekoliv, najdu ji! A s tou nadějí se chlapec vydal zasněženou závějí k hradu. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 12/13/2018 | Z adventního kalendáře, Ze STOklas | 0 komentářů

V zajetí emocí

Třicátý třetí díl sepsaný na téma Emoční kolika. * Vypravěč skrz dvě brány pozoroval hořící město. Věděl, že požár je jen jedním z těch historických mezníků, které město přečká. Vzpomněl si na Salix. Pocítil nesnesitelnou bolest z její ztráty. Poté si představil Janův výraz. Jeho tělo zaplavila naděje a víra. V další vzpomínce uviděl Aloise. A do toho víru se přidala bojovnost. A pak si vzpomněl na bratra, který čelil hořícímu peklu. Odhodlání bylo poslední emocí, jež se hlásila o místo. Stál a na pohled vypadal jako bezcitná osoba. Ale uvnitř něj byly propletené emoce, jež mu způsobovaly neskonalou bolest. Doufal, že až zachrání bratra, konečně vytrysknou na povrch. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 12/13/2018 | Město moře a železa, Ze STOklas | 0 komentářů

Dvanácté okénko: Adventní vrba

Dnešní okénko adventního kalendáře přináší hravou básničku, akrostich, od vrchní slečny žáby, Barbary Arianne Lecter. Dívejte se pozorně, ať Vám neunikne žádné poselství… * Vločky z nebe pomalu slétají, roztančí se na promrzlé zemi, ba i rampouchy na stromech zpívají: adventní nastává čas! Až zvonek se rozezní, doběhneme ke stromečku, vezmeme si od Fleutýny pár epesních dárečků. Pak nový rok zaklepe na dveře, těkáme očima, kdopak je otevře, na nebi ohňostroj vykreslí barvy i tvary! A zas další rok bude ten tam. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 12/12/2018 | Z adventního kalendáře, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů