Alice: Hlas z minulosti
Alice seděla u okna svého bytu a v zamyšlení se nepřítomně dívala ven do tmy prozářené jen starým pouličním osvětlením. Nebylo ještě nijak pozdě, i tak ji ale překvapilo zazvonění telefonu, ze kterého se ozval známý hlas.„Ahoj, Alice, tady Alex. Poslyš, máš čas se zastavit za mnou na okrsku?“„Měla bych mít, proč?“„Jde o ten tvůj případ začátkem týdne, cos z něj chtěla poslat do laborky ty věci…“„Hned jsem tam.“ Alice se urychleně zvedla a vyrazila z bytu. Na ten telefonát čekala sotva pár dní, ale jako by to snad byla věčnost. Skoro se až musela ušklíbnout nad příhodnou shodou náhod, že se dočkala zrovna ve chvíli, kdy přemýšlela, za jak dlouho se asi dozví, jestli měla pravdu. Zanedlouho již Alice...
Alice: Druhý příběh
Alice znovu stojí pod studeným proudem sprchy a jako po každém vyřešeném případu se snaží uspořádat si svůj tok myšlenek, podívat se na ně znovu s chladnou hlavou (teď už i mokrou) a zanalyzovat je. Před očima se jí znovu začíná odvíjet ten strašný obraz stěn pocákaných starou zaschlou krví a stříkance stékající po stěnách. Co ji hned zpočátku zarazilo, byl fakt, že na zemi neležely žádné zkrvavené mrtvoly. Všude byly jen otisky malých dětských ťapek v písku. Alice se sama pro sebe pousměje, když si vybaví okamžik, kdy ji zavolali. Vlastně zavolal – ano, zavolal! První hlášení o něčem podivném v jeskyni uprostřed lesa slyšeli z úst toho děsivého… ehm… děsivě uhrančivého hraběte, který má v erbu prapodivnou divokou včelu. Stále ještě nezapomněla na...
Alice: Kult zla – 2. část
Upozornění: Obsahuje podrobný popis místa činu. Nevhodné pro čtenáře mladší 15 let. A městem kráčela Smrt Ve starém krbu praskal oheň a vrhal na protější stěnu pitoreskní stíny. Pět postav v hábitech, kukly na hlavě. Proti nim – šestá. Místností se rozezněl nakřáplý hlas.„Bratři. Nastal čas. Musíme dopomoci velkému dílu, za které bojujeme. Dnes. Teď. Každý z nás.“ Odmlčel se a chvíli se ozývalo pouze praskání ohně. „Ta, jež by mohla narušit naše plány, dnes zemře. A s ní šest pochodní a jeden nesvatý znak. Znáte místo. Znáte čas. Přineste mi relikvii krve a náš záměr bude spět ke zdárnému konci. Zan thokh ghan Narrug Sah!“ * Potemnělou chodbu v útrobách policejní stanice rozzářil pramen křiklavě zelených vlasů, patřících Alici. Ta,...
Alice: Minulost v borůvčí
Alice běžela lesem a následovala druhé drobné děvčátko. Sára měla rozpuštěné vlásky a v nich věneček z květin. Vypadala jako andílek. Alice připomínala spíše malého partyzána – už zase si stihla roztrhnout kalhoty, tričko i obličej měla umazané od borůvek, tedy válečných barev. Pobíhaly borůvčím, honily motýly, výskaly, jásaly. Najednou jako by Alice spatřila něco mezi borůvčím. Něco, co tam nepatřilo. Co tam nikdy nemělo být. Tvář? „Holčičky! Alice! Sáro! Poběžte, svačina!“ ozvalo se volání maminky, která čekala na palouku opodál. Vůně a chuť zapečených toustů a domácích sušenek rychle vyhnala z mysli podivný zážitek. Do paměti se však zaryl. Ten obličej. Brýle, skelné oči. Snad krev? Určitě jen šťáva z borůvčí. Určitě tam ten děda jen spal. Byl na...
Alice: Nejpodivnější případ – 2. část
Celý týden Alice procházela město křížem krážem a snažila se zjistit něco o tom, kam mohla Terezka zmizet. Dokonce i policie jí vyšla vstříc a oficiálně ji zapojila do pátrání. Což jí pomáhalo u lidí, kteří by se na ni jinak dívali nedůvěřivě a nic by jí neřekli. Ne, že by se jim divila. Když se ráno podívala do zrcadla, díval se na ni obličej ztrhané ženy s vaky pod očima a vystouplými vráskami. „Ali, ty máš fakt šlehu,“ zašeptala a ošplouchla si obličej ledovou vodou. „Máš už toho dost, holka. Potřebuješ vypnout,“ mluvila k zrcadlu. „Vyrazíš si dneska ven, třeba na Kotel na vyhlídku. Můžeš zavolat Simče a cestou zpátky se můžete zastavit na pivu,“ pokračovala tiše. Ještě než začala vymýšlet důvody, proč by se dál měla věnovat pátrání, rychle...
Alice: Pod svícnem
„Opakuju vám to znovu,“ pronesla klidným hlasem a mávala policistovi před obličejem průkazkou do knihovny, která žel bohu již před měsícem propadla. Byla to jediná identifikace, kterou v téhle bundě vyštrachala. Fotka na ní byla notně zašlá a hlavně byla tak, no, nepočítaně, barvení vlasů stará. „Já opravdu jsem Alice Schillerová! Před hodinou mi volali, že mám přijet na místo činu a prošetřit to tu.“ Postavila se alespoň na špičky, aby nahlédla muži v uniformě přes rameno. Stál totiž v jediném místě, kde se do vysoké kamenné zdi vplížila brána. Svými mohutnými rameny však úzký prostor zcela zaplnil. Přes policistu zahlédla zahradu a starý dům, který jistě přežil staletí. „Madam, musím vás upozornit, že vaše naléhání není vhodné....
Alice: Hořká vůně mandlí
Proud vody jí stékal po holých zádech a ona si v hlavě přehrávala všechny důkazy, které se jí doposud podařilo odhalit. Chtěla sice alespoň na okamžik na svou práci zapomenout, ale nešlo to. Důkazů, které měla, nebylo bohužel mnoho, a tak si některé věci bylo třeba vydedukovat. Například zápisník s podivnými zápisky. Jakýmisi kódy, kterým ani nejzkušenější šifrovači od police nepřišli na kloub. Nebo ty zvláštní výstřižky v šuplíku oběti. Zdánlivě spolu nesouvisející výstřižky, ale něco přeci jen měly společné. Něco, čeho si na první pohled nevšimla. Až teď, když jí horké kapky dopadaly na kůži, si uvědomila, že se v každém vystřiženém článku jednalo o ztracené děti. Avšak v jiných městech, zemích, časech a s jinými způsoby zmizení. Ač to tedy na první pohled...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
