Magie jarních nálad
Spolu s rozkvétajícím jarem otvírá čítárna své šuplíky s magickými poklady. Usedněte pod vrbové proutí na vysychající mez a poslyšte jarní haiku… * Teplé počasíDěti bosé běhajíVenku hrají si– Aya Watanabe Žíznivé klíštěvítá děti s úsměvemvolá pojďte ven.– Bibi Anne Šťastné dětičkyKameny háží směleŽbluňk do jarních vod– Leila Dusk Radost na vrchuEuforie z pohybuZlomená noha– Theodor Mudd Chlapec s pomlázkouhlasitě zanaříkal.Stoupl na ježka.– Nebelbrach Mechacha Bílá a purpurJe čas kolíků na nosV ulicích kvetou– Christina Elizabeth Stark Kapesník, kapkya klid jsou kamarádiMá senná rýma– Theodor Mudd Čas letních šatůČas dlouhých vyhřátých dnůTo jaro nosí– Inees Rut...
Leontýnka
Trocha vánoční nálady z předmětu Literární seminář, který vede Anseiola Jasmis Rawenclav. * Byla jednou jedna malá holčička, která se jmenovala Leontýnka. Rodiče jí dali jméno podle ducha z pohádky, protože maminka ji jako dítě milovala. Všichni se jako každý rok těšili na Vánoce, které vždy prožili vesele a hlavně spolu. Jako každý rok čekala Leontýnka na stromeček. Ježíšek totiž vždycky vybral jiný den a přes noc, když malá holčička spala, přinesl stromeček do obývacího pokoje. Ráno, když se pak Leontýnka vzbudila, žasla překvapením a úžasem. Tentokrát se však stalo něco divného, jako by Ježíšek na stromeček zapomněl. Večer před Štědrým dnem šla Leontýnka celá nervozní spát. Měla strach, že ani ráno se tradiční zelená jedlička v pokoji...
Jak to žije ve starém skladu – 1. část
Jak by to asi vypadalo, kdyby věci ožily a mohly mluvit? A do jakého extrému by to mohlo dojít, kdyby oživl rovnou celý zaprášený sklad odložených nepotřebností? V prvním díle se ze vzpomínek pamětního medailisty, který obletěl svět, dozvíte, jak to všechno začalo… Jak to celé začalo… Zatímco lidé hledají cestu k nesmrtelnosti, my hledáme způsob, jak se stát živými. Mně se to povedlo jako prvnímu. Vyrobili mě v šestnáctém století někde na území dnešní Francie a jen pár týdnů poté jsem byl věnován jako ocenění za statečnost jednomu šlechtici, ani nevím, jak se jmenoval. Ale pamatuji si, že jsem během šestnáctého století procestoval západní Evropu a o století později mě mí rychle se střídající majitelé protáhli po všech koutech Asie. Když se to...
Adélka
Děti rády povídají neuvěřitelné báchorky. Dospělí je většinou odbydou mávnutím ruky. Koho by taky napadlo věřit malé holčičce, že se na ni její panenky zlobí? * „Adélka se na mě zlobí,“ řekla mi jednou. Přeskakovala pohledem ze mě na domeček pro panenky, se kterým si zrovna hrála.„Nezlobí se. Hračky se nemůžou zlobit.“„Ale můžou. Zlobí se na mě, když si s nimi dlouho nehraju. Nebo když jim ublížím.“„To si jenom hraješ na to, že se zlobí.“ Občas tvrdila, že její panenky něco dělají samy od sebe. Nevěnovala jsem tomu pozornost, vždycky měla velkou fantazii.„Ne, ne. Adélka mi to řekla. A mračila se. A taky říká, že mi ublíží.“„Nemluv hlouposti. Panenky se nemračí. A nemluví.“ Moje dcera byla trochu zvláštní. Zatímco jiné děti si povídaly mezi sebou, ona radši...
Velká Velikonoční Vrbová výzva začíná!
Vítejte, přátelé. S potěšením jsem sledovala, jak jste se přihlašovali do druhého ročníku mé výzvy. Věřím, že opět sepíšete úchvatné dílo, na které budete moci být náležitě hrdí. Tak jako loňské léto, i letos jsem pro vás nechala připravit pohodlné posezení. Polštářů a taburetek je tu dostatek. Jen ty, které jsou zelené, prosím ponechte pro účastníky. Loni se jim na nich psalo tak lehce, tak snad i letos poslouží. Brků je dostatek, kalamáře jsou doplněny. A pokud byste zoufali, že vás opustila inspirace, jen chvilku poseďte a napijte se čerstvě připraveného čaje, kterého je zde dostatek. Zastihne-li vás hlad, nazdvihněte jeden z poklopů a nabídněte si z mís máslové sušenky. Ale teď již k mé výzvě. Je mi ctí představit devatenáct odvážlivců, kteří se pokusí...
Vodníkovo štěstí
Pohádka sepsaná jako úkol do Literárního semináře kolegyně Rawenclav. * „Maminko, přečti mi pohádku. Nějakou novou, co ještě neznám,“ žadonila holčička cestou do dětského pokojíčku, zatímco ji maminka postrkovala kupředu. Usadila se do křesla a čekala, až se dcerka uvelebí v postýlce. Anežka, tak se ta holčička jmenovala, se jako každý večer zachumlala pod peřinu, až jí z pod ní koukala jenom špička nosu. Maminka se na ni jako vždy usmála, otevřela knihu a začetla se. „Byl jednou jeden koželuh,“ začala. Ještě než stačila pokračovat, vpadla jí čtyřletá holčička do řeči: „A mamí, co je to koželuh?“„To je někdo, kdo pečuje o kůže zvířat, aby se mohly dál použít třeba na boty nebo na kabelky,“ odvětila jí maminka. Děvčátku to asi stačilo,...
Krvavá růže
Hororový příběh sepsaný do předmětu Literární seminář, který vede Anseiola Jasmis Rawenclav. * 3. července 1912 byl ve městě Coldwater, ležícím ve státě Mississippi, poklidný červnový večer. Okolím se rozléhal zpěv posledních ptáčků, kteří ještě nešli spát po celodenním angažmá v orchestru přírody. Větve stromů se pohupovaly v jemném vánku. Lidé spěchali domů z práce za svými rodinami a úzkými uličkami se začínaly ploužit stíny, jak slunce pomalu ale jistě směřovalo svoji pouť k obzoru. Nikdo si v té večerní idyle nevšiml osamocené postavy muže, jenž pomalým, rozvážným krokem přicházel po hlavní silnici dlážděné tmavočervenými dlažebními kameny. Na hlavě pokryté prošedivělými vlasy měl posazený vysoký cylindr a byl oděn do černého fraku. Z ramen až na zem mu...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
