Snový klam
I slečnu Miru lov bobříků chytl a jako svého druhého bobříka si ulovila bobříka veršů. -*- Stěny kolem mě se třpytí, v mých uších šumí vody hlas. Shlížím na jeskynní kras zasypán plátky lučního kvítí. A vprostřed té nevídané jeskyně strom ladný jako stéblo trávy tyčí se, pod jeho větvemi stádo koní se pase. Na hřbetě koně pak – překrásná jezdkyně. Dělám krok blíž, ona však dál se zdá, vesele zahvízdá a není jí již. Tak běžím ke stromu, dech sotva popadám, škobrtám, kořen za kořenem míjím, vyhýbám se jim, jak jedovatým zmijím, a na zem, již bez dechu, znaveně...
Čtrnáctá kapka rosy
* Nastalo znovu léto, čas zpěvu ptáků a lučního kvítí, ve vzduchu voní seno a venku se rozléhá zvonivý smích.
Třináctá kapka rosy
* Léto dělá těla červená, ty víš, že to znamená, že trávil jsi na slunci moc času, neposlouchal maminčina hlasu.
Dvanáctá kapka rosy
* Kapka mi stéká Po tváři rozesmáté Pod krásnou Vrbou
Jedenáctá kapka rosy
* Obláček duhy, z kapky rosy letní, třepotá se tu.
Ledové fraktály
Mezi dlouhodobé lovce je mi ctí přivítat i novou studentku našeho hradu, slečnu Rogerinu Rettu Maylor, která si za svého prvního bobříka vybrala bobříka sta chvil. -*- Ruku mám před sebou, do dlaně mi něžně dopadají bílé vločky a téměř nedýchám. Pozoruji je a studuji, každá je jiná. Marně se snažím vymyslet, jak příroda dokáže vytvořit něco tak dokonalého. Vločky vypadají jako malé ledové fraktály, znamenající v tomto případě krásu okamžiku. Za chvíli je to jen voda.
Desátá kapka rosy
* V slnečných lúčoch kvapky letnej spŕšky sa pomaly tratia
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
