Louka bělásků
Slečna Blackwood nás zásobila krom písněmi i několika básněmi trochu smutného vyznění. To jim však neubírá na kráse. -*- Tam na louce bělásků, tam krásně je. Avšak dnes tam na lásku dívka umíraje. Neslyší už říčky hukot, jenom žal ji naplnil. Ani malých brouků bzukot, ona chopíce se zbylých sil Volá někam do dály na milého svého, aby jí prý postavili památník na něho. A na její lásku smutnou, plnou strasti žití, a jeho sladkých řečí plnou, nechce už zde býti. A tak zemřela dívenka. Na lásku umřela. Pláče pro ni les i studánka Co však dělat...
Sky above us
Další anglická píseň z pera slečny Blackwood je tu pro vás. -*- There is beautiful sky Above our heads Oh, I don’t wanna lie I don’t want to go to bed I wanna see the red turn to black I wanna be here when the stars come Please, say we don’t have to go back I just wanna see the lights on R: Please, come with me my dear friends We can stay under the moon and stars We can stay here until the end And act like who we truly are This is the place you can feel the heaven is near You can almost touch the sky That’s why I really wanna stay here And imagine that the world is mine This is the place that heels your wounds The place where all pain is gone Still you can see under your feet the solid ground This is place like not another one R: So, come with me my dear friends...
Živlová bouře – devátá část
Devátá část příběhu Meridolské povídky – Živlová bouře je zde pro Vás. Pro dobrotu… * Počasí se v poslední době zhoršovalo. Dorovu chatku bičoval prudký déšť a ven by patrně nikdo ani psa nevyhnal. Podzimní plískanice se daly očekávat, přesto se zdálo, že starý mág v počasí pozoruje něco víc. Dokázal celé hodiny sedět u okna a pozorovat, jak jedna kapka za druhou bubnují do okenní tabule. Kap, kap, kap. Artis měl o mága občas obavy, protože jeho chování připomínalo nějaký záchvat, Miriam však pokaždé jen mávla rukou a pronesla něco v tom smyslu, že tohle je u starých dědků normální. Někdy taková slova probudila Dora z úvah, jindy do nich zabředl natolik hluboko, že nevnímal vůbec nic a nikoho. Navíc od té doby, co se s Miriam vrátili, se k němu starý muž...
Medvěd a král
Bylo nebylo, za starých časů, které si dnes nepamatují ani ti nejstarší z nás, jedno království. V něm žil starý král, který měl sedm dcer. Většinu z nich již dávno provdal za panovníky sousedních zemí, jen ta nejmladší, a jemu nejmilejší, ne a ne obléci svatební šat. Žádný z nápadníků se jí nelíbil, žádný jí nebyl dost dobrý. Tenhle byl moc starý, tamten zase moc ošklivý. Starý král se zlobil. Přemlouval, domlouval, vysvětloval a vyhrožoval, ale se svou dcerou ne a ne pohnout. A tak si král lámal hlavu, aniž by tušil, že srdce jeho nejmladší dcery už je dávno někomu zaslíbené. Nedaleko království žil na pokraji lesa mladý lovec. Říkalo se o něm, že je synem loupežníka a čarodějnice. Otce jaktěživo neviděl a matka byla baba prapodivná. Léčila ve...
V barvách rudé stuhy
Slečna Čáryfuková si pro čtenáře připravila další básničku, jejíž zakončení je doopravdy nečekané. -*- V barvách stuh blankytných na větvích stromů se třpytí. Vánice, sníh a dětský smích, občasné vlčí vytí, když sjíždí kopce na saních. To ještě nebylo nic, sotva rozmrzaly stuhy. A mezi dvěma víc, nebyl ani jeden, ani druhý. Jen zázrak tichý v lůně snil kéž by svůj život naplnil. V barvách bílé stuhy, stáhla zima své ostruhy a sotva se to narodilo, všude krásně bílo bylo. Kvetlo v celé ohradě, jak v oslavách na hradě. Pentle bíle po kraji příběh jeho rozhrají. Bylo malé, bylo bílé, kudrnaté, roztomilé. Dva růžky na trkání, čtvero kopyt na běhání a ty uši, oči, nos? Ty ti sluší, jen je nos! Růžolící mašle jabloní smotávaly se v drobné jako...
Čekání
Slečna Simelie využila plné možnosti a v květnu ulovila i bobříka sta chvil. Jak je vidět, i ztížené podmínky, kdy měla možnost vyjádřit se pouze v padesáti slovech, hravě překonala a my ji jménem čítárny gratulujeme. -*- Vánice venku sílila a Melisiny obavy se prohlubovali, protože Ralf se ještě nevrátil domů. Několik minut se dívala skrze okno v domnění, že ho zahlédne, nic však neviděla. Dveře se najednou hlasitě otevřely a vpustily dovnitř vločky, které následoval Ralf. Melisa nadskočila leknutím, během chvilky však svírala Ralfa v náručí.
Vzpomínky
Dlouhodobý lov bobříků byl zahájen a my vám s radostí představujeme prvního uloveného bobříka, a to bobříka velikých citů. Zároveň slečně Simelii Mallorny gratulujeme k prvnímu ulovenému bobříkovi. -*- Milostné dopisy plné vzpomínek na šťastnější chvíle. -*- Má krásná Elizabeth, dnes jsem si vzpomněl na okamžik, kdy jsem tě poprvé viděl. Procházela jsi právě po ulici a slunce prosvětlovalo tvé světlé vlasy do barvy zlata. Měla jsi na sobě letní šaty, které se ve vánku mírně nadnášely a tvoje nohy vypadaly, jako by byla nekonečné. Bez dechu jsem sledoval, jak se blížíš ke mně a když jsi na malý okamžik na mne spočinula pohledem, věděl jsem, že moje srdce ti bude navždy patřit. V tu chvíli jsem pochopil, že jsem ztracen. Vyhlížel jsem poté z obchodu...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
