O smutném štěňátku
Bylo, nebylo, kdysi před dávnými časy stála vysoko v horách jedna osamělá chaloupka. Byla to chaloupka větší, spíše by se řeklo hospodářské stavení. Nikdo už neví, kdo ji vlastně postavil ani kdy. V čase, kdy se udál náš příběh, v ní žil jeden muž. Po celá léta osamocen, jen s několika zvířecími kamarády. Dolů do údolí sházel muž, jen když potřeboval koupit něco na trhu, třeba provaz nebo motyku. Jinak většinu jídla si obstarával sám. Po společnosti netoužil, byl tak trochu mrzout. Jednou, se však nevrátil z trhu sám. Přinesl s sebou malého pejska. Pejsek byl celý bílý, jenom kolem čumáčku měl černý flíček. Pán měl štěňátko moc rád a často si s ním hrál. Ovšem ostatní zvířátka neměla štěňátko ráda. Hodně na něj žárlila, že se mu pán tak věnuje a hraje si s ním....
Naděje – Ve spárech stínů
Z pera Rogeriny Retty Mailor. -*- Umírám? Blíží se. Stíny přicházejí ze všech stran. Poštval jsem je proti sobě, aniž bych vlastně věděl jak. Tma je ale může zničit. Ve tmě stíny neexistují, protože není světlo. Z posledních sil podívám se k obzoru. Slunce zapadá. Snad ještě není vše ztraceno. Dokážu-li utéct stínům ještě na několik minut, mohu to zvládnout a mohu to přežít. Pospěš si, přemlouvám slunce v duchu. Zachraň mě. Slepě žadoním a doufám. Srdce mi buší jako zvon a já utíkám. Sotva popadám dech, přesto to nevzdávám. Stíny po mně natahují své dlouhé ruce a já zavírám oči. A poslední paprsek slunce...
Závist
Z pera anonymního autora. -*- Mladý muž procházel moderní ulicí, smutně hleděl okolo sebe a v očích mu planula závist. ,,Dobré odpoledne, mladíku. Pročpak tento pochmurný výraz ve tváři?“ zeptal se ho stařeček s tajemným úsměvem na rtech. ,,Cožpak to nevidíte? Ulice plná bohatství, lidé si tu musí žíti jako v bavlnce. Co já bych za takový přepych dal. Mé sídlo je oproti tomuhle prosté nic.“ ,,Chudší bohatším závidí, své bohatství přitom nevidí. A ti ještě chudší závidí těm chudším, závist v této době nezná mezí. Važte si svého bohatství a nehleďte na ostatní, budete značně šťastnější.“ řekl stařeček a s těmito slovy se...
Spravedlnost
Z pera Emy Talia. -*- Pojďme si tedy poslechnout první příběh, kde na mostě proti sobě stojí SPRAVEDLNOST a LSTIVOST… Slunce vychází a na most pomalými a ladnými kroky vkročí Spravedlnost. Jde s hlavou vztyčenou. Protože všem dává stejně, všem měří stejně a nikdy nikoho neošidí. Naproti ní si vykračuje Lstivost, čarodějka všech chytráků a lišek podšitých. I stanou proti sobě, dívají se z očí do očí, most se zachvěje a Spravedlnost padá z mostu. Lstí totiž mnohý z lidí umí zajít daleko, mnohem dál, než si kdejaký slušný kouzelník umí představit. Voda pod mostem lačně vtáhne Spravedlnost do vln a Lstivost přejde most. Je těžké s ní bojovat. Však své místo si musíme vybojovat i jinak. Lépe a...
Most přes řeku Acherón
Z pera Emy Talia. -*- Budu vám vyprávět o mostě, který už dnes nestojí. Kdysi, a je to dávno, opravdu hodně dávno, kdy ještě kontinenty měly jiný tvar a oceány omývaly jiná pobřeží, tekla neznámou zemí řeka Acherón. Této řece se říká Proud žalu. A kde jinde by se měly setkávat a bojovat o přízeň ctnost a neřest, než právě zde? Přes řeku Acherón vede dlouhý most. Na něm se budou odehrávat naše vyprávění. Každé ráno, při východu slunce, se na mostě setká jedna ctnost a jedna neřest. Večer se západem slunce pak jedna prohraje, a spadne dolů. Do zapomnění. Druhý den se pak vystřídají. Ctnost i neřest spolu bojují o lidskou pozornost, pokoušejí a svádějí nás. Ale je na každém z nás, která z nich získá nadvládu a přivine se k srdci. Někdy smí i neřest vejít do...
Lehkomyslnost
Z pera anonymního autora. -*- Toto je příběh o smrti. Tedy Smrťákovi. Však jste o něm určitě slyšel. Takový bručoun, podvyživený, nosí černý plášť. Ale když se ukáže, tak za pár zlatých vám zahraje na kostěný xylofon. To pondělí měl naspěch, nějaká velká nehoda. Takže když vyzvedával toho tisícího zákazníka, upsal se a škrtnul si ze seznamu i babičku za ním. Babča měla radost, jeho šéf už tolik ne. Řeknu vám toho povyku, kolik kolem bylo. Kdyby to byl ale jeho první vroubek. Inu, tak ho šéf propustil a z něho se stal obyčejný člověk. A tak žil svůj život, než smrt dostihla lehkomyslného...
Střídmost
Z pera Enselis Ismenia. -*- „Ještě musím odolat poslední zkoušce a vyhraji,“ mumlal si pro sebe mladík s černými vlasy a pronikavýma modrýma očima. Nejjednodušší zatím bylo odolat hromadám lákavě vonícího jídla. Ačkoliv byl velmi hladový, jeho sebeovládání mu test pomohlo zdolat. Nyní nervózně čekal, co se bude dít dál. Znenadání zahlédl na zemi zlatou minci. Sklonil se a viděl další. A další. Byly jich tam desítky. Ano, peníze by mu pomohly splnit jeho sen. Zavřel oči a zhluboka se nadechl. „Je to past,“ opakoval si. Když oči otevřel, už tam seděl kouzelný dědeček a usmíval se. „Zvládl jsi to, nyní ti splním jedno...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
