Láska
Báseň z pera Nebelbracha Mechachy. -*- Jak plá vždy kapka, která země nedosáhla, na střeše paláce se třpytí, zdobí ji, ač věžní stroje se již ztrhly, nebijí, tak rty má milá do srdce mi náhle sáhla, tam vzala od puberty zplihlá táhla – třást měla kulisami mých komedií – jež zaseklá rzí bez násilí nežijí, leč marně, celou silou svou je nenatáhla. Zní zvony noční krajinou a hvězdy nítí, déšť padá jako hvězdy, přání květům plní, jdou poutníci svou cestou, kde je stín vždy vítá. Mé milé rty, ti poslušní dva jezuiti, se vlní jako v kaluži na střeše vlny. Kdo ví a zná, jak aktivní je...
Zoufalství
Z pera Emy Talia. -*- Chceš ovládnout celý svět? Toužíš vládnout? Mít všechno a vlastně nic? Chceš sprovodit ze světa všechny, kteří ještě mají sílu jít dál? Milovat? Zoufalství ovládá most. Celý. Ale už není tak pevný. Když není Víra, není pevnost. Není pevný základ. Pak se ale koryto řeky Acherón rozestoupilo a Víra vyšla zpět na most. Stala se zase pevnou. Neochvějnou a tvrdou. Zoufalství se dalo na útěk. Když bylo za půlkou mostu, Víra mávla rukou a část mostu se zhroutila do vody. Za Zoufalstvím se uzavřela hladina řeky. Pak Víra roztáhla zeširoka paže a objala svět. S vírou přichází naděje a láska.
Pýcha – Pyšná dcera
Z pera Viljy Carrie Dechant. -*- Víliny dcery byly v nebezpečí, aby je ochránila, nechala je ukryté vyrůstat mezi lidmi. Vyrostly ve zdraví, ale protože obyčejné lidi v mnohém převyšovaly, měly mnoho nepěkných vlastností, byly marnivé, neuctivé, škodolibé a pyšné. Víla se je rozhodla napravit a všechny je zaklela, aby musely čelit svým špatnostem a viděly se, jaké skutečně jsou. Tři z dcer se umoudřily a osvobodily se tak.Ta poslední ale byla především pyšná a pýcha je vůči svým chybám slepá, kletba nekletba. Odmítla chyby uznat, odmítla se změnit, raději přijala prokletí za své. Na truc zkameněla, aby její změna už nebyla nikdy více...
Cudnost
Z pera Theresy Meyers. -*- Amanthea si vždy připadala trochu jiná. Zatímco všechny její spolužačky již poměrně brzy sváděly a provokovaly chlapce, kteří se jim líbily, ona si raději četla a prožívala románky jiných. Chtěla si počkat na toho pravého, který jí nezlomí srdce, jakmile mu řekne „Ne!“. A tak Amanthea čekala a sledovala, jak se jejím spolužačkám brzy zakulacují bříška a musí řešit nelehké situace. Ne, že by snad ona nikdy s nikým nechodila, to zas ne. Jen si dávala pozor, zda je to opravdu ten pravý, zda to s ní opravdu myslí vážně nebo ne. A nakonec se dočkala a opravdu se...
Trpělivost – Pět po dvanácté
Z pera anonymního autora. -*- „Dáte si ještě něco?“„Děkuji, já raději půjdu…“Servírka se soucitně pousmála a odešla. Andrea dopila zbytek úplně vystydlé kávy, a asi po sté pohlédla na mobil.Renata tu dávno měla být. Domlouvaly se přece, že se potkají ve čtyři. Na displeji svítilo 17:27, ale Renata pořád nikde. Volala jí, jenže jí to nezvedla. Nedochvilností byla Renata proslulá, avšak tohle bylo moc i na ni…Snad se jí něco nestalo?Andrea se neklidně zavrtěla v křesle. Počká do půl, a pak by možná měla zkusit…Náhle uslyšela prudké kroky.„No ahoj, prosím tě, tomu nebudeš věřit, já jsem vyrazila...
Obžerství
Z pera Simelie Mallorny. -*- Ellis seděl u stolu a mastnými prsty držel v jedné ruce kuřecí stehno a v druhé klobásu. Stůl byl bohatě prostřen a Ellis nikomu nedovolil, aby se jeho jídla někdo dotknul.Jeho zvykem bylo sednout ke stolu a jíst až do té chvíle, kdy mu dech stačil. A i poté s chutí pokukoval po zbytcích na stole, které nikdo nesměl odnést, kdyby náhodou mu slehlo.Jako malé hladovějící dítě si o takových dobrotách mohl nechat jen zdát, jako dospělí se rozhodl, že si je bude užívat. Jenže netušil, že díky jeho přejídání mu Zubatá odměřuje poslední zrníčka času na...
Pomluva
Z pera anonymního autora. -*- Plný nadšení jsem uzavřel branku a vydal jsem se do ulic městečka. Slunce již zářilo na čistém nebi a tento den se zdál býti perfektním. Slušně jsem pozdravil souseda, ale ten odvrátil zrak a něco si sám pro sebe zamumlal. Zvláštní. Dále jsem to nijak nepitval a pokračoval jsem ve své cestě. Každý člověk, který kolem mě prošel udělal téměř ta stejná gesta. Nakrčil obočí, otočil se k osobě po jeho pravici či levici, neslyšně něco zašeptal a náhle oba odcházeli pryč. Celé to vypadalo jako jakési spiknutí. Později jsem ale zjistil, že o mně byla roznesena dosti nehezká...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
