6. kapitola: Další příbuzní
Alex se pousmál a hleděl na dědu, jak na obrázek. „No konečně jste tady,“ usmála se žena, co seděla u stolu, asi stejně stará jako děda. Přišla k němu a objala ho. „Jsi hodně podobný svým rodičům,“ zasmála se se slzami v očích. I Alex se usmál, bylo to poprvé, co slyšel, že je podobný rodičům a hodně ho to těšilo. „Tak dáš si něco k jídlu?“ zeptala se jeho babička a začala dodělávat jídla a prostírat pro Alexe a Adama. „Tak se posaď a nestyď se,“ usmál se děda a ukázal mu na jednu židli. „Asi bych ti měl říct, kdo je kdo, tohle,“ ukázal na třicetiletého blondýna, „je tvůj strýc Bill, vedle něj je jeho manželka Emily,“ ukázal na černovlasou okouzlující ženu a potom na asi osmnáctiletou dívku,...
4. kapitola – Koně? Nikdy!
Hmm, život ve světě elfů má své plusy i mínusy… Probudilo mě ostré světlo dopadající na můj obličej. Rozespale jsem zamrkala a rozhlédla se kolem sebe. V první chvíli jsem byla naprosto dezorientovaná a nemohla pochopit, kde že to vlastně jsem, ale pak mi to zase všecko došlo. Moje dobrá nálada, která se objevila po probuzení z příjemného snu, se pomalu rozpadávala. „Ahoj. Tak už jsi konečně vzhůru.“ Polekaně jsem vyskočila z postele. Matně jsem registrovala, že mám na sobě pořád ty krásné šaty a že jsou i přes to, že jsem v nich prospala celou noc, naprosto nezmačkané. Rozhlédla jsem se a konečně objevila zdroj toho příjemného hlasu. Na stolku v rohu seděla sympatická elfka s kudrnatými vlasy až na ramena a přátelským úsměvem na rtech. Když už...
1. kapitola – Angels
Annie, čtrnáctiletá dívka, má zvláštní sen. Zdá se jí, že jí vzduch pomůže – pokud mu bude naslouchat. Vzápětí se dozví, že něco podobného se stalo i jejím kamarádkám… Rychle jsem dokončila tah tužkou na oči. Ještě trochu řasenky… Táák. A nakonec lesk na rty. S pudrem jsem se už nezdržovala. Stěží jsem stihla pročísnout si nové krátké mikádo. Doteď jsem vždy měla dlouhé vlasy, skoro po pas. Před… No, v pátek, jsem šla ke kadeřnici. Nevím, co mě to popadlo, že jsem si řekla o mikádo. Vlasy k bradě. K bradě. To jsem ještě netušila, že mi to udělá helmu kolem hlavy. Naštěstí jsem si včera večer zapletla do mokrých vlasů copánky. Teď mám na hlavě afro vylepšené čelenkou. Ale lepší než helma. Popadla jsem tašku a bez bundy vyběhla z domu....
5 kapitola: To se mi líbí
„Ahoj,“ pozdravil onu dívku. Pozorně si ji prohlédl, byla to blondýnka, štíhlé postavy asi v jeho věku. „Ahoj,“ podívala se jeho směrem a taky si ho pořádně prohlédla. Když si ho tak prohlížela, tak si všiml, že má pomněnkově modré oči a že se jí na krku blyští řetízek s písmenem M. Vypadal opravdu půvabně. Trochu se na ni usmál a ona mu jeho úsměv opětovala. „Na chvilku si sem sedni,“ ukázala majitelka na křeslo, „jen dodělám hábit téhle mladé slečně.“ Alex se posadil a koukal se, jak slečna Rehingtonová pracuje. Dívčin hábit vypadal zajímavě, nikdy něco takového neviděl. Nejdřív jí vyměřila míry na halenku v jemně oranžové barvě, potom jí naměřila míry na tmavě modrou sukýnku, která byla těšně pod kolena a potom...
18. kapitola – Zármutek
Stáli u čerstvého hrobu na stinném hřbitůvku. Jak by byl šťastný, kdyby věděl, že se vzali! Nilsa se k němu choulila a on cítil, jak se otřásá vzlyky. Co věděla o noci, kdy všichni oslavovali vítězství a ona přijímala gratulace k sňatku? Co věděla o tom, že seděl s Lavinií v chladné komnatě u chladného těla vlastního bratra a Zářivá mu vyprávěla o každém jeho činu od chvíle, kdy ho viděl naposled, o tom, jak porazili Nesvětlé, jak rozluštili hádanku na bráně, o Petele, o Drobečkovi a Podskalském, o běsech a o jeho smrti? On už neměl slz, všechny vyplakal včera, jakoby doufal, že jejich teplo oživí bratra. Lavinie klečela u náhrobního kamene a opírala se o něj. Věděl, že nepláče, že se s ním jenom naposledy loučí.Konečně vstala a řekla:„Budu muset odejít....
3. kapitola – Odpovědi
Na začátku se Janel vážně snažila o fantasy…pak jí došlo, že jí to nejde, takže to vzdala a dopadlo to takhle :)) Rozzuřeně jsem rázovala duhovou chodbou rozhodnutá dostat z Nerwen vysvětlení mé situace stůj co stůj. Už jsem se přiblížila ke dveřím a hodlala pěkně důrazně zaklepat, když tu přede mnou, jako obvykle, zmizely. Vpochodovala jsem rovnou do Nerweniny komnaty a spustila: „Paní Nerwen, musíme si už konečně promluvit! Já už…“ „Ach, už jsi zpět. Jak se ti líbí moje sídlo? A navštívila jsi už zámecký park?“ Nevěřícně jsem jí pohlédla do tváře. Byla naprosto bezvýrazná a kamenná. Dělá si srandu? Ona tu se mnou bude klábosit o zahradách? „Ano, byla jsem tam, je moc hezký. Ale kvůli tomu tady nejsem. Chci se konečně...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
