Půlnoční kámen – díl první
Všechno začíná, když si mladičká Lora kreslí do svého skicáku. Dostává nápad nakreslit vílu temnoty, ale když vílu dokreslí, náhle se obrázek pohne. Víla temnoty obživla. Lora se jí nejprve bojí, ale pak se spřátelí a víla temnoty jménem Chlöe ji požádá, aby jí pomohla najít půlnoční kámen, který jí pomůže odhalit svou pravou identitu a kam patří. A tak se mladičká Lora a víla temnoty Chlöe vydávají na dalekou cestu plnou nástrah a nebezpečí, za Půlnočním kamenem, který odhaluje pravou identitu. Vzala jsem si tužku a pohlédla na skicák. Co jen tak nakreslit? Mohla bych třeba nakreslit tygra… nebo lasičku. Anebo prostě jen tak civět a dívat se na čistý papír. To mi asi jde nejlíp. Jen zírat, civět, koukat. Najednou jsem ale dostala nápad. Co třeba nakreslit něco...
Hrozba z vesmíru – 20. Šťastný konec (?)
Nyní si mohli konečně vybrat zaslouženou dovolenou. První po těch více jak osmi letech! A že už ji potřebovali jako sůl! Kde jinde ji strávit, než v klidu a daleko od všech problémů a od lidí. Teď ať se pro změnu starají jiní.Vzali proto své rodiny, samozřejmě Mazlíčka, jak jinak, a za pomocí nových přátel z vesmíru na dva roky odcestovali na svou starou známou Temnou planetu. Už dlouho, opravdu velmi dlouho se jim stýskalo po jejím klidném přijetí. Akorát tentokrát se na ni trošku lépe vybavili. Co dodat na závěr? Je jen na nás, jak se postavíme k podmínce Konfederace. Budeme se dál chovat hůř než zvířata, dokud nás to samé úplně nezahubí a nezemřeme osamoceni ve vesmírné karanténě, nebo se chopíme jejich výzvy a dokážeme začít uvažovat jako civilizovaní lidé?...
Hrozba z vesmíru – 19. Příjetí
Po dalších třech dnech čekání se průchod do lodi otevřel a stanuli v nich dva prazvláštní tvorové. Asi dva metry vysocí, malá hlava posetá osmi tykadly, z nichž každé měřilo asi půl metru a hýbaly se do všech stran. Široký trup, dvě úzké, ale dlouhé ruce a tři masivní nohy. Nebyli oblečeni, jen porostlí hnědou srstí. Když se lidé probrali z šoku při pohledu na ta odporná zjevení, potichu stáli a vyděšeně je pozorovali, krve by se v nikom nedořezal.A pak jeden z nich promluvil. Mluvil pomalu, jako by mu dělalo obrovské potíže používat anglická slova, ale plynule. Velmi pomalu a rozvážně říkal: „Blahopřejeme! Jsme zástupci Celovesmírné konfederace myslících civilizací a je naší milou povinností vám oznámit, že jsme se na základě dlouhého zkoumání vašeho druhu...
Hrozba z vesmíru – 18. Den Dé
Nic netrvá věčně, a tak i chvíle pravdy měla nastat. Jednoho dne byly zachyceny signály, že se blíží kosmická loď, která nebyla nahlášena a neodpovídá naváděcím střediskům. Nemohlo být pochyb, ti, kteří ji viděli, poznali ihned, že není pozemské výroby. A podle popisu, jenž ihned poslali Mikovi s Petem v ní poznali loď Bytostí.Jak rychle se objevila, tak rychle také odletěla zpět. Nevěděli, co si o tom mají myslet, vždyť pokud byly jejich zbraně účinné, měly být Bytosti mrtvé. Tak jak by potom mohly odletět? Však kdyby účinné nebyly, kdo nebo co by jim zabránil, aby Zemi zničily? Vždyť to bylo přesně to, kvůli čemu sem přiletěly. Jediné možné vysvětlení, které je napadlo bylo, že Bytosti opravdu zemřely, ale jejich palubní počítač byl naprogramován, že v případě,...
Hrozba z vesmíru – 17. Složité přípravy
Ráno už rozhodně tak u vytržení nebyli. Přes noc se jim to důkladně rozleželo v hlavě a nyní jim připadalo, že i když o jejich slabině ví, je jim to naprosto k ničemu. Vždyť co můžou dělat s tím, že slabou stránkou Bytostí je hluk? Toho by mohli využít, když jsou s nimi v přímém kontaktu, ale co s tímto poznatkem ve vesmíru? A tak chodili s hlavami svěšenými, od přemýšlení jim už málem praskly, ale ne a ne něco vymyslet.Po pár týdnech marné snahy na něco přijít už na to ani neměli čas, oba dva byli v práci naprosto vytížení. Pete měl dost práce s končícím školním rokem, znáte to, uzavírání známek, přezkušování a dozkušování, písemné práce, byl v Institutu mnohdy až dlouho do noci. A Mike? Na planetě Rhodon u Arkturu zjistili známky života a tak byla celá...
Hrozba z vesmíru – 16. Nápad
Jedno odpoledne, kdy Mike došel domů utahaný z práce, se svalil do křesla a relaxoval při poslechu hudby. Byl sám doma, proto mohl mít kazeťák puštěný naplno. Kdyby ho někdo pozoroval, určitě by si pomyslel, že je cvok. A pořádný. V jednu chvíli seděl v křesle, spokojeně podupával nohou v rytmu hudby a blaženě relaxoval, v následujícím okamžiku vykřikl, chytil se za hlavu a divoce vyskočil, jako by ho štípla vosa. Pak rychle utíkal k telefonu a už vytáčel Petovo číslo. Když se Pete ozval, Mike jen vyhrkl: „Brácho, okamžitě přijeď ke mně. Nechej vše plavat a ať už jsi tu.“ Hned po těchto slovech zavěsil. Pete nevěděl, která bije. Co se Mikovi stalo? Proč to tak spěchá? Vždyť se stejně zítra mají vidět. Bude sobota a mají naplánovaný celodenní výlet....
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
