6. kapitola – Učení bolí
Přestože byla celá zmlácená, zastavili dřív jenom kvůli tomu, že jí Velvrik chtěl naučit střílet z luku. Vzala zbraň do ruky a začala napínat, když jí zastavil zhrozený výkřik:„Jak to držíš? Copak takhle se napíná luk?!“„Tak mi to ukaž sám, když jsi tak chytrej,“ odsekla.„Zahákni prsty za tětivu. Nezáleží, jestli jí budeš napínat dvěma nebo třemi prsty, ale nikdy jí nedrž ,ve špetičce` , nic neutáhneš.“Znovu napnula luk, ještě pořád naštvaná a Velvrik jí přitom radil:„Rameno dolů. Tak, správně. Vytoč ten loket. Vytoč ho!“Ale to už vystřelila a zároveň sebou škubla, protože jí tětiva přejela po ruce a zanechala zarudlé a pálící místo.„Říkal jsem ti, abys ho vytočila!“ ozval se ublíženě.„Tak se...
5. kapitola – O krvi a jiných věcech
„Ty, Velvriku, co je to ta Jiskra Slunce?“Jeli už několik hodin, ale zatím od té chvíle, co léčitelka dokončila portrét její matky, nepadlo ani slovo.„Je to dlouhý příběh…“„Času dost.“„Tak dobře. Před mnoha a mnoha lety začalo Nesvětlo sílit. Lidé zapomínali na Vládce Slunce i na jeho Otce a Nesvětlo a jeho služebníci vládli zemí. A v těch zlých a temných dobách žila dívka jménem Esigne. Nebyla ani urozená, ani výjimečná, takových jsou tisíce. Až na to, že byla vyvolena k záchraně země. Vládce Slunce jí přikázal, aby putovala sedm dní na východ od Slunečního paláce, tam že najde bílý dům. Poslechla ho a vstoupila do toho domu. V poslední místnosti našla Jiskru Slunce. Nepovím ti, co to je, protože to nikdo kromě...
4. kapitola – Klisna a bojovník
Laviniin kotník se nechtěl rozchodit. Každý krok ji bolel, kulhala a neustále se zhoršovaly šance, že se dostanou k Degrikovi včas. „Do háje, než se tam tímhle tempem dostaneme, bude už po souboji.“ zanadával Velvrik na jedné z mnoha zastávek. „Já jsem si to nezvrtla schválně!“ odsekla.„Budeme se muset trochu zajít…“ uvažoval nahlas. „Ty ses zbláznil, viď?“ „Ne, ale když půjdeme malou oklikou, dostaneme se k jedné bylinkářce, která si s tebou už poradí.“ „Tak na co čekáme?“ zvedla se s bolestnou grimasou. Stálo jí hodně úsilí, dokulhat do malé vísky v údolí, kam zamířili za Velvrikovou známou. Léčitelka vypadala přesně tak, jak si jí představovala. Stará, silnější paní, s milým,...
3. kapitola – Sítě se stahují
Zase si užíval jednu z těch vzácných chvilek štěstí s Nilsou. A byli netaktně vyrušeni. „Pane, přijelo Nesvětlo! Chce s vámi mluvit?“„Jakou má podobu?“ zeptal se, protože věděl, že jeho nepřítel může vypadat tak, jak se mu zrovna zachce. Když ho viděl naposledy, byl to zkušený válečník. Jak asi přišlo dnes? „Je to…žena, pane.“ „Hned jsem tam. A ty tady zůstaň!“ usadil dívku, „Nemusí o tobě hned vědět.“ Ušklíbla se, ale zase si sedla. On odspěchal dolů do sálu a usadil se ve svém křesle. A pak vešla žena. Vysoká a krásná k neuvěření. Volné černé šaty, pletence havraních vlasů, světlá jemná pleť a hluboké oči barvy noční oblohy se zdály bez jediné chybičky. Něco mu říkalo, že je zlá, ale přesto se...
2. kapitola – Brána do Země naděje a touhy
Velvrik přímo zářil, když mu řekla, že jde s ním. „Myslím, že ti po cestě budu muset vysvětlit pár věcí, ale to teď není důležité. Umíš střílet z luku nebo šermovat?“ „No…tady se zrovna moc mečů nevyskytuje.“„Jasně, to se všechno naučíš, neboj. Chytej!“ hodil po ní balík v olivově zelené látce. „Co to je?“ „Přece tvoje oblečení! To si myslíš, že půjdeš v tomhle?“ Odnesla ho do Kailovy malinkaté ložnice a rozvázala provázek. Když se konečně podívala do špinavého zrcadla v koutě, málem sama sebe nepoznala. Látka tuniky a kalhot byla podobná jako ta, ve které byl oblečen Velvrik, ale barvu měla hnědou a házela zlatavé odlesky. Vysoké boty, vyrobené z měkké kůže se jí líbily o trochu míň a když se k...
1. kapitola – Co se stalo v horách
Na životě v horách měla Lavinie ráda skutečnost, že jí většinou ráno nikdo nehonil z postele. Na Seattle, odkud pocházela si pamatovala jen matně. Odstěhovali se odtud, když jí byly dva roky. Teď žili tady v horách, na farmě, kam nikdo nepřišel, co byl rok dlouhý, nezajímali se o svět venku a on se nezajímal o ně. Jídlo si jednou týdně obstarávali ve vsi dvě hodiny cesty od jejich chaty. Maminku Lavinie neměla a sourozence taky ne. Měla jenom tatínka a strýčka Tonyho. Jenže strýček Tony byl teď nemocný a tak musela jít ke starému ovčákovi na druhé straně hory. Vždycky jí k němu posílali, prý aby se nenakazila, jenže ona moc dobře věděla, že prostě chtějí být sami. Zbavit se jí na chvilku, která může trvat pár dní stejně dobře jako pár měsíců. V horách na čase...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
