18. kapitola – Zármutek
Stáli u čerstvého hrobu na stinném hřbitůvku. Jak by byl šťastný, kdyby věděl, že se vzali! Nilsa se k němu choulila a on cítil, jak se otřásá vzlyky. Co věděla o noci, kdy všichni oslavovali vítězství a ona přijímala gratulace k sňatku? Co věděla o tom, že seděl s Lavinií v chladné komnatě u chladného těla vlastního bratra a Zářivá mu vyprávěla o každém jeho činu od chvíle, kdy ho viděl naposled, o tom, jak porazili Nesvětlé, jak rozluštili hádanku na bráně, o Petele, o Drobečkovi a Podskalském, o běsech a o jeho smrti? On už neměl slz, všechny vyplakal včera, jakoby doufal, že jejich teplo oživí bratra. Lavinie klečela u náhrobního kamene a opírala se o něj. Věděl, že nepláče, že se s ním jenom naposledy loučí.Konečně vstala a řekla:„Budu muset odejít....
17. kapitola – Konec strachu
Nestíhali dojet k Degrikovi včas. Štvali koně, ale nechybělo mnoho do svítání a oni viděli palác jen v dálce. Náhle Lavinii prosvištěl kolem ucha šíp. Spěšně se ohlédla. Za nimi jelo asi deset nebo dvanáct běsů. „Jeď!“ zařvala na Velvrika a otočila se. Opět zdvihla pravici a zalilo ji světlo. Běsové zpomalili, ale nezastavili. Vtom máchla rukou a vzduch rozčísl blesk. Dva běsové padli mrtví. Zničila takto ještě čtyři, než se zbytek dal na útěk. Otočila koně a ztuhla. Hvězda stála kousek za ní a v jejím sedle visel bezvládný Velvrik. Ze zad mu trčel šíp. Vyděšeně vykřikla a rozjela se k němu. Namáhavě se zvedl a řekl: „Jeď dál, musíš být s ním. Potřebuje tě.“ Lavinie beze slova chytila Hvězdinu uzdu a pobídla oba koně do cvalu. Nevnímala,...
16. kapitola – Běsy
Chtěl jít trénovat, ale uslyšel výkřik. Přicházel z nádvoří, kam se stihl dostat během minuty. Uviděl Nilsu, drženou v šachu v rohu jedním běsem. Nepřemýšlel nad ničím. Prostě se vrhl kupředu a odstrčil běsa z cesty. Zrůda se otočila a začal mentální boj, nejtvrdší, jaký princ kdy podstoupil. Dlouho se přetlačovali svými myšlenkami. Degrik věděl, že dlouho nevydrží, a tak sebral všechny své síly a zaútočil. Našel jeho strach, strach ze Světla a vytáhl ho na povrch mysli. Bránil se, ale Degrik nepovoloval. Cítil rostoucí hrůzu a cítil téměř uspokojení, protože věděl, že vyhrává. Ovšem v tu chvíli jeho nitro ovládala jen a jen nenávist. Běs se chvíli svíjel, vřískal a nakonec se mu podařilo vykroutit se ze spojení a odletěl.Princ se rozhlédl. Nilsa napůl seděla a...
15. kapitola – Stařec a dítě
„Podívej!“ ukázal Velvrik k obloze. Z lesa před nimi stoupal k nebi sloupec kouře. Pobídli koně tím směrem a brzičko dorazili k vesnici. Tedy spíš k něčemu, co vesnicí ještě nedávno bývalo. Domy byly spálené, krovy stržené a muži pozabíjení.Zvířata, ženy a děti zřejmě odvedli, protože tam žádné nebylo vidět. Vtom zaslechli dětský pláč. V jedné kůlně našli sedět asi dvouletého chlapečka, kterého jako zázrakem přehlédli. Lavinie si stáhla plášť a nahé dítě do něj zabalila, pak ho zvedla a nesla ke koním. „Ty ho chceš vzít s sebou?“ zeptal se užasle Velvrik „Ty ho tu chceš nechat? Neboj, jakmile potkáme nějaké stavení, necháme ho tam, neplánuju ho brát někam dál.“ „To je fakt, tady zůstat nemůže.“ „Tak jedeme, už...
14. kapitola – Vidění a souboj
„Než odjedete, něco pro vás mám,“ řekla Petela. Sestoupili za ní do podzemní místnosti. Na katafalcích tam leželo mnoho žen. Všechny si byly podobné: zlatovlasé, svým způsobem půvabné, v bílých šatech a všechny mrtvé. „Toto jsou Zářivé,“ řekla tichounce Petela, „tady ta první, to je Esigne.“ Lavinie pohlédla do tváře stárnoucí ženě. Byla jí podobná. Jestli na kryptě leželo nějaké kouzlo nebo co, ale těla byla neporušená a ženy vypadaly, jako kdyby spaly. A pokud toto byly Zářivé, znamenalo to, že… Vyrazila rychlým krokem kolem řady katafalků. Zastavila se u poslední ženy a pohlédla jí zkoumavě do tváře. U jejích nohou byl vytesán nápis, který zabraňoval všem pochybnostem. Stálo tam jediné slovo: Risidana. „Ano, toto...
13. kapitola – Všechno se změní
Spánek v opravdové posteli je příjemně osvěžil. Přesto Lavinie nemohla potlačit stísněný pocit. Dnes, dnes se to stane, dnes budou zodpovězeny všechny otázky, dnes snad pochopí Sebonaino vidění. Petela ji přivedla k velkým zlatým dveřím. „Dál už musíš sama. Hodně štěstí, Zářivá.“ Velvrik se na ní usmál a ukázal, že jí drží palce. Nadechla se, pokusila se potlačit stísněný pocit v žaludku, nepovedlo se jí to a tak vzala za kliku a vstoupila. Obklopila jí zlatavá mlha a z hlavy se jí všechno vypařilo. A pak zaslechla tichý, přívětivý hlas. „Vítej, Lavinie.“ „Pane,“ poklekla. „Posaď se. Bude to nadlouho.“ Uviděla uprostřed místnosti krásné měkké křeslo a vedle něj stolek, na kterém stála mísa ovoce a šerbet. Plaše se...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
