Halloweenské horůrky – Nebelbrach Mechacha
Dělníci se rádi hlásili do práce. V posledních letech se mezi nimi silně rozmohla chudoba, tudíž jim vůbec nevadilo, že budou muset kopat v podzemí a že to bude velmi namáhavé. Na povrchu byli všichni nadšení. Konečně se Londýn zbaví své špíny, Velkého zápachu, jak se tomu říká. Vybudovat kanalizaci byl jistě výborný nápad. Možná povede i k prodloužení průměrné délky života, která tu není příliš velká. Nemoci, dřina, hlad, prostituce, alkoholismus… Bylo zde vše, co lidem škodí. Stalo se však něco překvapivého. Dělníci náhle ztratili ochotu pracovat, odmítali sestoupit pod zem. „Johne, máš ženu a děti, chceš si vydělat, né?“ „Věděj voni, já bych rád, ale já se bojim. Vono tam cosik je, to vime, že jo, chlapi?“ Všichni začali přikyvovat. „Co by tam mělo být?“ „My...
Halloweenské horůrky – Mia Whitebear
Před chvílí procitla ze sna. Něco nebylo v pořádku. V pokoji někdo byl. Nepatrně otočila hlavu. U otevřeného okna zahlédla postavu. Zamrkala, jestli se jí to nezdá. Ne! Opravdu tam někdo byl. Bylo to však zvláštní. Postava – nebo spíš bytost, se téměř nelišila od bělostné záclony, s kterou si pohrával noční větřík. Byl to jen obrys mužské postavy. Jakoby zahalený v mlze. Přízrak se pohnul směrem k ní a ona ucítila chlad. I přes teplo v pokoji jí na holých pažích naskočila husí kůže. Zprudka se posadila. Už nevydržela ležet. Cítila se tak zranitelná. Srdce jí zběsile naráželo do prsou. Adrenalin pulsoval krevním oběhem. Už byl u ní. Chtěla vykřiknout. Hlasivky ji však odmítly poslechnout. Ten děsivý přízrak natáhl pahýl ruky. Uškrtí mě, proletělo jí hlavou. Ještě...
Halloweenské horůrky – Hetty Londsová
Strašidelný vlak Bylo šero a já šla ze školy na vlak domů. Vlastně běžela, protože jsem se zdržela. Na novou školu chodím už týden. I když musím dojíždět ještě půlhoďku vlakem domů, myslím, že je to zde průměrné. Nejradši bych ale zase šla do své staré školy. V nové škole se mi nelíbí, zvláště spolužáci, kteří mě často šikanují. Už se stmívá a lampy se začínají rozsvěcet. Najednou za sebou slyším něčí dech. Neohlížím se a co nejrychleji běžím k nádraží. Párkrát zahnu, ale ulice nepoznávám. Nikdy jsem je neviděla. Kde to jsem? Na hodinkách mi zapípá čas 18:00. Vlak už je pryč. Chci zavolat mamce, ale není zde signál. Vracím se stejnou cestou, jakou jsem přišla, ale zase jsem v jiné uličce. V této ani nesvítí lampy a je zde šero. Je to řada cihlových domů. Jsou...
Halloweenské horůrky – James Watfar
Poprvé Po tichých ulicích nočního města se povalovaly těžké, černé stíny. Děsivá prázdnota studené půlnoci vyhnala všechno živé, a tak se všemi neútěšnými zákoutími plížil mladičký Xavier úplně sám. Po špičkách jako černá kočka klouzal od rohu k rohu, od nároží k nároží. Kličkoval mezi pruhy světla pouličních lamp a schovával se ve stínech stromů nebo průjezdů. Tak zoufale toužil někoho najít! Alespoň jednu osamocenou duši, ztracenou v labyrintu spících domů. Bylo dobře k druhé ranní, když ji bloumáním po městě znavený Xavier konečně zahlédl. Stála na nábřeží a dívala se dolů, do černé, tiše šumící řeky. Vypadala přesně jako v příručce. Mladičká dívka. Drobná a křehká. Na první pohled úplně ztracená a hlavně úplně sama. Vydal se za ní tichým krokem, tím, který...
Halloweenské horůrky – Lucia Morrígan Swallow
„V noci ze 31. října na 1. listopadu jsou smazány veškeré hranice a duše mohou volně procházet z říše mrtvých do světa živých. Dobří duchové většinou nemají potřebu přecházet a zůstávají poklidně na svých místech až na výjimečné případy, kdy se jdou podívat na své blízké. Zato mnohem větší koncentrace je duchů zlých, kteří se snaží dostat zpět a pomstít se nebo si vyřídit účty s živými. Tito duchové se nejčastěji ukrývají v lidech, neživých předmětech, nebo se zjevují jako monstra…“ Jack Smith: Příručka lovce duchů Začala odbíjet půlnoc. Dunění zvonu se rozléhalo po městě. Temnou koupelnou malého domu, patřícího postarší dámě jménem Margery Thompson a jejímu buldokovi Maxovi, se prohnal teplý vánek. To bylo podivné, jelikož venku byla zima a koupelna...
Halloweenské horůrky – Andra Tigers
Vše začínalo jako obvykle. Dorian se probudil v chlévě, v komoře nebo v koutě nějaké hospody. Když mu štěstí přálo, první, co ráno uviděl, byla dívčí tvář. Něco pojedl, popil a vydal se do nástrah londýnských ulic a jejich obyvatel. S mírným úsměvem obcházel kolemjdoucí, co nejtišeji se kolem nich otočil, strčil ruku rychle do jejich kapes nebo tašek a vytáhl obsah. Peněženky, jídlo, klíč nebo snad nůž či rtěnka. Dorian bral všechno. Co šlo prodat, prodal na černém trhu v nejzapadlejší čtvrti Londýna. Ten den bylo šero. Tmavé ulice obcházelo jen několik zamračených lidí, kteří mezi sebou prohodili stěží pár slov. Rychle obstarávali potřebné a vraceli se zpět do svých obydlí. Londýňané byli při špatném počasí ještě tišší, než pro ně bylo obvyklé. Dorian přesto...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
