Halloweenské horůrky – Lucia Morrígan Swallow

„V noci ze 31. října na 1. listopadu jsou smazány veškeré hranice a duše mohou volně procházet z říše mrtvých do světa živých. Dobří duchové většinou nemají potřebu přecházet a zůstávají poklidně na svých místech až na výjimečné případy, kdy se jdou podívat na své blízké. Zato mnohem větší koncentrace je duchů zlých, kteří se snaží dostat zpět a pomstít se nebo si vyřídit účty s živými. Tito duchové se nejčastěji ukrývají v lidech, neživých předmětech, nebo se zjevují jako monstra…“

Jack Smith: Příručka lovce duchů

Začala odbíjet půlnoc. Dunění zvonu se rozléhalo po městě. Temnou koupelnou malého domu, patřícího postarší dámě jménem Margery Thompson a jejímu buldokovi Maxovi, se prohnal teplý vánek. To bylo podivné, jelikož venku byla zima a koupelna neměla žádná okna. S posledním úderem se za dveřmi koupelny začalo něco probouzet. Život se do té věci vléval pomalu a s každou kapkou života si věc více a více uvědomovala. Procitla. Už to nebyla ta věc. Byl to On. Staré oči, které se najednou z těla vylouply, čišely nenávistí. Nenávistí k celé lidské rase. Cloumal s ním vztek. Právě narostlou rukou se podrbal na štětinaté hlavě. Čas na pomstu přišel.

Seskočil z umyvadla, kde si doteď hověl, a tiše přecupital po dlaždičkách. Vztekle zavrčel, jeho tělo bylo slabé a k ničemu. Potřeboval se dostat do kuchyně nebo kamkoliv, kde tito zvláštní lidé schovávají zbraně. Dveře se před ním otevřely a on vkráčel na chodbu. Minul ložnici. Ta ženská tvrdě spala. Zabije ji jako první. Její tělo pak bude moci využít. To bude prvním krokem k získání vlády nad světem. Mezi dveřmi do kuchyně uslyšel hluk. Nelidské řvaní a škrábání na dveře. Zmateně se rozhlížel. Rychle se schoval pod stůl. Dveře se rozlétly. Poslední, co uviděl, byla vzteklá psí tlama. Ozvalo se křupnutí plastu a bylo po všem.

Buldok si pod kuchyňským stolem spokojeně cupoval kartáček na zuby.