Ty
Slzy mi po tvářích stékají, na tebe vzpomínám. Tolik jsme toho zažili, tolik se toho přihodilo nám. Ty časy už odešly. Ty tu pro mě už nejsi.
Barbara Ellen
Balada o Barbaře Ellen, známé také jako Allen nebo Allan – lidová balada z krajů Skotska či Anglie.Stalo se tak v máji milostném, když zelené pupeny rašily, milý William umíral na smrtelné posteli z lásky k Barbaře Ellen. Poslal za ní služebné vozem, na místo, jež obývala měsíce, říkajíc nyní k jeho loži přijít musíte, pokud Vaše jméno jest Barbara Ellen. Tak pomalu a pozvolna vstala poté, a pomalu šla nocemi za ním; a jediná vyřčená slova k němu: „Mladý muži, myslím, že umíráte.“ Jak tak procházela každým polem, zaslechla umíráčku zvonění. A s každým krokem bylo těžší říct na ní, jak odvážná Barbara Ellen. Matka, matička postel ustlala, krásně dlouhou a hladkou, sladký William umřel dnes, v noc krátkou, a já pro něj umřu zítra. Pochovali ji na...
Lyrika a smutek
Dívka kráčí po chodníku, boty v ruce sevřené, balancuje po patníku, paže jemně zjizvené. Přemýšlí o svém životě, který nemá smysl, náhle spatří malé kotě, upře na něj mysl. Kotě leží schoulené jak nejkrásnější klubko, oči stále zavřené, svítí na něj slunko. Pohne se a stále sní, sní svůj krásný sen, děvče smýšlí, co jen smí, snad pohladit jej jen. Dotkne se jemné srsti, křehké jako pírko, cítí vůni vonné masti a opráší mu smítko. Zdvihne kotě, hladí jej a poprvé v životě šťastná trošku je jen.
Dvě čárky a pak jedna
Naučit se chápat slova, to dá někdy zabrat. Lepší je to zkusit znova, když to nechceš zbabrat. Dvě čárky a pak jedna, baterie vybitá. Nad tou jednou esemeskou smála ses jak opitá. Srdcem prošel zášleh lásky, zrychlil se ti tep. Neodpovídá na otázky, v srdci jenom ostrý střep. Nejdřív slza, potom druhá, další, další, lásku střídá. Přetrhla se věčná stuha, on si jenom v klidu snídá. Dvě čárky a pak jedna. Baterie vybitá. Nad tou jednou esemeskou stála jsi jak přibitá. Malá slza z oka stekla. „Miluju tě,“ tiše’s řekla.
Tma
Tma tu je, nic mě nepovzbuzuje. Slabý vánek tvář ovívá, samota všude číhá. Něco mě drží. Za krk dusí. Nejde to, nemůžu, už nikomu nepomůžu. Kdo si na mne vzpomene, ze dna mě vytáhne? Taky někoho potřebuju, abych vyvázla z tohoto boju…
Malá lhářka
Ze lži plete pavučinu, od myšlenky blíže k činu, kalich plný té lži vlastní, aby lidé už nebyli šťastní. Dá ti trochu přičichnouti a hned ho pryč uklízí, že prý sama málo má, že prý takhle loni pila, že v tom číhá chuť a síla. Nejspíš proto, že má lež schovanou v kalichu, zajisté nechodí daleko pro pýchu. Nechodí daleko pro zradu, děkuje vlastnímu nápadu. Od přátel tvář odvratí, jen co se zámožnější z nemoci navrátí. A jak zase ochoří, zas přetvářku nahodí, jde uplésti lži zas k nám, ale už jí to znovu nevyjde, o jejích falešných hrách slyšel i ďábel...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
