Romance
Začalo to setkáním? Nebo to byl první pohled? Myslím, že to se jenom v pohádkách stává, že se dívka zamiluje do neznámého a neznámý už jí své srdce dává. Prvně, když jsem tě uviděla, byl jsi pro mě neznámým. Však jiskřička naděje ve mně zablikala, že z neznámého se pro mě můžeš stát vším. První schůzky, první slova, první doteky a rostoucí láska. Netrvá to dlouho a z lásky je plamen veliký. Srdce buší, oči se rozšíří a člověk už slibuje lásku na věky. Je to krásné a děje se to od věků. Zamilovanost opěvovalo tolik básníků, kolik obrazů a příběhů ukazuje lásku v mnoha barvách. A jsou to slova proplétající se ve všech dobách: Miluji tě, mám tě rád a jenom s tebou chci sdílet všechno zlé i dobré až do smrti. A po smrti, která nás nerozdělí, navždy v jedno zůstaneme...
Labyrint života
Tuláci opět bloudí V labyrintech lásky Který konec je ten pravý Snad mohla bych říct Bez nad sázky Že nikdo vám nepoví Všechny končí slepou uličkou Tak proč hledat východ S krásnou sudičkou Když někdy je tak sladké Nenacházet konec Každý jednou oslepne Z touhy i z poznání Že celý život hledal Začátek i vyznání V bludištích plných lásek Které nikam nevedou
Láska
Snad jsou všichni hluší! Toužím! Toužím! On stále prosí, prosí s tak velkou mocí, že nemůžu neslyšet. Toužím Tě naplnit, toužím Ti dát, toužím Tě milovat, toužím až na smrt opakovat, že jsi mojí jedinou vybranou, mojí jedinou a milovanou! Chtěj to slyšet a neboj se! Věř mi! Nemám nic, ale dám Ti sebe. A já, Tvůj Bůh, se mnou i celé nebe. Už nejsi sama, vidíš? Cítíš? Já jsem tu hned vedle Tebe! Miluji Tě! Věř mi, ne víc než já Tebe – můj důkaz, vidíš, kříž. Pojď za mnou! Řekni, že chceš, a já si vezmu Tebe!
…
Strach strach strach těžký rachot zubů prokousnutá dáseň hustá horká prvokrev valí se valí se valí se zmačkaný kapesník kolem špína špína nesněží neprší nesvítí slunce jen nic nic nic.
What we desire
Tak blízko jsem u toho, ale stále nedošáhnu na to. Uniká to mému doteku někde v dáli soumraku. Když je na očích, netoužíme to vzít. Jednou to ale zmizí, teprve se to projeví. To, co jsem chtěla nejvíce, to, co zářilo jako slunce. Byl tu vždy, když bylo třeba. Úsměv jako záře světla. Tiše tu stál, až se rozplýval. Když už zmizel z mé strany, všimla jsem si té rány. Marně tápu ve tmě, stejně není nikde. Ten úsměv už neuvidím, marně se snažím…
Víra
Proč je mi tak těžké mlčení, když vím, že na mě čekáš v tichu? Já mám strach z toho kroku a stále hledám nějaké rozptýlení, Chci mít v Tobě oporu, ale nemám kde se chytnout. Čekáš na mou projevenou důvěru, potom prý mi schody do nebe dáš! Chci Tě vroucně milovat, ale kde mám ten plamen roznítit? Když jenom temná a chladná jeskyně jsem a Ty mi nabízíš ten lásky cit, který já neumím uchopit? Dej mi nejdřív ruce, abych jimi lásku mohla brát! Dej mi také oči, Abych se do Tvé krásy mohla stále dívat a netrpět tou touhou mít Tě víc, a přitom ve své ubohosti nemoci dělat nic!
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
