Bůh ohně – špatný pán
Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Zapalme svíce, ať nás Bůh vidí, že nejsme nestvůry, že jsme jen lidi. Pomodli se, hlavu poslušně skloň, lžičkou o drahý porcelán tiše zvoň. V náručí své dítě drž pevně, ať si nepopálí ručky jemné. Dveře vrznou, otevřou se, matka jen se hrůzou třese. Není to muž ani žena, ta tvář nic nepřipomíná. Bůh ohně zjevil se vám, svou krutostí dobře je znám. Rodina vyhnána, před domem stojí, další krok udělat se bojí. Před sebou obraz holého neštěstí, domov hořící, toť trestání neřestí. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...
Jak víla Amálka vyléčila Ohniváče
Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Amálka, jemná víla maličká, stará se o celý les sama, samotičká. Tu přiletí jedna pěnička, že ohnivý muž má tuze horká líčka. Amálka rychle si závoj vodou postříká a za rozpáleným ohniváčem utíká. Ohniváč žhne a hořce naříká. „Vítr mě neuhasí, voda mě neochladí,“ zasténá. Amálka přemýšlí, jak nemoci se zbavit, jak od žáru a horkosti příteli ulevit. Ohnivý mužíček musí se rozpálit a v údolí tu největší skálu rozžhavit! Amálka a Ohniváč se do údolí vydají, největší skálu v okolí hledají. „Musíš tu skálu rozpálit doběla!“ Skála pukla a veškerý žár pozřela. Amálka už zase na paloučku tancuje, Ohnivý muž jí k tomu vesele notuje. Plamínek z jedné na druhou ruku skáče, je zdravý jako právě narozené ptáče. Volně...
Oheň je symbol domova
Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán. Zvlášť, když se šíří do všech stran. Pokud na něj ovšem pozor dáš, sebe i domov svůj ohlídáš, tak je to klid a pohoda, vždyť oheň je symbol domova. Světlo a teplo dává nám. Usuší vše, co před něj dám. Je to věc důležitá, i když není nová, proto je oheň symbol domova. Co bychom bez ohně dělali? Co bychom si bez něj počali? Vím, že to říkám zas a znova, ale oheň je opravdu symbol domova. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...
Ohnivá inspirace
Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Oheň, požár, plamen, nože, co to melu, sakra, cože? Panikou mi hlava hoří, o ohni mám báseň složit! Inspirace jako svíčka zhasla, po hlavě mi teče kostka másla, múza je věc ožehavá, naděje mi zbývá planá, že se ještě probudí. Možná ji sirka povzbudí? Snad kreativní atmosféru nabudí! Oheň je však nezbeda, na názor se mě nezeptá, dělá si jen, co si umane a mně hlava prázdná zůstane. Ach jo, asi pohořím… Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.
Historie ohně
Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Pravěk byl významným obdobím, lidé se museli dlouho ohánět kopím. Potom ale přišla věc zázračná, rychle rozestoupila se všechna mračna. Řeč je tady o ohni, jen se na něj spolehni! Provází lidstvo dál a dál, neobešel by se bez něj žádný král. Symbolizuje hlavně očistu, pomáhal kdejakému městu, ne vždy však v dobrém smyslu. Teď je dobrý pomocník v kuchyni, využívají ho celé skupiny, které rády sedí u táboráku, dává jim světlo po soumraku. Redakční úpravy provedla Helenia...
Záhada ohně
Ohnivé drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Oheň odjakživa fascinoval lidi. Třepotavé plamínky mají své kouzlo, nikdy nejsou stejné, mění se, přeskupují, ohýbají, barvy přecházejí z jedné do druhé. Tu žlutá, tam červená, místy oranžová. Pak modrá a bílá, dokonce vzácně zelená či fialová. Člověk by mohl pozorováním ohně strávit celý život a ani by si nevšiml, že utekl. Ale pozor, hledíš-li dlouho do ohně, vhlédne pak oheň i do tebe. Jakou barvu má hořící duše? Možná ji nikdo nikdy hořet neviděl, ale občas potkáváme vyhořelá těla. Těla, kterým navždy zhasla jiskra v oku. Co oheň jednou pozře, to už nevrátí. A to dělá oheň tak záhadným. Redakční úpravy provedla Helenia...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
