Jak víla Amálka vyléčila Ohniváče

Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů.

Amálka, jemná víla maličká,
stará se o celý les sama, samotičká.
Tu přiletí jedna pěnička,
že ohnivý muž má tuze horká líčka.

Amálka rychle si závoj vodou postříká
a za rozpáleným ohniváčem utíká.
Ohniváč žhne a hořce naříká.
„Vítr mě neuhasí, voda mě neochladí,“ zasténá.

Amálka přemýšlí, jak nemoci se zbavit,
jak od žáru a horkosti příteli ulevit.
Ohnivý mužíček musí se rozpálit
a v údolí tu největší skálu rozžhavit!

Amálka a Ohniváč se do údolí vydají,
největší skálu v okolí hledají.
„Musíš tu skálu rozpálit doběla!“
Skála pukla a veškerý žár pozřela.

Amálka už zase na paloučku tancuje,
Ohnivý muž jí k tomu vesele notuje.
Plamínek z jedné na druhou ruku skáče,
je zdravý jako právě narozené ptáče.

Volně přebásněný příběh Jak Amálka vyléčila obra a ohniváče od Václava Čtvrtka.

Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová.