Modré oči

Pomněnka je lesní kvítí, mezi stromy jasně svítí. Oči tvé se jaksi liší, jejich podobnost je přece vyšší. Vlastní příběh píší lehce, proto na ně koukej měkce. Mohly by se přece bát, jakpak se pak mají smát. Hlasy kolem nich se chvějí, ty oči mají, to co chtějí. Jednou přece zavřou se, záhadnými stanou se. Blankyt nenalezne spásu, v tom divokém křiku hlasů. Potřebují hlavně klid, budou ho snad brzy mít. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 02/12/2019 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Hromniční

Báseň do soutěže Imbolc Pod vrbou. Na Hromnice o den více, říkala mi Polednice. Já jí ale nevěřila, duši jsem se zprotivila. Nevěřilas – tvoje chyba, svíci dnes nezapálila. Co si počneš? Hádej dítě, bouře hýří znamenitě. Ach ne, ach ne, pověro, proč jsi dítě nedbalo? Strach tě sžírá, žal tě drtí, chceš se vysvobodit smrtí. Neutíkej, nemáš kam, dům ti hoří v dáli dál. Po tváři ti slza teče, co si počneš, co si počneš? Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 02/05/2019 | Kolo roku, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Imbolc

Báseň do soutěže Imbolc Pod vrbou. Svátek je tu zase po roce, mladá panna se koupe v potoce. V tento krásný jarní den, modlit se k ní budem. Zima není už tak velká, nastává nyní tepla délka. Bude pořád tepleji, a nám bude lépěji. Krávy na loukách jsou všude, čím to asi bude? Jejich mléko čistí tělo, každé dítě pít by ho mělo. Máma si nese smetáček a lopatku, asi jsem si nezasloužil oplatku. Už se zase stěhují věci, velký úklid je tu přeci. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 02/02/2019 | Kolo roku, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Déšť

Dešťové kapky něžně poskakují, za hudby bouřlivé. Do šedých mráčků se obují, když líbají vílám nohy milostivé. Proplétají se tam a zpět, kapičky nezbedné. Zatím jen křísí zvadlý květ, louky pohledné. Chaos, blesky a bouře, kamarád být se nezdá. Ale pak, když se oblaka změní v hromady kouře, se chaos z blesků a bouře nebezpečí jen zdá. Květiny se zdravé zdají být, když z půdy raší ven. Dešťovou vodu mlčky začaly pít, a dál si nechávají zdát svůj sen. Po válce víl přírodních, objeví se duha. Nemusíme mít strach z povodní, když hrom a blesk už není náš sluha. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 01/09/2019 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Jiskra

Báseň zaslaná do předmětu Literární seminář – poezie. Autor požádal o anonymní vydání. Zářící jiskra, ta letěla jako šíp, chtěla svět objevit, chtěla pryč jít. Toužila poznati veliký svět, toužila se vznést, toužila vzletět. Kampak však dopadne, přežije snad? Čeká ji budoucnost, nebo snad pád? Dopadne do hlíny, nebo do domova stromů? Ví jiskra to, že nevrátí se již domů? Bude dál zářit jako zlatý míč? Jako slunce, jež ke všemu je klíč? A nebo usne spánkem věčným, kterým usínají ty princezny, slečny? To vážně nevím, přísahám. Až mi to poví, řeknu Vám. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 01/05/2019 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Sněhová vločka pro Zpytlehněva Zďáblíkova

Pro zmijozelského pokladníka. Indris Elwinor *     Zpýťa to je hlavička, Zmijozelu jednička. Na finance dohlíží, všechny mince prohlíží. Věci různé kupuje, pak je dá do prodeje. Peněz tak hodně vydělá. Radost si tak udělá. Veselý je velmi jen, učením je unaven. Propadne nám letos zas? To ukáže další čas.

Autor : dne 12/24/2018 | Z vánočních dárků, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů