Déšť

Dešťové kapky něžně poskakují,
za hudby bouřlivé.
Do šedých mráčků se obují,
když líbají vílám nohy milostivé.

Proplétají se tam a zpět,
kapičky nezbedné.
Zatím jen křísí zvadlý květ,
louky pohledné.

Chaos, blesky a bouře,
kamarád být se nezdá.
Ale pak, když se oblaka změní v hromady kouře,
se chaos z blesků a bouře nebezpečí jen zdá.

Květiny se zdravé zdají být,
když z půdy raší ven.
Dešťovou vodu mlčky začaly pít,
a dál si nechávají zdát svůj sen.

Po válce víl přírodních,
objeví se duha.
Nemusíme mít strach z povodní,
když hrom a blesk už není náš sluha.

Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.