Profesionální hrdost
Co všechno se může pokazit, když se skupina mužů pokusí vystrašit celý kraj pomocí falešného nekromanta? V malé vesničce na konci světa pomalu končil den a všichni se rozcházeli domů, aby usedli k večeři se svými blízkými. I stařík jménem Malmek sklízel nářadí a těšil se na klidný večer u krbu. Ale dnes se neměl dočkat. První energické bušení na dveře se rozhodl ignorovat. Hosty nečekal a těch pár vesničanů, co za ním chodilo, by nikdy nepřišlo v tuto dobu. Ale návštěvník se nechtěl nechat odbýt, a tak v zájmu zachování dveří nakonec Malmek přece jen otevřel. „Co tu chcete?“ obořil se na trojici mužů neklidně přešlapujících před jeho dveřmi. „Promluvit si,“ odpověděl ten, který stál nejblíže a nejspíš i bušil na dveře. „Nemám zájem, jděte pryč.“ Malmek se chystal...
Zkouška
Co všechno se může přihodit na takové obyčejné zkoušce na vysoké škole? Život skrývá mnoho překvapení. „Kolik je?“ ozvalo se rozespale ze spodní postele. „Tři ráno.“ přišla odpověď z horní. „Už se na to učení vykašli a radši se vyspi.“ „Hmm,“ ozvalo se horní postele. Následovalo šustění papírů a pak lampička zhasla. Ani slunečné ráno nedokázalo na tváři studenta vykouzlit úsměv. Vstal, oblékl se, umyl, učesal, vzal si sešity a vyrazil na zkoušku. Do školy přišel mezi prvními, našel si tichý kout, vytáhl sešit a pokračoval v učení. Postupně se trousili další studenti a až na pár výjimek se všichni tvářili poněkud přepadle a nevyspale. Sem tam se ozvala otázka. „Tak jak dlouho ses na to učil?“ „Tři týdny. Snad to bude stačit.“ Čas se pomalu, ale neúprosně vlekl. Tu...
Upír
Krátká povídka o neúspěšném lovu na upíra z upírovy strany. „Odnes to.“ „Ano, pane.“ Ghúl zvedl mrtvé tělo mladé dívky a odšoural se pryč. Upír neváhal a veškerou nově získanou životní sílu nechal proudit do zmrzačeného a spáleného těla. „Zatracený lovec,“ zamručel si pro sebe. Zkusil pohnout rukou, ale ta byla stále příliš slabá, než aby onen jednoduchý pohyb vykonala. Už třetí den ležel bezmocně ve své rakvi, kam ho donesl jeho služebník. Jeho jediný služebník, který mu zbyl. Dlouhé tři dny trvalo, než se ke vstupu do jeho jeskyně zatoulalo děvče z vesnice, takže bylo pro ghúla snadnou kořistí. To bylo poprvé, co se nedokázal ani sám najíst. Nenáviděl se za tu bezmoc. On, vládce noci, se nedokázal ani sám najíst. „Nenávidím ho, má štěstí, že je mrtvý, jinak...
Realita šťastných chvil
Můj život stojí za prd. Od mého narození se toho stalo opravdu hodně, ale já si stejně pořád připadám neuvěřitelně prázdná a nešťastná. Proč se to nemůže změnit? Alespoň jeden jediný den bych chtěla prožít jinak…Otevřela jsem oči do dalšího zamračeného listopadového dne. Moment. Svítilo slunce. To bylo vážně neobvyklé. Třeba mi alespoň tahle drobná maličkost dopomůže k lepší náladě. „Caroline!“ zavolala na mě máma z obývacího pokoje a tím mě konečně donutila vstát z postele. Je jedno, jak krásné počasí bude. Stejně půl dne strávím ve škole. Oblékla jsem se a seběhla ze schodů. Do nosu mě okamžitě udeřila známá, přesto překvapivá vůně mé milované snídaně. „Mami,“ zamumlala jsem. „Tys dělala lívance?“ nechápala jsem, co...
Prokletí
Práce do Literárního semináře na téma Divadelní hra. OBRAZ 1 Malá útulná ložnice, vpravo je umístěna velká postel s růžovým přehozem, vedle stojící noční stolek zdobí pět fotografií, na kterých se lidé usmívají a máchají rukama ve vzduchu. Vlevo je přepychové křeslo, na němž sedí starší dáma, hledí na protější stěnu, kde visí obraz od slavného kouzelnické malíře De’Liesata. Ozve se zaklepání. Paní zvedá hlavu. AIREN: Dále. Do místnosti mlčky vchází muž, hnědé vlasy, modré oči, vysoký, štíhlý. AIREN: Dobré ráno synu, posaď se. Chlapec se usazuje na postel a vzhlíží k dámě. AIREN: Přemýšlela jsem. Tvůj otec… Opustil tento svět, než ses narodil. Bojoval na straně dobra a to ho stálo život. Zahledí se na strop a usměje se, hlavu napřímí. Chlapec ji moc...
Živé obrazy
Na hradě, ve kterém už roky nikdo nebydlí, je tu a tam možné zahlédnout záhadné postavy. Pohybují se neslyšně, procházejí zdmi a přece dokáží hrad udržet v pořádku před následky plynoucího času.Úder zvonu ohlásil šestou hodinu večerní. Zvuk se nesl mnohonásobnou ozvěnou prázdnými chodbami prastarého hradu. Nic, ani pohyb stínů, nenaznačovalo přítomnost jakýchkoliv tvorů. Kde by se také stíny vzaly, když nikde nebyl jediný zdroj světla? Nebo že by přece? Jeden obraz na zdi obrazárny vydával slabou měkkou záři. Ta postupně nabývala na intenzitě, až byl obraz celý zalitý jasným světlem. A pak světlo opět pohaslo. Ale přestože se znovu rozhostila tma a ticho, bylo něco jinak. Obrys postavy špatně patrné ve tmě, která v místnosti panovala, se pohnul. Postava bez...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
