Dům dveří
Moje závěrečná esej z Literárního semináře.~prolog~ Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře a za nimi další dvoje. Jedny bílé, jedny černé. Na bílých bylo napsáno Život, na těch druhých Smrt. Ano, "ty druhé", tak se jim říkalo, protože se nikdo neodvážil vyslovit jejich název. Zvenčí byl dům tak malý, až jste nabyli dojmu, že černé i bílé dveře vedou zase ven. Samozřejmě to tak nebylo. Říkávalo se, že pokud máte nějaké zásadní životní dilema, Dům dveří vám jej pomůže vyřešit, ale za velmi vysokou cenu. Tohle také bylo psáno na vstupních dveřích, i když trochu starším jazykem, ale smysl to dávalo stejný.Zkuste si představit celou tu scenérii. Kraj lesa, zdánlivě...
Tripletto pro slečnu Terakowskou
Tripletto pro slečnu Terakowskou. Slečna Terakowská Nenávidím úterý. Pokaždé to znamená jediné. Dlouhé nudné porady v práci. Mám šéfa, který má ten nejnudnější hlas na světě. Strašně se to táhne.Naše protáhlé obličeje vybledly a pozbyly všechny stopy po pracovním nadšení a elánu, o jehož důležitosti nám právě pan Zamordowski sáhodlouze rozprávěl. „Vlastní zájem, elán a pracovní nasazení vašich podřízených, to je to, oč tu běží…“Nevypadá to, že by ho někdo poslouchal. Dokonce se zdá, že pan Zamordowski neposlouchá ani sám sebe.Slova kolem nás volně plynou. Jako neviditelné koráby brázdí prázdnotu našich myslí a občas si, dovolí uvíznout na mělčině našich ušních boltců.Pan Zamordowski snaživě poskakuje, rozkládá...
Karolína Ambrosie aneb Krása je pomíjivá
Ač to tak na první pohled nevypadalo, s Karolínou nebylo ani zdaleka lehké pořízení. Ach ano, měla půvabné rysy ve tváři, hedvábné lesklé černé vlasy a postavu, pro kterou by spousta lidí dobrovolně skočila z hlavní Newianské věže. Jenže hned na druhý pohled jste si všimli nepřirozeně modrých očí a pak už to bylo jenom horší. Shlížely na vás z výšky sto osmdesáti centimetrů povýšeně a Karolíně stačily tři sekundy na to, aby vám...
O prostém seznámení tří zmijozelských studentek
Augusta přišla do pokoje jako první a okamžitě si zabrala postel u okna a nejvyšší poličku ve skříni. Co je jí po těch dvou dalších? Věděla, že tu s ní bude bydlet kolejní primuska Tristanie, čehož se z hloubi duše obávala, ale předem se rozhodla, že si od ní nedá poroučet. Tu druhou dívku vůbec neznala – pravděpodobně to bude prvačka, pomyslela si. A nebo snad ještě druhačka, o které není moc vědět. Aniž by pomýšlela na povlékání nebo...
Velká cirkusová loupež
Do Květinkova přijel cirkus. V maringotkách tažených cirkusovými koňmi, doprovázený řvaním tygrů, přijel známý cirkus Jojo. Ve městečku nikdy cirkus nebyl, proto se všichni seběhli, aby se na něj podívali a třeba i pomohli stavět. Kouzelník Montano dokonce uspořádal "prohlídku cirkusu" – prováděl návštěvníky jednotlivými klecemi, ukazoval jim různobarevné maringotky. Po několika hodinách se konečně zdařilo. Tyče se vyzdvihly do vzduchu, napnuly se plachty, na náměstí se...
Minulost
Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na okraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi se skrýval muž. Nebyl ani velký, ani malý. Vlasů měl tak akorát a jejich délka by také nikde nevzbudila zájem. Možná tak ta barva. Mohlo mu být teprve kolem třiceti a už měl vlasy bílé jako stařec. Jeho ostré rysy a hrdé držení těla, to vše bylo kdysi obdivováno nemalým počtem žen. A on toho využíval, jak na svůj minulý život teď vzpomínal. Nevěděl vlastně ani proč musel zbýt on, jediný zastánce. Vždyť ani nikdy netoužil po tom být posledním. Povzdechl si, vyšel ven aby se podíval na krásu jezera, a vrátil se na chvíli do minulosti. "Povídej, co jsi viděl." Měla to být snad otázka? Ne, Bylo to pronesené bez zájmu. Bez zájmu o zázrak....
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
