Peklo
Adrianet le Ros „Co se to děje?!“ ,,Všichni tady umřeme!!“ ,,Pomozte nám někdo!!!“ Zmatené výkřiky osamělých lidí v beznaději mi zacpávaly ušní bubínky. Kráčela jsem mezi troskami všeho a všech a nechápala jsem, jak se to mohlo stát. Kde jsem udělala chybu? Vypadalo to, že všechno zvládám… Nebyla jsem schopná myslet… Prázdno… Mé tělo ušpiněné od krve jiných se chvělo a vypovídalo službu rozumu. Na ušpiněných tvářích se mi mísil pot, prach, krev a slzy. Co jsem to proboha udělala…………..?Kap… Prázdno… kap… bolí mě hlava… kap… proč? Další kapka spadla přímo na mé čelo. Nasála jsme do plic vlhký vzduch a zamrkala očními víčky. Byla asi ještě tma, konečně bych mohla přijít...
Šátek klauna Juana
Rachel Alessia Eaudejoi Znáte ten fascinující příběh, který vypraví o jednom šátku, který patřil věčně smutnému klaunovi Juanovi? Příběh, který vypráví dlouhou pouť jednoho hedvábného šátku, který díky náhodám putuje z jednoho majitele na druhého, šátek, který se dostane až na moře a ještě dál… Psal se rok 1986. Ve francouzském Versailles toho večera bylo cítit ve vzduchu vzrušení. Dnes večer se většina rodin s dětmi těšila do cirkusu Fantastico. Kdo by se netěšil, když je Fantastico ten největší a nejslavnější cirkus v Francii. Každou chvilku to už mělo začít. Ale…?Z jednoho malého přívěsu, který stál osaměle od ostatních, se ozýval pláč. Uvnitř seděl na zemi věčně smutný klaun Juan a usedavě vzlykal do velkého hedvábného šátku. Byl to moc pěkný...
Šátek
Raven Whiteová Bylo deštivé poledne, nebo snad odpoledne, zrovna takové utahané a ušmudlané, jako odpoledne středeční. V jednom malém kadeřnictví za recepcí se nad knížkou krčila mladá dívka s černými, očividně barvenými dlouhými vlasy s extravagantním sestřihem. O kousek dál postával její kolega a kouřil cigaretu ven z okna, ale přesto dovnitř uteklo pár obláčků šedého dýmu.„Nechceš toho nechat?“ zeptala se otráveně dívka a zaklapla knihu a trochu se z kouře zakuckala. „Ale jo,“ típnul cigaretu tázaný, „ale co za to?“ „Nic, víš přece, že kouřit je tu zakázaný. Díky mně nedostaneš pokutu. Ale můžem si třeba povídat…“ pokrčila rameny dívka. „Ale Niko, není to málo?“ usmál se její společník a zády se...
Záhadné zjevení
Petronie Smith V některých malých vesnicích se traduje, že mají svá vlastní strašidla, duchařské povídky a tajemné záhady. A já bych vám chtěla vyprávět právě jednu takovou báchorku, která se možná stala a možná ne, záleží jen na člověku jestli jí bude věřit nebo ji bude pokládat za snůšku nesmyslů a pouhých lží.Tak tedy, náš příběh se měl odehrát za jedné prosincové noci. Sníh se snášel k zemi v hustých závějích, venku mrzlo jen to praštělo, mráz maloval na okna krásné obrazy a právě v této chvíli se vracel domů jistý mladík. Měl za sebou úspěšný den, takž si vesele pohvizdoval a vůbec nedbal na krutou zimu. K vyhřátému domečku to měl ještě kus do kopce, takže přidal do kroku, aby cestu ušel co možná nejdřív. Strašně toužil povědět rodičům, co skvělého se mu...
Lásko, už nejsi nejkrásnější!
Raven Whiteová A ze zrcadel se snesl stín, stín plný zlatých jeřabin… V jeřabinách je čas skryt, proto, aby zbylo pouze – snít. To bylo nádherné místo. Stará lavička pod jeřabinou, kolem kvetly bílé lilie a žluté růže, na staré soše, na které již nebyly patrné její původní tvary, sedali holubi – a vytvářeli tak bizarní sousoší šedých siluet. Na rameno jí sedal Havran a snášel jí do dlaní ty zlatooranžové jeřabiny. Nebe ovládl soumrak a červené slunce.Dnes ale bylo zataženo a venku padaly kapky deště tak velké, že o okapy a okenní skla vytvářely prapodivné a tesklivé hudební kreace. Ona seděla naproti mně, občas se na mě smutně usmála a nebo uskrla ze svého šálku pravého černého anglického čaje. Když na dně hrníčku zbyl už jen čajový škraloup,...
Vzpomínka
Janel Weil Paprsky odpoledního slunce se odrážely na vodní hladině a vysílaly směrem k nám záblesky světla. Voda byla příjemně teplá, mezi stromy se proháněl lehoučký letní vánek. V té době jsme byly na počátku a věřily, že náš život je ještě celý před námi. Že budeme mít ještě dost času na všechno, co chceme uskutečnit. Vždyť se to tak říká, ne? Vždyť každý tvrdí, že mladí nemají starosti a všechno jim leží u nohou. Měly jsme snad v tom krásném letním dnu důvod nevěřit?** Stála jsem na startu. Ten den, kdy na mém dortu hořelo osmnáct rovných svíček, se přede mnou konečně otevřel ten závod na dlouhou trať, jež se jmenovala život. Věděla jsem, že startovat můžu jen jednou a musím to zvládnout na první pokus. A když jsem se na písknutí odrazila z bloku, věděla...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
