Na dovolené
„Miláčku, vstávej, už je skoro čas na oběd.“ Hrouda vedle mě jen něco nesrozumitelného zabručí. Ztlumím televizi a posadím se na posteli. „Ale no tak, za chvíli nejspíš dostanu hlad,“ šťouchnu do peřiny tam, kde si myslím, že to nejvíc zabolí. „Pět minut,“ ozve se rozespale zpod polštáře. „To určitě,“ protočím oči a natáhnu se pro ovladač. Přepínám mezi pěti dostupnými kanály, až se nakonec rozhodnu pro starý film s Oldřichem Novým a natáhnu se. A proč by ne, zaháním rychle provinilé myšlenky. To že jsme v lázních přeci neznamená, že mezi snídaní a večeří musíme opustit hotelový pokoj, ne?
Cihla
O příběh sepsaný v rámci Literárního semináře, se s vámi rozhodl podělit pan Nebelbrach Mechacha. -*- „Co to máš za cihlu!?“ rozesmála se Katka. „Neutrhne ti kabelku, když ji dáš dovnitř? To je strašné.“ „Však se říká, že nejblbější jdou na zedníka,“ přisadila si Marie. „Nechte ji,“ zastal se Lucky Martin, „ona za to nemůže.“ „To ne,“ pokračovala Marie, „jaká se narodila, taková je.“ „Kašli na ně,“ obrátil se soused na Lucku, které vstoupily do očí slzy. Vděčně na něj kývla, ale pak cítila, že nezadrží pláč, tak raději rychle utekla na záchod. Nejraději by svůj mobil hodila do mísy. Byl to starý typ, obrovský, s velkou anténou. Táta jí ho dal k narozeninám. Koupil ho v bazaru. Na dražší neměl, protože… Protože, jak věděl Martin a Lucie mu byla vděčná, že to...
Záře padající hvězdy
Slečna Envy Reeves ve svém prvním domácím úkolu v Literárním semináři sepsala příběh, který si zaslouží, aby si jej přečetlo více čtenářů, než jen vyučující. Snad vás příběh též okouzlí… -*- Starý medvěd, schoulený a dřímající u vykotlaného stromu na lesním paloučku, líně pootevřel jedno oko. Zdálo se mu, že jej z noční oblohy něco ozářilo. Mrkne jednou, mrkne podruhé. Na obloze vidí už jen pouhou šmouhu, která mu nestojí za to, aby svůj spánek dále odkládal. Zavře oči a v mžiku se odebere do medvědí říše snů. Ve stejnou chvíli, jen o kousek dál, z pukliny dubového stromu vystrašeně zahoukala sova, která se ještě nestihla probudit do nočního života a vydat se na lov. Šmouha, kterou zahlédl medvěd totiž dopadla přímo před strom, který obývá výr velký –...
Darovaná květina
Všichni máme jistě rádi květiny, nikdy bychom ale nevěřili, jak nám některá z nich může změnit život… -*- Laura konečně zastavila před bytovkou. Pustila rukojeť kufru, který táhla už půl hodiny, celou cestu z nádraží domů. Shodila ze zad batoh a začala v něm lovit klíče. Nasnášela to. Slyšela, jak klíče cinkají, ale ne a ne je nahmatat. Konečně. Odemkla vchodové dveře. Teď už jen šedesát čtyři schodů. Potlačila zoufalé zasténání a příval nadávek, nasadila si zpátky batoh, popadla kufr a vyrazila. První schod, druhý schod, třetí schod. Čtvrtý, pátý, šestý. Buch, buch, buch. Kufr přes všechny své protesty pomalu ale jistě stoupal vzhůru. Třináct, čtrnáct, patnáct, šestnáct. Druhé patro. Laura ne poprvé proklínala ty, kdo navrhli tento dům. Žádný výtah. Proč...
O odvaze a přátelství
Další z příběhů, které doposud čítávala jen kolegyně ve svém předmětu. Slečna Theresa Meyers se však rozhodla o příběh podělit i s dalšími čtenáři. -*- Když byl ještě Hugo malý chlapec, přišel během jedné nešťastné události o oba své rodiče. Od té chvíle byl odkázán na život v dětském domově, kde se mu zpočátku příliš nedařilo. Nejdříve se nedokázal s žádným z nových dětí spřátelit. A když už se s někým spřátelil, brzy byli jeho přátelé adoptováni a on o ně přišel. Po několika letech, během kterých se Hugo konečně rozmluvil, se na něj usmálo štěstí a měl se stát adoptovaným. Zalíbil se jednomu mladému páru, který sám děti mít bohužel nemohl. Po několika dnech domlouvání s jeho chůvou mohl konečně dětský domov opustit a užívat si celý svět dle své libosti. Brzy...
O dívce, která neměla ráda knihy
O příběh sepsaný v rámci předmětu Literární seminář se s vámi rozhodla podělit slečna Freya Revees. -*- Zbytečná budova. To říkávala Zoya pokaždé, když prošla kolem městské knihovny. Někdy před ní sedávala celé hodiny a sledovala lidi, jak vchází dovnitř nebo vychází ven. Nechápala, co uvnitř dělají. Co v knihách hledají? ptávala se sama sebe. Zoya se obecně ráda toulala městem. Doma ji nic nečekalo. Rodiče často nebyli doma, a být sama v prázdném bytě bylo depresivnější, než se sama toulat městem. Večer vždy rodičům popisovala, co vše viděla ve výlohách obchodů, a co vše by si přála koupit. „Víš, že to nejde,“ odpovídala Zoye pokaždé máma. A tak se Zoya uzavírala stále více do sebe a své tužby si ukládala hluboko do svého srdce. Kdykoli pak seděla u sebe...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
