Tvá nejlepší přítelkyně – VIII.
Rozhostilo se hrozivé ticho. Zdálo se, že všichni ztuhli, jako kdyby byli na fotce. Na fotce z hororu. Oheň v krbu hlučně praskal. Někdo vykřikl. Pokoj se znovu probudil k životu. Becka byla jedna z prvních, kdo se k Jade dostali. Jade spadla hlavou dolů, hrudí na dort. Tmavá poleva a krémová náplň se rozstříkly po podlaze. Jade se nehýbala. Oči měla zavřené. Hlavu měla natočenou do podivného úhlu. Becka zvedla ruce k ústům a pokusila se potlačit výkřik. Rozezněly se hlasy. Polekané hlasy. „Dýchá?“ „Nehýbejte s ní!“ „Je při vědomí?“ „Jak spadla?“ „Zavolejte někdo na devětsetjedenáctku!“ „Kde je telefon?“ „Dave už volá!“ „Zavolejte někdo jejím rodičům!“ „Nehýbejte...
Tvá nejlepší přítelkyně – VII.
„Mami!“ zvolala Becka. „Proč tu sedíš?“ Paní Woodsová se pomalu otočila. Neusmívala se. „Mami, jsi v pořádku?“ „Užila sis to?“ zeptala se Becčina matka chladně. Zvedla se. „Ne,“ odpověděla Becka zaraženě. „Já… no… “ „Byla jsi u Willa?“ zeptala se paní Woodsová rozzlobeně. Založila si ruce v bok a zkoumavým pohledem si Becku přísně měřila. „Nerozumím ti, mami,“ odpověděla Becka a strachem se jí sevřel žaludek. Rychle si svlékla bundu a usilovně přemýšlela. Snažila se odhadnout, kolik toho její matka ví, a podle toho rozhodnout, jak moc má být upřímná. „Vím, že se zase scházíš s Willem,“ řekla paní Woodsová klidným bezvýrazným hlasem. „Vím,...
Tvá nejlepší přítelkyně – VI.
Když Honey konečně odešla domů, potácela se Becka mezi spánkem a bděním. Podařilo se jí k večeři sníst dva toasty s máslem a vypít hrnek čaje. Potom, zatímco se dívala na televizi, upadla do neklidného spánku.Z nepříjemných snů ji vytrhlo vyzvánění telefonu. Nejistě se po něm natáhla a na hodinách na nočním stolku se snažila rozeznat, kolik je. Půl jedenácté. „Haló?“ jak byla rozespalá, hlas jí zadrhával. Hlava ji bolela. Všechno ji bolelo. „Becko, to jsem zase já, Honey.“ Kdo jiný? „Honey, já jsem spala.“ Becka se s hekáním posadila a opřela se o polštář. „Ach, to mě mrzí. Ale musela jsem ti zavolat ještě jednou, Becko.“ Od odpoledne volala Honey už dvakrát. „Myslím, že už je mi trochu líp,“ zašeptala...
Tvá nejlepší přítelkyně – V.
Becka objala Willa rukama kolem krku a přitáhla si jeho tvář ke své. Vrátila mu polibek, dlouhý a vášnivý. Zpočátku měla oči zavřené, pak je otevřela a pohlédla na zamlžené přední sklo.Měla ráda vůni jeho kožené bundy. Měla ráda jeho jemné dlouhé vlasy vlnící se mu na ramena, do nichž vpletla své prsty. Když se líbali, držela jeho hlavu těsně u své. Začal se odtahovat, ale ona si jeho tvář znovu přitáhla, našla jeho rty a znovu se políbili. Nechtěla ho pustit. Byli v jejím autě zaparkovaném na River Ridge. Okna byla celá zamlžená, kolem nich byla tmavá noc. Byl to svět sám pro sebe. Bezpečný a teplý. A tichý. Hluboko dole tekla pomalu a tiše řeka Connon, obtížně zápasící s ledem. Za řekou se rozkládalo město Cornwell. Jeho světla v jasné a chladné sobotní noci...
Tvá nejlepší přítelkyně – IV.
„Včera večer to byla taková legrace,“ řekla Becka Lucky. „Perfektně jsem si to užila. Tvůj bratříček je eso.“ „Viděla jsi někdy, aby někdo dokázal rozbíjet vánoční ozdoby tolika způsoby?“ zeptala se Lucky a potřásla hlavou. „Ale stromeček byl dokonalý,“ konstatovala Becka. „Je řídký, ale vypadá perfektně.“ Byla středa odpoledne. Na to, že byla zima, byl teplý den. Bylo jasno a na asfaltovém povrchu studentského parkoviště zbylo jen několik drobných sněhových skvrn. Škola právě skončila. Becka a Lucky s batůžky přes rameno kráčely ke stojanu na kola. „Kam chceš jet?“ zeptala se Lucky a zamávala na pár spolužáků nastupujících do červeného městského autobusu. „Kamkoli,“ odpověděla...
Tvá nejlepší přítelkyně – III.
Dům je ještě pořád prázdný, uvědomila si Becka a zachvěla se. Honey lhala, když jí řekla, že se nastěhovala vedle. Závan větru zvedl prachový sníh a rozprostřel ho po dvorku. Holé stromy zachrastily a zaskřípaly a pak znovu mlčenlivě pozorovaly dům. Tmavý, tichý dům. Becka klouzala pohledem z okna do okna a hledala nějaké světlo, nějakou známku života. Ale starý dům se sněhovými závějemi navátými k tmavým stěnám a rampouchy visícími z nízké střechy přední verandy vypadal stejně prázdný a opuštěný jako v minulých měsících. „Jak je to možné?“ zeptala se Becka nahlas. Když se plahočila po zaváté cestičce k předním schodům pokrytým ledem, cítila, jak jí jde hrůzou mráz po zádech. Ve sněhu byly stopy, ale byly staré, zaváté odpoledním sněžením. Na prvním...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
