Stromopsaní – Setkání se smrtí
Navázáno na kapitolu od Adele Dokonalé – Návrat do civilizace? * Blodyn našel krčmu neobvykle rychle. Stála na malém náměstí dřevěné vesnice. Ačkoliv byla vesnice malá, obyvatelstvo zde bylo početné. Na náměstí stál hlouček lidí, který sledoval postavu zahalenou v kápi, choulící se na zemi v tmavém kabátu. Tyčily se kolem ní železné mříže a velký řetěz, končící uzavřeným zámkem, byl kolem mříží dvakrát obtočen. Když Blodyn procházel, postava náhle přiskočila k mřížím. Pod kápí se skrývala bledá tvář muže. Byl podvyživený, lícní kosti měl vystouplé a pod zářícíma, zarudlýma očima měl tmavé kruhy. Sledoval, jak Bard vchází do krčmy a když zmizel, nepatrně si olízl rty. V krčmě panovala slavnostní nálada. Stoly se otřásaly pod salvou smíchu. Bylo to sice těžké, ale...
Stromopsaní – Strašák v poli
I. kapitola První ranní paprsky hladily svěžím dotekem lesní mýtinu, až pozlatily husté obočí spícího muže. Ten se jemně zachvěl, než procitl a zpoza svého těžkého pláště, do kterého byl zachumlaný, se rozhlédl kolem. S veselým pobrukováním pohladil místo, kde spal, jako by přírodě tím gestem děkoval za pohodlí, a sebral svůj skromný majetek. „Nejlepší čas na dobrodružství je právě teď,“ promluvil tichým melodickým hlasem ke stromu u mýtiny, který mu po celou noc věrně hlídal uzlík, hůl i starou loutnu. „Děkuji, příteli, za věrnou službu!“ dodal a vykročil po stezce, kterou za soumraku předchozího dne opustil. Slunce už vystoupalo vysoko, když se bard Blodyn přiblížil na dohled k větší vesnici. Zářila v poledním žáru jako drobné kamínky v trávě, usazená v...
Stromopsaní – Návrat do civilizace?
I. kapitola Bard Blodyn se časně ráno vzbudil, ne že by ho něco vyrušilo z nádherné přírody, která ho obklopovala, ale protože byl už tak zvyklý. Ranní ptáčci se činili, a tak měl hned po probuzení dobrou náladu. Na snídani mu ještě zbylo pár bobulí, které si natrhal včera odpoledne, a teď si je s chutí vychutnával. Byl rád za své bobule, myslel si, že není nic lepšího na světě než dárky od matky přírody. Z láhve dopil poslední zbytky vody, sbalil si všechen majetek a rozhodoval, co bude dělat dneska. Nejdřív chtěl najít nějakou říčku, aby si mohl do lahve doplnit vodu, a pak se uvidí. Svou intuicí vybral směr, kterým půjde, a po chvilce chůze si jen vychutnával zvuky zvířat, která se už pomalu začala probouzet. Jeho intuice mu řekla, že dnes bude výjimečný den,...
Stromopsaní – Dívka ze snu
I. kapitola Tak jako posledních několik nocí se při svém snění objevil na jemu neznámém rozcestí. Stál ve svém kabátě s uzlíkem přes rameno a přemýšlel nad tím, kterou cestou se vypravit. Každá z cest měla své kouzlo a slibovala jiná dobrodružství a nejistotu čekající na jejím konci. Cesta úplně vlevo vedla do temného lesa a byla lemována vysokými bodlavými květinami. Věděl, že vypraví-li se touto cestou, bude možná velmi brzy litovat svého rozhodnutí a jeho ošlehané ruce od bodláčí mu budou dlouho připomínat, kudy se rozhodl jít. Cesta prostřední se vinula podél úzkého klidného potůčku a sváděla k tichému pobrukování si v rytmu tekoucí vody. Blodyn měl chuť skočit do jeho proudu a osvěžit své nohy unavené dlouhou cestou. Jeho oči se ale stále stáčely doprava k...
Stromopsaní – Bardova láska
I. kapitola Když se Blodyn ráno probudil, čekala na něj veveřička z předchozího dne. „Ahoj, Zrzečko,“ pravil bard rozespale, „neviděla jsi tu něco k jídlu? Nebo k pití?“ Veverka kývla drobounkou hlavičkou ke keři, na němž visela velká, lehce nahnilá jahoda. Blodyn byl však moc hladový, než aby to odmítnul, tak se vydal ke keři a opatrně jahodu utrhl. Vložil si ovoce do pusy a blaženě vychutnával šťávu. Po dvou hodinách s veverkou objevili spoustu hub, které bard nasekal drobnou zarezlou dýkou, kterou nosil ve svém uzlíku. Po chvíli se spustil déšť, veverka zatím usnula, tak ji dobře naladěný muž přikryl lopuchovým listem a do jiného se snažil chytat déšť. Když to vypadalo, že tenhle systém se mu nepovede, rozhodl se chytat kapky přímo do úst. Po dvaceti minutách...
Stromopsaní – V cizím kraji
I. kapitola Barda probudila náhlá tíha na prsou. Probral se z počátečního šoku a vyvrátil hlavu, aby si prohlédl to, co si z jeho hrudníku udělalo postel. Hebký, zrzavý kožíšek. Mrtvá veverka, v jejímž nebohém tělíčku byl zabodnutý šíp. Jako první Blodyn pomyslel na útok. Poté na snídani. Veverka vypadala pěkně vypaseně a barda hned napadlo, jak je zvláštní, že včera dlouho unikala jeho zvídavému pohledu, když vypadala jako obrovská tlustá koule. A musela to být ta samá veverka, protože měla mezi očima tu neobvyklou bílou rozetku, které si včera všiml. Ale proč šla za ním? Nakonec to Blodyn pustil z hlavy, vzkřísil včerejší oheň a veverku na šípu umístil na dvě vidlice zaražené do země. Vůně pečínky se linula celým lesem, bard si zatím hřál nad ohněm zkřehlé...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
