Třináct vlajek – 15. kapitola
Pod královskou vlajkou Loď královského námořnictva Feather byla štíhlá a lehká loď s nádhernou vyřezávanou pannou na přídi – skoro tak krásnou, jako byla ta na Morganě. Na Feather bylo něco vznešeného a když Tim kráčel na palubu ve své zbrusu nové tmavomodré uniformě, cítil se jako král světa. Přemýšlel, jestli to není jen sen, příliš krásný na to, aby to byla skutečnost. Bál se, že se probudí na zemi v cele Carethy a zjistí, že na něj čeká šibenice, nebo na osamoceném sudu uprostřed moře, kde bude muset pomalu umřít hladem. Ale nic takového se nestalo. Tim vystoupil na palubu a několik mužů zvedlo ruku k čelu, když je minul. Byl nasměrován do kapitánovi kabiny. Byla to poměrně prostorná místnost s nízkým stropem a drahým vybavením. Kapitán, pan Hollow, na Tima...
Třináct vlajek – 14. kapitola
Tři nečekané změny Bylo vlahé ráno, bledé slunce vykukovalo zpoza bílých mračen, která halila celou oblohu. Studené světlo dopadalo na šedé budovy města Queen´s Harbor. Moře se mírně vlnilo v chuchvalcích mořské pěny. Celé město se rozplývalo v jednu velkou šedobílou skvrnu. Čtvercová pevnost z nepravidelných bloků kamene praskala ve švech. I lidé tu byli šedí a bílí. Jen vojáci stojící po obvodu pevnosti svýtili svými červenými uniformami. Uprostřed šedého plácku uvnitř pevnosti stála dřevěná konstrukce, o niž se opíral muž v černém. Přes černou kápi mu nebylo vidět do tváře. Voják ve vysoké čepici dramaticky bubnoval a dva vojáci přivedli do té záplavy šedé a bílé jednoho hnědého chlapce. Jeho zápěstí a kotníky byly spoutány řetězy. Všude vládlo mrtvolné ticho...
Třináct vlajek – 13. kapitola
Ryba na suchu Do cely škvírami v trupu lodi jemně pronikaly paprsky ranního slunce. Z paluby sem doléhaly rozkazy kapitána a výkřiky: „Země na obzoru!“ Dva chlapci leželi natažení na dřevěné podlaze a pomalu se probírali. „To je v háji!“ vzdychl Tim, když se zády opřel o mříže. „Co?“ promnul si oči Jack. „Zítra budeme viset.“ Tim tento fakt přes noc jaksi přijal. Nebyl z toho zničený, ani toho nelitoval. Prostě to tak bylo. „Ne, ty viset nebudeš!“ To Tima zaskočilo. „Ty zrušíš systém Velkého Kapitána.“ „Cože?“ „Slíbils mi pomoc, slib mi ještě jedno. Když tě odsud dostanu, zrušíš ten systém?“ „Ano.“ Timovi už bylo všechno jedno. Vždyť mu jeden nesplnitelný slib před smrtí nemůže nijak ublížit. „A jak ti mám vlastně říkat, když nejseš Jack? To ti mám říkat…...
Třináct vlajek – 12. kapitola
Jackův příběh „Jmenuji se Jaqueline Remuleová, jsem dcera hraběnky Remuleové. Jak už jsi slyšel, hraběnka Remuleová je neskutečná dobrodinka – zakládá sirotčince, nalezince, nemocnice… a za to ji všichni obdivují a mají rádi. Je to jedna z nejváženějších dam vyšší společnosti. Provdala se velmi mladá za hraběte Remulea, předtím šlechtična nebyla. Hrabě zemřel před mým narozením a hraběnka se tak intenzivně věnovala charitativním činnostem, že na svoje dítě neměla nikdy čas. Od narození jsem měla kojnou a dvě chůvy. Všechny tři moji matku fanaticky zbožňovaly. Snažily se mě naučit šlechtickým způsobům ještě dříve, než jsem se naučila chodit, a zdvořilé konverzaci ještě, než jsem uměla mluvit. Kupovaly mi ošklivé panenky v načančaných šatech a miniaturní čajové...
Stále ťa milujem – 2. kapitola
Lou sa rýchlo postavila a pokrútila hlavou. „Neprichádza do úvahy!“ Alex sa s ňou nemienil dohadovať. „Jednoducho idem s tebou! Aj ja mám s kráľom nevybavené účty!“ Chvíľu sa navzájom prepaľovali pohľadmi, až nakoniec Lou prikývla. Nemalo cenu ho prehovárať. Assassini vždy držia spolu, znelo jej neustále v hlave. „Bene, ale potrebujeme plán,“ zahlásila Lou. Alex vstal a pokynul jej, aby ho nasledovala. Spolu sa vybrali do kuchyne. Nebola veľká, ani honosná. Alexova rodina bola síce bohatá, no nikdy si nepotrpeli na luxus. Preto Lou neprekvapilo, keď videla už trochu zhrdzavený šporák a kuchynské skrinky, z ktorých už opadávalo drevo. Sadla si za malý kruhový stôl a pozorovala Alexa, ktorý niečo hľadal v zásuvke najväčšej skrine. Potichu pri tom nadával. „Á, tu je...
Třináct vlajek – 11. kapitola
Co skrývá medailonek Caretha byla navzdory svému jménu nejrychlejší loď obchodní společnosti Golden Market. Jejím kapitánem byl sám ředitel společnosti sir Gareth Dooley – blízký přítel královské rodiny a oblíbenec veškeré vyšší společnosti, toho času na cestě domů po velmi výhodném obchodu s jistou východní zemí. Jednoho příjemně větrného odpoledne spatřil ze svého obvyklého místa na přídi černou tečku na vlnách před nimi. Vyňal tedy ze zdobného pouzdra na opasku dlouhý dalekohled, roztáhl jej ještě v delší dalekohled a stáhl svou tvář do grimasy vhodné pro vdáli hledícího sira. „Pane na nebesích!“ zakroutil pak hlavou. Chvíli ještě hleděl do dalekohledu kroutě si kníra, poté se však přesunul doprostřed paluby a klidným, disciplinovaným hlasem prohlásil:...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
