Tvá nejlepší přítelkyně – VI.
Když Honey konečně odešla domů, potácela se Becka mezi spánkem a bděním. Podařilo se jí k večeři sníst dva toasty s máslem a vypít hrnek čaje. Potom, zatímco se dívala na televizi, upadla do neklidného spánku.Z nepříjemných snů ji vytrhlo vyzvánění telefonu. Nejistě se po něm natáhla a na hodinách na nočním stolku se snažila rozeznat, kolik je. Půl jedenácté. „Haló?“ jak byla rozespalá, hlas jí zadrhával. Hlava ji bolela. Všechno ji bolelo. „Becko, to jsem zase já, Honey.“ Kdo jiný? „Honey, já jsem spala.“ Becka se s hekáním posadila a opřela se o polštář. „Ach, to mě mrzí. Ale musela jsem ti zavolat ještě jednou, Becko.“ Od odpoledne volala Honey už dvakrát. „Myslím, že už je mi trochu líp,“ zašeptala...
Tvá nejlepší přítelkyně – V.
Becka objala Willa rukama kolem krku a přitáhla si jeho tvář ke své. Vrátila mu polibek, dlouhý a vášnivý. Zpočátku měla oči zavřené, pak je otevřela a pohlédla na zamlžené přední sklo.Měla ráda vůni jeho kožené bundy. Měla ráda jeho jemné dlouhé vlasy vlnící se mu na ramena, do nichž vpletla své prsty. Když se líbali, držela jeho hlavu těsně u své. Začal se odtahovat, ale ona si jeho tvář znovu přitáhla, našla jeho rty a znovu se políbili. Nechtěla ho pustit. Byli v jejím autě zaparkovaném na River Ridge. Okna byla celá zamlžená, kolem nich byla tmavá noc. Byl to svět sám pro sebe. Bezpečný a teplý. A tichý. Hluboko dole tekla pomalu a tiše řeka Connon, obtížně zápasící s ledem. Za řekou se rozkládalo město Cornwell. Jeho světla v jasné a chladné sobotní noci...
Tvá nejlepší přítelkyně – IV.
„Včera večer to byla taková legrace,“ řekla Becka Lucky. „Perfektně jsem si to užila. Tvůj bratříček je eso.“ „Viděla jsi někdy, aby někdo dokázal rozbíjet vánoční ozdoby tolika způsoby?“ zeptala se Lucky a potřásla hlavou. „Ale stromeček byl dokonalý,“ konstatovala Becka. „Je řídký, ale vypadá perfektně.“ Byla středa odpoledne. Na to, že byla zima, byl teplý den. Bylo jasno a na asfaltovém povrchu studentského parkoviště zbylo jen několik drobných sněhových skvrn. Škola právě skončila. Becka a Lucky s batůžky přes rameno kráčely ke stojanu na kola. „Kam chceš jet?“ zeptala se Lucky a zamávala na pár spolužáků nastupujících do červeného městského autobusu. „Kamkoli,“ odpověděla...
Tvá nejlepší přítelkyně – III.
Dům je ještě pořád prázdný, uvědomila si Becka a zachvěla se. Honey lhala, když jí řekla, že se nastěhovala vedle. Závan větru zvedl prachový sníh a rozprostřel ho po dvorku. Holé stromy zachrastily a zaskřípaly a pak znovu mlčenlivě pozorovaly dům. Tmavý, tichý dům. Becka klouzala pohledem z okna do okna a hledala nějaké světlo, nějakou známku života. Ale starý dům se sněhovými závějemi navátými k tmavým stěnám a rampouchy visícími z nízké střechy přední verandy vypadal stejně prázdný a opuštěný jako v minulých měsících. „Jak je to možné?“ zeptala se Becka nahlas. Když se plahočila po zaváté cestičce k předním schodům pokrytým ledem, cítila, jak jí jde hrůzou mráz po zádech. Ve sněhu byly stopy, ale byly staré, zaváté odpoledním sněžením. Na prvním...
Tvá nejlepší přítelkyně – II.
„Nemohu tomu uvěřit!“ volala dívka. Konečně Becky pustila a ustoupila o krok dozadu. Sundala si kabát a odhodila dozadu na ramena své husté kaštanově hnědé vlasy. „Nemohu uvěřit, že jsem tady!“Becky slezla z postele a málem klopýtla o Lucky, která se se zmateným výrazem v tváři zvedala na nohy. Znám ji? ptala se Becky sama sebe. Upřeně si vetřelkyni prohlížela, zkoumala její tvář, snažila se na ni vzpomenout. Viděla jsem ji už někdy? Byla stejně velká jako Becky, ale měla plnou postavu. Nebyla zrovna krásná. Ale se svými kaštanovými vlasy vlajícími kolem ramen, kulatýma šedýma očima a plnými rty namalovanými tmavou rtěnkou vypadala dramaticky. Měla na sobě jasně oranžový svetr, který se nehodil k barvě jejích vlasů, a zelenou minisukni...
Tvá nejlepší přítelkyně – I.
Chce být její nejlepší přítelkyní a je ochotná pro to udělat cokoli…„Přestaň. To bolí!“ Danny Fraser přestal svírat ramena Becky Woodsové. „Promiň. Nechtěl jsem ti ublížit.“ Tvář mu zrudla. Upřeně se díval na čelní sklo pokryté sněhem. Becky se od něho prudce odsunula, až ramenem narazila do dveří auta. Narovnala si límec u kabátu. Proč tady sedím a líbám se s ním? pomyslela si. Rozejdu se s ním. Velké vlhké vločky nepřestávaly padat. Okna teď byla sněhem úplně zavátá. Je to jako být uvnitř iglú; pomyslela si Becky a zachvěla se. Danny se na ni podíval svýma tmavýma očima, naklonil se dopředu a natáhl se k ní. Zvedla paži, aby mu v tom zabránila. „Musíme si promluvit,“ řekla. Nechtěla, aby to znělo ostře....
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
