Simirajský bojovník – 7. kapitola

NadějeBrzy ráno zarachotily v zámku klecí klíče. Většina otroků byla tou dobou už vzhůru. Ostatní otroci už věděli, co se bude dít, a tak Nate s Fredem dělali to, co ostatní. Všechny vyhnali před klece a donutili je seřadit se do dvojřadu tak, aby se mezi nimi dalo projít. Za chvíli přišel hlavní otrokář. Chlapci večer zaslechli, že má přezdívku Bič právě proto, že na opasku nosí přivázaný bič a když někdo neudělá, co má, jednu ránu ihned slízne. Rychle se přesvědčili, že pro ránu skutečně nejde daleko. Procházel mezi otroky a každého si zkontroloval. Vše muselo být v naprostém pořádku. Nikdo nesměl mít modřiny nebo škrábance, to by potom vypadalo, že s nimi špatně zachází, a nikdo by si je nekoupil. Pokud u někoho něco našel, zpravidla se to zamaskovalo...

Simirajský bojovník – 6. kapitola

Les Z vesnice odcházeli v šoku. Nejhůř na tom byla Lia, která přišla o celou rodinu a v jediném okamžiku se jí zhroutil svět. Jediné, co ji ještě drželo, aby se nesesypala úplně, byla přítomnost obou chlapců. Navzájem si pomáhali a podporovali se. Na cestě strávili celý den. Procházeli nekončícím lesem, už byli unavení a rozhodli se založit tábor, rozdělat oheň a něco málo sníst. Vybrali si vhodné místo mezi třemi vysokými smrky. Kdyby se náhodou rozpršelo, byli by alespoň trochu v suchu. Nate nasbíral nějaké dřevo a Fred s Liou mezitím našli pár kamenů, aby se jim oheň nerozšířil. „Tady je to dřevo. Umí někdo rozdělat oheň?“ „Já jo, jestli máš sirky,“ odpověděl Fred. „Sirky?“ nechápala Lia a pohlédla na oba chlapce s tázavým...

Simirajský bojovník – 5. kapitola

Správce Natovi a Fredovi poslední dva týdny uběhly velice rychle. Pomalu se začínali seznamovat s obyvateli vesnice a ti jim začínali věřit. Kluci se také seznámili s Tyrenovou nejmladší dcerou. Jmenovala se Lia a bylo jí šestnáct let, byla štíhlá, měla dlouhé tmavé vlasy a oči černé jako uhel. Fred na ní mohl oči nechat. Snažil se využít každé možnosti být s ní. Lia jim ukazovala okolí vesnice a učila je všemožné práce. Trávili s ní hodně času. Ona jim vyprávěla o království a oni jí na oplátku o své zemi. Natovi po celé dva týdny stále nešla do hlavy jedna jediná věc, jak to, že najednou vesničanům rozumí? Několikrát se na to ptal Lii, ale ta pokaždé jen pokrčila rameny a několikrát je také odkázala na svého otce. Byl to konec konců on, kdo je sem přivedl. Nate...

Simirajský bojovník – 4. kapitola

Policie Mezitím rodiče Nathana a Freda šíleli. Obvolali snad všechny možné policejní stanice v okolí a i přesto, že pobyt jim skončil a měli jet domů, neodjeli. Majitel chatky jejich situaci chápal a tak po nich žádné další peníze nechtěl. Fredovi rodiče měli v tomto ohledu určitou výhodu, protože na horách bydleli. Policie prohledávala všechny hotely i lesy a dělala, co se dalo, aby chlapce našla. Nasadila dokonce i vrtulník s termovizí, který létal po celém areálu a nejen tam. Do pátrání se zapojovali i někteří z místních, kteří s rodinami soucítili. Začalo se šuškat, že chlapce někdo unesl. V novinách, televizi i v rádiu se neustále opakovala zpráva: „Pozor, pozor, včera se kolem sedmé hodiny večerní ztratili dva chlapci ve věku 17 a 18 let. Jeden z...

Kamikaze Lick – 4. část

Poučení XIII. „Ani hvězdy to nemají jednoduché…“ Stojím ve velmi honosném klubu, ve kterém Guis popíjí, a těkám očima z něj na zadní vchodové dveře. Čekám, až se pomalinku otevřou a dovnitř nakráčí jako agent moje kolegyně, která už má dvaceti minutové zpoždění, zatímco já se tu škvařím ve své vlastní šťávě a Rest opět popíjí. Ten chlap se snad narodil, aby zbavoval svět alkoholu… Vrtím hlavou. Nervózně stisknu tlačítko na mobilu a vezmu hovor, když se mi rozvibruje v kapse. „Kde jsi?“ To je jediné, co do přístroje řeknu, jelikož na druhé straně je Liss. „Pod křižovatkou,“ zafuní, zatímco já zúžím oči a nespouštím je z objektu mého… ehm… našeho zájmu. „Chytila mě hlídka. Jela jsem na červenou…“ Skoro mi ten telefon vypadne z ruky. „Ademsová! Ty jseš policajt!“ To...

Simirajský bojovník – 3. kapitola

Neznámo Stáli před tunelem, který vedl kamsi do neznáma. Oba chlapci jen nevěřícně kroutili hlavou. „Co to jako má být?“ kroutil hlavou Fred. „Tunel?“ „To vidím taky, ale kam vede?“ „Jak to mám vědět?“ „Pojď to zjistit,“ navrhl Fred. Nate nevěřil svým uším. Ještě před chvílí se chtěl vrátit a najednou by lezl bůh ví kam. „Je to tunel, je tam tma! Pokud máš baterku, fajn, ale bez ní nikam nejdu!“ Fred se usmál, zalovil v kapse u bundy a vytáhl malou baterku. „Vždy připraven,“ usmál se. „Ty s sebou nosíš baterku? K čemu ti je?“ žasl Nate. „Třeba kdybych se někde ztratil a chtěl vidět na cestu,“ loupl očima Fred. „Dobře, tak jdi první, jsem hned za...