Vzpomínka na mě XVI.
Ponořte se do čtení poslední, závěrečné kapitoly celé povídky. Znovu jsem se objevila vedle Davida. Stále ležel na zádech na polštářích. Najednou zakašlal. Byl naživu! Amanda roztrousila po koberci polínka a proměnila obývací pokoj v ohniště plné plamenů a kouře. Nejspíš se doopravdy zbláznila. Držela v rukou jehlu a snažila se dostat do své vlastní žíly velkou dávku vzduchu. Někdo zabouchal na dveře. Amanda si přiložila jehlu na kůži. Ten někdo ve dveřích přijde příliš pozdě, aby ji zachránil. Přeběhla jsem pokoj a jedním skokem jsem se ocitla uvnitř Amandy. Bylo to bláznivé. Byl to, jako mít znovu fyzické tělo. Rozhodla jsem se jednat. Švihla jsem pravou rukou nahoru a otevřela pěst. Amanda udělala to samé. Jehla jí vypadla na podlahu. Sklonila se, aby jí...
Vzpomínka na mě XV.
Strach se z mého prvního letu nevytratil. A to byla velká škoda. Mohla to být nádherná chvíle. Svižně jsem vzlétla do výšky kolem tisíce stop a pak jsme zamířili k naší ulici. Směr a rychlost jako by byly přímou funkcí vůle, a má touha dostat se tam byla obrovská. Letěli jsme jako divoké čarodějnice na hořícím koštěti. Domy, pole a zahrady se pod námi v té rychlosti rozmazávaly do neurčitých skvrn. V obličeji jsem necítila žádný vítr, jenom podivný strach v srdci.Všimla jsem si, že město vypadalo mnohem optimističtěji z výšky než ze země. Už z té ohromné výšky jsem cítila Amandinu nenávist. Nebo to možná byl další rozměr mého Stínu, moje vlastní nenávist k někomu ve mně uzavřenému. Z dálky jsem zahlédla kouř, vycházející z našeho komína. Nedávalo to žádný smysl....
Tvá nejlepší přítelkyně – VIII.
Rozhostilo se hrozivé ticho. Zdálo se, že všichni ztuhli, jako kdyby byli na fotce. Na fotce z hororu. Oheň v krbu hlučně praskal. Někdo vykřikl. Pokoj se znovu probudil k životu. Becka byla jedna z prvních, kdo se k Jade dostali. Jade spadla hlavou dolů, hrudí na dort. Tmavá poleva a krémová náplň se rozstříkly po podlaze. Jade se nehýbala. Oči měla zavřené. Hlavu měla natočenou do podivného úhlu. Becka zvedla ruce k ústům a pokusila se potlačit výkřik. Rozezněly se hlasy. Polekané hlasy. „Dýchá?“ „Nehýbejte s ní!“ „Je při vědomí?“ „Jak spadla?“ „Zavolejte někdo na devětsetjedenáctku!“ „Kde je telefon?“ „Dave už volá!“ „Zavolejte někdo jejím rodičům!“ „Nehýbejte...
Tvá nejlepší přítelkyně – VII.
„Mami!“ zvolala Becka. „Proč tu sedíš?“ Paní Woodsová se pomalu otočila. Neusmívala se. „Mami, jsi v pořádku?“ „Užila sis to?“ zeptala se Becčina matka chladně. Zvedla se. „Ne,“ odpověděla Becka zaraženě. „Já… no… “ „Byla jsi u Willa?“ zeptala se paní Woodsová rozzlobeně. Založila si ruce v bok a zkoumavým pohledem si Becku přísně měřila. „Nerozumím ti, mami,“ odpověděla Becka a strachem se jí sevřel žaludek. Rychle si svlékla bundu a usilovně přemýšlela. Snažila se odhadnout, kolik toho její matka ví, a podle toho rozhodnout, jak moc má být upřímná. „Vím, že se zase scházíš s Willem,“ řekla paní Woodsová klidným bezvýrazným hlasem. „Vím,...
Tvá nejlepší přítelkyně – VI.
Když Honey konečně odešla domů, potácela se Becka mezi spánkem a bděním. Podařilo se jí k večeři sníst dva toasty s máslem a vypít hrnek čaje. Potom, zatímco se dívala na televizi, upadla do neklidného spánku.Z nepříjemných snů ji vytrhlo vyzvánění telefonu. Nejistě se po něm natáhla a na hodinách na nočním stolku se snažila rozeznat, kolik je. Půl jedenácté. „Haló?“ jak byla rozespalá, hlas jí zadrhával. Hlava ji bolela. Všechno ji bolelo. „Becko, to jsem zase já, Honey.“ Kdo jiný? „Honey, já jsem spala.“ Becka se s hekáním posadila a opřela se o polštář. „Ach, to mě mrzí. Ale musela jsem ti zavolat ještě jednou, Becko.“ Od odpoledne volala Honey už dvakrát. „Myslím, že už je mi trochu líp,“ zašeptala...
Tvá nejlepší přítelkyně – V.
Becka objala Willa rukama kolem krku a přitáhla si jeho tvář ke své. Vrátila mu polibek, dlouhý a vášnivý. Zpočátku měla oči zavřené, pak je otevřela a pohlédla na zamlžené přední sklo.Měla ráda vůni jeho kožené bundy. Měla ráda jeho jemné dlouhé vlasy vlnící se mu na ramena, do nichž vpletla své prsty. Když se líbali, držela jeho hlavu těsně u své. Začal se odtahovat, ale ona si jeho tvář znovu přitáhla, našla jeho rty a znovu se políbili. Nechtěla ho pustit. Byli v jejím autě zaparkovaném na River Ridge. Okna byla celá zamlžená, kolem nich byla tmavá noc. Byl to svět sám pro sebe. Bezpečný a teplý. A tichý. Hluboko dole tekla pomalu a tiše řeka Connon, obtížně zápasící s ledem. Za řekou se rozkládalo město Cornwell. Jeho světla v jasné a chladné sobotní noci...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
