Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 2. kapitola

Malý Morísek ve velkém světě – Mrzimor přiřkli mu v jediné větě! Autor: Mrzimorský Morísek Byl jsem jako u vytržení. Koukal jsem z kapsy svého ochočeného človíčka a rozhlížel se po prastarém a udržovaném hradě, kde to historií jen dýchalo. Nádhera, opravdu šneko-nádhera, protože já si tu lebedil. Mám rád prostor a tady ho bylo, jéje! Prostorné, udržované chodby. Obrovská Velká síň, kam nás nahnali, jako bychom byli stádo. To jsem byl trochu naštvaný, chtěl jsem se porozhlédnout a vybalit si, ale holt vedení školy teda mělo jiný názor. No, kdyby vědělo, jak to cítím, určitě by to udělalo podle mého. Jsem přeci jen z důležitého rodu a jsem první šnek, který přišel studovat na Hogwarts! Jak říká můj strýček Hubert (který už několikrát vyhrál v naší vsi...

Simirajský bojovník – 16. kapitola (1. část)

Návrat Ujížděl pouští celou noc. Temnou siluetu hor měl za zády. To byla první dobrá zpráva. Rymirové totiž pojedou zpátky do pouště a musí opět projít horami. Nehrozilo tedy, že by ho někdo z nich pronásledoval. Zastavil se až za úsvitu. Před ním se rozprostíralo krásné moře. Voda byla nádherně modrá a plná ryb. Napadlo ho, že se tu muselo hodně dařit rybolovu. Na moři uviděl v dálce i nějaké loďky. Rybáři byli plně zaměstnáni rozhazováním sítí do vody. Nate jel nějakou dobu po pobřeží. Spíš se v sedle jen kynklal. Slunce krásně svítilo a bylo to to jediné, co ho trošku nabíjelo energií. Jeho zranění stále dost bolela. Také aby ne, když je měl stále ještě čerstvá. Však známe sami ten pocit, když se spálíme – ještě dlouho potom cítíme nepříjemnou bolest....

Filozofická úvaha – Být nejlepší?

Být nejlepší? Co znamená být nejlepší? Být na vrcholu? Být uznáván? Být lepší než ten vedle vás? Proč vlastně být nejlepší? K čemu to je? Pouze k tomu, abyste byli uznáváni a měli se lépe než ostatní? Ne! Být nejlepší, to je to, co nám odmalička vtloukávají do hlavy : „Musíš být lepší než on. Musíš se víc snažit. Musíš být nejlepší! Nesmí tě dohnat! Nesmí být lepší jak ty! Jsi nejlepší, tak i nejlepším zůstaň!“ Tohle nám odmalička vtloukávají do hlavy, ale proč? Proč se máme snažit být nejlepší, být lepší než náš nejlepší přítel nebo dokonce vlastní bratr? Pravda, je to přirozená lidská soutěživost, co nás k tomu vede, ale hlavně závist a také to, že nás uspokojuje, když nám někdo jiný závidí. Nesnášíte někoho? Buďte lepší jak on! Ať vám závidí!...

Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 1. kapitola

aneb Příběh o tom, jak jsem se stal studentem Mrzimoru Autor: Mrzimorský Morísek Příběh Mrzimorského studenta, který je tak trochu jiný než ostatní. Hrozně moc by chtěl zapadnout do koleje, sbírat body, bavit se se žluťásky, ale cítí se poněkud přehlížený. Jeho svět je nelítostný boj o holý život – není snadné vyhýbat se zašlápnutí nebo zasednutí, když vás lidé ignorují. Hrdina se však nevzdává a na své pouti Mrzimorem využívá vnitřní sílu a hledá své idoly… „Není tužeb, které by se nevešly do ulity…“ (Morison Araran Nabuchodonozorský) Věnování: Tento deník bych rád věnoval… – Sobě, protože jsem ryze statečný šnek a ušel jsem dlouhou a trnitou cestu. Ačkoliv pomalu, tak s důstojností sobě vlastní. – Vicky Charmant,...

Simirajský bojovník – 15. kapitola

Záchrana Nate se vzbudil ještě za tmy. Všude bylo mokro, oheň už dávno dohořel. Pokusil se ho znovu rozdělat a opéct si k snídani zbývající kus masa. Dřevo bylo ale mokré, a tak nad tím strávil víc času, než původně zamýšlel. Konečně dřevo chytilo. Maso si položil na dva klacíky nad oheň. Byl to takový primitivní gril. Zatímco se maso opékalo, snažil se vymyslet, co bude dělat dál. Věděl, na jakou stranu se armáda vydala, ale netušil, co se s ní stalo. Měl už pět dní zpoždění. Armáda mohla být už klidně rozprášena a nepřátelé na cestě k hlavnímu městu. Jeho největším problémem bylo, že neměl žádného koně, a tak se jeho rychlost cestování výrazně zpomalila. Po snídani si sbalil svých pár švestek a vydal se směrem, odkud přišel. Na cestě byl už druhý den. Za tu...

Simirajský bojovník – 14. kapitola

Střet Rymirský tábor byl sbalen během pár hodin. Celkem tvořilo skupinu asi sto bojeschopných mužů a potom ještě pár žen a dětí. Fred ještě pořád nevěděl, kam jedou, ale ptát se nechtěl. Bylo mu jasné, že to bude něco velmi důležitého, když kvůli tomu okamžitě sbalili celý tábor. Projížděli pouští a nikde nebylo nic než písek. Fred měl pocit, jako kdyby v dálce viděl hory nebo něco takového. Přišlo mu to ale nemožné, a tak na to přestal myslet. Nakonec si po první hodině jízdy dodal odvahy, aby se Porafa zeptal. „Kam vlastně jedeme?“ „To tě nemusí zajímat!“ odbyl ho Poraf. „Ale musí! Chcete, abych za vás bojoval, a já ani nevím, kam se jede. Pokud ode mě něco chcete, budete ke mně muset být upřímný!“ nedal se. „Ty nejsi...