Nevinný motýl

Můj život začíná, rozevřu křídla. Jsem jen nevinný motýl, který od života očekává hodně. Rozevřu křídla, létám, nová etapa mého života začíná. Užívám si let, jsem nově narozený, úplně nový. Můžu dělat, co se mi bude chtít. Vidím život kolem sebe, jak se vše kolem rodí. Ale nemyslela jsem si, že to, co se narodí, musí jednou i zemřít. Letím dál, vidím potůček a kousek dál na hladině rybku, rybku, která neplave. Jen sebou plácá na hladině. Musím uletět, ne, takhle jsem si život nepředstavovala. Opouštím potůček a o kousíček dál zahlédnu pavučinu, v ní je uvězněna moucha. Snažím se k ní přiblížit, ale co to? Vidím tmavou, temnou siluetu. Přibližuje se pavouk blíž a blíž a z mouchy zůstanou jen malá, nepatrná křidélka, která se nesou větrem. Proč se říká životu život? Když se nežije, ale i umírá. Kolem mě jsou samá krvelačná jatka a já jsem jen nevinný motýl. Ne! Už nejsem nevinná. Jsem jen motýl, který ví, jaký je život. Jsem zklamaná, zklamaná a utahaná. Co to je pode mnou za šedou, tvrdou pěšinku? Zvolna klesám na onu neznámou pěšinku a vstřebávám všechny ukrutnosti světa. Už nemůžu dál, co budu samotná dělat? Má duše se rve na několik kousíčků. Zažívám zklamání, takhle jsem si to nepředstavovala! Vidím kamínky, pohybují se sem a tam. Co je to za hluk? Vidím světlo, blíží se víc a víc. Bože, jsi to ty? Neodpovídá, jen slyším hluk. Už nechci bojovat, jen si mě vem! Tady nechci být, nechci bojovat!

Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová