Alice: Ďáblovo oko – 5. část
Když byla Alice ještě nevinné děvče, ráda si hrávala s svou sousedkou Májou veknu. Bylo jim jedno, jaké je počasí, vyhrály si za všech okolností počasí. Jednou se však nevydařilo vše podle plánu. „Je to opravdu bezpečné? Jseš si jistá?“ ptala se Alice její kamarádka Mája. „Nebuď srab, ten led je pevný a my si krásně zabruslíme!“ vyhrkla Alice, přičemž si nasazovala nové brusle, které dostala od matky na Vánoce. „Víš, mně se to nezdá. Já si raději počkám, až si pár koleček odjezdíš ty, tak se taky přidám. Ju?“ řekla Marie. Alice se opatrně přiblížila k zamrzlému jezeru, postavila se na led a když si ověřila, že se nepropadne, začala jezdit po obvodu jezera. Předváděla různé kreace a nejvíce ji bavila holubička. „Tak už jdeš, sralbotko? Nebo se stále bojíš?“...
Alice – Ďáblovo oko – 4. část
Alice byla začtená do policejního spisu. Něco se jí stále nezdálo, něco chybělo. Jeden dílek, který by celý případ vyřešil. Vražedná zbraň nebyla nikde na místě činu k vidění. Oběť byla uškrcena, dle otlačeniny na krku a kousků vláken se jednalo o lano. Pachatel musel být určitě precizní, neboť na místě krádeže bylo minimum důkazů. Žádné otisky, odstranění svědků bez použití zbraně či nože. Jenom pár věcí bylo neuklizených. Rozbité sklo a ztracená věc. Byla tedy hlavním záměrem krádež, nebo se jednalo pouze o vedlejší výdělek? Byl pachatel sám, nebo mu někdo pomáhal? A proč zrovna se ztratila ona věc, když v muzeu byly daleko cennější předměty? A co se vlastně tehdy ztratilo? Ďáblovo oko. *** „Je málo času, musíme si pohnout,“ promluvila Káťa, když vstávala ze...
Alice: Ďáblovo oko – 3. část
„Myslíš si, že bude ten projekt sedět? Je vše správně?“ „Pokud to prošlo doteď vše, tak i tohle musí určitě projít. Byli by blázní, kdyby tě v posledním kole vyhodili. Promarnili by velkou šanci. A minimálně já ti věřím,“ řekla Alice směr ke Káti při natahování se pro sklenici vína. Káťa miluje borůvkové víno, ale Alice si raději popije klasického levného vína. „Měla bych už jít, promiň. Je pozdě a další podklady mám doma. Měj se,“ vyhrkla rázem Káťa, popadla svou láhev vína s notebookem a rychle odešla z Alicina bytu. Než se Alice zmohla něco říct, slyšela jenom zabouchnutí dveří. Další nudný večer. A ke všemu na suchu! *** Při procházení podzemím se Alici vybavily poslední vzpomínky na Káťu. Tehdy byla velmi zaneprázdněná, neboť chystala projekt do školní...
Alice: Ďáblovo oko – 2. část
Alici se třásly ruce, ve kterých držela zbraň. Opatrně uchopila kliku a otevřela dveře. Vstoupila do prázdné místnosti. Kateřina zde nebyla. Alice byla kompletně zmatená. Chtěla místnost prozkoumat, ale něco jí to překazilo. Tvrdá rána… Upadla na zem. „Kde… kde… to jsem?“ vyhrkla Alice při probouzení typická slova, která většinou říká ten, kdo se probouzí na neznámém místě. Alicino probuzení bylo horší, než si představovala. Studená sprška z kbelíku plného vody. „Hele, kohopak tu máme. Alice Schillerová! Jaká zajímavá návštěva,“ promluvil k Alici známý hlas. Alice vzhlédla vzhůru a spatřila nad sebou Káťu. Vypadala skoro stejně, jako když kdysi zmizela. Jenom přibylo pár vrásek a jizev. Alice byla zdrcená faktem, že Káťa byla celou dobu naživu a...
Alice: Ďáblovo oko – 1. část
Voda jí stékala po celém těle. Alice si užívala příjemnou chvíli klidu. Vše ovšem přerušil zvuk ostrý jako ostříž. Někdo zvonil na zvonek. „Pravá chvíle. Opravdu pravá,“ povzdechla si Alice a rychle si na sebe hodila župan, doufajíc, že si člověk zvonící na zvonek nevšimne, že kromě županu na sobě nic nemá. Alice se snažila rychlostí blesku došourat ke dveřím na chodbu. V košíku odloženém na botníku vyhrabala klíče, které zasunula do zámku. Ve spěchu ji ani nenapadlo se podívat přes kukátko, kdo stojí za dveřmi. Otevřela dveře a rázem ji oslepilo světlo bijící do očí. „Zase ta zářivka. Opravdu nemůžou vyměnit zářivky za žárovky?“ nadávala Alice, aniž by si uvědomila, že mluví nahlas. Po chvíli si vzpomněla, že někdo vlastně zvonil. Ovšem nikoho již...