Rodná zem

Zemská povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. „Dědečku, vy jste zase smutný. Stalo se něco?“ Ze zamyšlení mě vytrhl hlas mé vnučky Alex. Tedy, Alex jí říkáme běžně, i když se jmenuje Alexandrina. Bylo to vlastně logické vyústění situace, ve které jsme se ocitli. Tady v Americe by jméno Alexandrina vypadalo zvláštně a lidé by měli problém ho vyslovit. To nádherné jméno, jméno mé matky. Už zase musím vzpomínat. Na svou vlast, své mládí, na vše, co jsem opustil. Je to už tolik let, až je mi zatěžko to počítat. Každé nové jaro přinášelo naději na návrat a každá zima ohlašovala jen zmar. Zima, byla to však pravá zima? To mírné ochlazení se nedalo srovnat s třeskutým mrazem, který bodal do tváří. A sníh, kde jsou ty hromady sněhu, které ani tři muži nestačili...

Autor : dne 08/08/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Svitky pergamenu | 0 komentářů

Zemitá báseň

Zemská báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Obracíš v rukou hlínu, uvnitř naříkáš, oplakáváš duši matčinu, vzlyky se zajíkáš. Věk ti tvou drahou vzal, každý s tím počítal, však přepad tě velký žal, vřelé objetí bys teď uvítal. Suchou zeminu na hrob hodíš, květiny také přiložíš, pak na tělo hlínu přihodíš, nakonec jen zrak odklopíš… Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová.

Autor : dne 08/08/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Pohřbená

Zemské drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Padá to. Ne! Vidím jenom tmu. Všechno se na mě tlačí. Nemůžu dýchat. Křičím. Pomoc! Nikdo ale neodpovídá, nikdo nepřichází, nikdo mi nepomůže. Zem mě zasypává čím dál víc. Strašně to bolí, dusím se. Tady jsem, pomozte mi někdo! Ječím, ale nikdo mě neslyší. Už mám hlínu i v ústech. Dusí mě. Prosím! Zachraňte mě! Snažím se vyhrabat, ale marně. Nejde to. Je to čím dál horší. Tady! Půda se na mě tlačí, brání mi se nadechnout. Haló! Nic. Už nemám sílu volat. Stejně není koho. Vrstva nade mnou je čím dál těžší. Au. Drtí mě. Pohřbívá mě zaživa. Umírám. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 08/08/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Ze STOklas | 0 komentářů

A země se pohnula…

Zemská báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Bylo, nebylo jedno město, základy mělo jak vláčné těsto, lidé v tom městě byli hloupí, prý že si všechno za peníze koupí, tu obchod, tu banka, tu velký market, o víkendech konal se vždy rušný banket. V tom městě bylo stromů málo, hromadu peněz by to asi stálo, lidé stěží zahlédli zde ptáčka či v potoce za městem živého ráčka, čtvrtěmi honil se nezdravý vzduch, v ulicích panoval děsivý ruch. Najednou měl toho Bůh už dost, na ty lidi dostal ohromnou zlost, dupl si, zachvěla se zem, věř mi, že nebyl to jen sen, v půdě zjevila se díra veliká a město lusknutím prstu zaniká. Zemina uhladila se hned lehce, místo v mžiku vypadá opět křehce, vítr zavane sem semínka stromů, zvířata budou sem chodit zas domů, zpěv ptáků...

Autor : dne 08/07/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

O smutné planetě

Zemská povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. „Fikki!“ Skřípavý hlas mého bratra mě přiměl vzbudit se a okamžitě vyskočit na nohy, přičemž jsem se praštil do hlavy o nízký kovový strop. „Aikine,“ zamručel jsem nespokojeně a mnul jsem si místo, kde se má hlava a železo setkaly. „Ty mě prostě nemůžeš jednou za život probudit v klidu. Co chceš?“ „Máš službu. Zapomněls? Mám to říct Siccarovi, že máš děravou hlavu?“ ušklíbl se. Vždycky byl šťastný, když na mě mohl něco prásknout. Pravda je, že jsem posledních pár dní zapomínal na naše „super jídlo“. Chutnalo pěkně odporně, takže jsem se mu vlastně spíš úmyslně vyhýbal, ale je pravda, že po té nechutnosti máme trochu zbystřené myšlení, což se na naší pozici hodí. Ach, jasně, omlouvám se. Já se vlastně vůbec...

Autor : dne 08/07/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Svitky pergamenu | 0 komentářů

Země

Zemské drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Země je jeden ze čtyř živlů, které dohromady tvoří život a svět, jak ho známe. Hodně lidí považuje zemi jen za půdu, po které chodíme, za trávu, na které sedíme, za stromy, po kterých lezeme, a za kytky, které pěstujeme. Odmalička bychom měli učit děti, že stromy přináší kyslík a že díky půdě máme spoustu ovoce a zeleniny, které jsou součástí naší stravy. Zároveň je země domovem pro spoustu podzemních živočichů a zdrojem, ze kterého stavíme naše bydlení. Taky se hojně využívá v lázeňství, například bahenní masky a koupele. Země bychom si měli vážit, protože díky ní máme velký komfort. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...

Autor : dne 08/07/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Ze STOklas | 0 komentářů