Stromopsaní – Návrat do civilizace?
I. kapitola Bard Blodyn se časně ráno vzbudil, ne že by ho něco vyrušilo z nádherné přírody, která ho obklopovala, ale protože byl už tak zvyklý. Ranní ptáčci se činili, a tak měl hned po probuzení dobrou náladu. Na snídani mu ještě zbylo pár bobulí, které si natrhal včera odpoledne, a teď si je s chutí vychutnával. Byl rád za své bobule, myslel si, že není nic lepšího na světě než dárky od matky přírody. Z láhve dopil poslední zbytky vody, sbalil si všechen majetek a rozhodoval, co bude dělat dneska. Nejdřív chtěl najít nějakou říčku, aby si mohl do lahve doplnit vodu, a pak se uvidí. Svou intuicí vybral směr, kterým půjde, a po chvilce chůze si jen vychutnával zvuky zvířat, která se už pomalu začala probouzet. Jeho intuice mu řekla, že dnes bude výjimečný den,...
Stromopsaní – Dívka ze snu
I. kapitola Tak jako posledních několik nocí se při svém snění objevil na jemu neznámém rozcestí. Stál ve svém kabátě s uzlíkem přes rameno a přemýšlel nad tím, kterou cestou se vypravit. Každá z cest měla své kouzlo a slibovala jiná dobrodružství a nejistotu čekající na jejím konci. Cesta úplně vlevo vedla do temného lesa a byla lemována vysokými bodlavými květinami. Věděl, že vypraví-li se touto cestou, bude možná velmi brzy litovat svého rozhodnutí a jeho ošlehané ruce od bodláčí mu budou dlouho připomínat, kudy se rozhodl jít. Cesta prostřední se vinula podél úzkého klidného potůčku a sváděla k tichému pobrukování si v rytmu tekoucí vody. Blodyn měl chuť skočit do jeho proudu a osvěžit své nohy unavené dlouhou cestou. Jeho oči se ale stále stáčely doprava k...
Příběhy barda Blodyna
Úvodní kapitola V předtuše člověka vyběhlo něco tryskem z křoví. Jen pár nicotných okamžiků předtím, než spletité roští rozhrnula ruka. „Ha, večeře!“ vydechl námahou přidušený hlas. Pět prstů se napínalo k obřímu klobouku, kousek po kousku zápasila dlaň s porostem, který odstrkoval paži, jako by plody lesa chránil. Nakonec byl poražen a nezbylo mu než se za tím zlodějem hub zavřít jako vodní hladina. Muž v urousaném plášti se narovnal, protáhl záda a spokojeně přivoněl k úlovku. Mlaskl, když vůně probudila další smysl. A pak se ošil pocitem, že ho někdo sleduje. Aby pohled našel, musel se rozhlížet dobrou minutu, a málem by byl drobná očka přehlédl. Na větvi, jen pár sáhů od místa, kde stál, spatřil veverku se zvídavě nakloněnou hlavičkou. „Pěkné odpoledne,...
Sedmero umění subsalixkých – Moudrá vrba
7. kolo – Drabble Je sice stará a lidé se jí smějí. Ztrouchnivělý kmen, těžké větve. Já však tvrdím, moudrost, to je bohatství. Tolik životních příběhů a problémů vyslechla. Stěžování často pomáhá, ale občas je lepší mlčet a naslouchat. Naivní to lidé, kteří si myslí, že snědli moudrost světa. Za těch několik nepatrných let, co kráčí po tomto světě. Pohodlně se usaď a naslouchej. Máš-li čistou duši a pokoru v sobě ukrytou, moudrá vrba ráda nabídne svou radu. Anebo přinejmenším vyprávění, které zaplní dlouhou chvíli. Neváhej tedy ani minutu, zasedni pod vrbovou korunu a nastraž uši. Nikdy nevíš, kdy vrba začne vyprávět. Nezapomeň poděkovat! Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...
Sedmero umění subsalixkých – Podzim
6. kolo – báseň/sonet/haiku Fuuu, ledový vzduch k vám posílám, pravý podzim už vůbec neskrývám, babí léto líbilo se moc, já z něho měla však jen zlost. Sluníčko, teplíčko, sluneční brýle, válení, spaní a dlouhá chvíle, na to máte v létě času dost, teď podzim, barev listů různorodost. Pravý podzim, to je chlad, mlhy, déšť a ráno mráz, ráno mlhy, kam se podíváš, nechuť vstávat už ani neskrýváš. Pro všechno toto důvod se nachází, třeskutá zima po podzimu přichází, připravit na zimu úkolem je mým, všechny podzimnosti použít na vás smím. Pár týdnů ještě tedy máte, na vás je, co s nimi uděláte, teď je to všude veliká mokřina, však brzo vás přikryje sněhová peřina. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...
Sedmero umění subsalixkých – O verši a počasí
6. kolo – báseň/sonet/haiku První verše padají jako listí Pády které podzimy krutě jistí Barvy kraje vytrousí jako smůlu Srdce štěstí vypustí přímo vzhůru Druhé verše přimrazí naši duši Bílou bijí ukrutně rudou růži Barvy kraje vytrousí jako smůlu Srdce štěstí vypustí přímo vzhůru Třetí verše rozkvetou jako kvítí Zlaté harfy výmluvně slunce vznítí Barvy kraje tancují rády spolu Srdce štěstí propadá zpátky dolů Čtvrté verše zpívají srdci tvému Letní sílu dávají stromu stému Barvy kraje tancují rády spolu Srdce štěstí propadá zpátky dolů Poslední verše zpívají různě Schovají pravdu v matčině lůně Nenávist je láska Co ti v hlavě vříská Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
